Moderná doba

Pro mě osobně trochu hůře stravitelné. Méně konzistentní než The Kid, občas jsem si uvědomoval naivitu tehdejší sociální kritiky, v některých okamžicích jsem si říkal, že je Chaplinova "nešikovnost" v nových zaměstnáních přehnaná (pokud to ale budu chápat jako sled groteskních scének, pak ok). Tolik negativa. Na druhou stranu geniální scény člověka ve stroji, člověka krmeného automatem, bruslení v obchoďáku nebo chaplinův zpěv. Také závěr, který film poněkud zvedl a Paulette Goddard, která dokázala být Chaplinovi rovnoceným partnerem. Některými lidmi kritizované prvky němé éry mi v tomto filmu vůbec nevadily. (17.07.2011)

Můj první Chaplin. Příběh poskládaný z pantomimických skečů, který jsem měl po 10 minutách chuť začít přetáčet. Ale vydržel jsem a i jsem se někdy usmál a jindy se spíš nudil. Němý film není moje gusto (10 minut grotesky je fajn, ale poskládat z ní celý film, abych udržel pozornost, to snad nejde), naštěstí ho držela nad vodou hudba. Hodně mě zaujala Chaplinova partnerka – nevím, jestli to bylo její tváří, vlasy nebo šaty, ale na rozdíl od dobových hereček působila jak z dnešního filmu. # [viděno: monitor, 2.0->5.1] # příběh 6 | hudba 7 | humor 3 | akce 2 | napětí 1 | pustil bych si znovu 4 (01.09.2012)

S každým dalším filmem mě umí Charlie překvapit. Oproti bratřím Marxům, jejichž humor mimochodem taky miluju, dokáže v každým filmu nejen vymyslet spoustu nových, vtipných gagů, ale narozdíl od nich vždycky vymyslí i nový silný příběh s relativně novou strukturou a aktuální myšlenkou. Tenhle film je nutný vidět taky kvůli tomu, že v něm Charlie skvěle zpívá, což je u legendy z němých grotesek rozhodně pozoruhodný a může to možná leckoho překvapit. (28.11.2006)

Osobnost Charlieho Chaplina pro mě nepředstavuje nezpochybnitelný symbol uměleckého mistrovství, jen málo jeho filmů mě oslovovalo v minulosti a ještě méně mě jich oslovuje dnes. Ty, které mi stojí za opětovné zhlédnutí, by se pohodlně daly spočítat na prstech jedné ruky, nicméně Moderní doba mezi ně patří. Spolu se Zlatým opojením jde zároveň o jediné snímky, kde akceptuji jeho životní postavu tuláka. V Moderní době se pokouší protloukat životem a opakovaně po karambolech začlenit do normálního života spořádaného občana. Neuspěje ale ani jako dělník u pásu, ani jako číšník. Dívka, se kterou posléze naváže vztah, je podobně nekonformní, takže nakonec oba uznávají, že do moderní doby s jejími pravidly, příkazy a povinnostmi se nehodí. Dávají se na ústup a společně kráčí vstříc osudu. Především tovární část tulákova příběhu mi přijde vtipná a chytře natočená, touha po maximalizaci produktivity vede až k šílenému motivu stroje na krmení zaměstnanců. Druhý vrchol snímku představuje scéna v baru, kde poprvé zazní Chaplinův hlas ve formě pěveckého čísla doplněného pantomimickou klauniádou. Moderní době se dá vyčítat, tak jako u jiných Chaplinových filmů, zastaralá poetika němého filmu první poloviny 20. let. Ale v tomhle případě mi to nevadí. Vnímám jeho film jako sociální kritiku systému v období hospodářské krize a zároveň kritiku fordovské masové společnosti založené na potlačení individuality. Je typické, že v Hitlerově Německu i Mussoliniho Itálii bylo promítání Moderní doby okamžitě zakázáno. Celkový dojem: 80 %. (21.07.2017)

Překvapivě nevyrovnané dílo, postrádající jednotící prvky. Prvoplánová sociání satira je dnes již totálně vyčpělá (i když sá Chaplin tento přístup občas dovedě ironizuje - viz. scéna se spadlou vlajkou). Chaplin se sice vždy zaobíral chudobou a sociálními rozdíly, v jeho dílech ale nikdy nechybělo obalení těchto vážných témat citlivým humorem. V tomto ohledu Moderní doba správně nefunguje - "vážná" rovina je důsledně oddělena od gagů, které se ve filmu tu a tam náhodně objevují. Nejlepší je samotný úvod filmu, ve kterém se Chaplin zabývá rytmem a rytmizací (velké téma experimentálního filmu), stereotypními mechanismy jimiž jsme ovládáni, úlohou člověka v industrializované společnosti. Teprve po skončení těchto několika úvodních sekvencí se Chaplin představuje jako starý dobrý tulák Charlie. Ten už ale do takto definovanéhé světa nepatří... (14.03.2006)