Outsideri

Už je to dlouho, co jsem viděl tenhle film, ale vzpomínám si na něj a vím, že mě zaujalo herectví toho malýho Kierana. Bylo to dojemný, ale dost vypočítavě. Nejvíc mě tam rušila dějová linka rytířů krále Artuše. Chápu, že jim to dodávalo chuť do života, spojilo je to, apod., ale klidně bych ty výlety do fantazie oželel. (03.02.2010)

Hezký, chytrý a melancholický film, který klidně mohl být o třídu lepší, což mu však nedovolil trochu přepadlý scénář. Dětské herecké výkony jsou na jedničku, vyprávění doprovází úžasná hudba a hlavní idea i vize taky není k zahození, ale i když mi sledování chvílemi přišlo naprosto úžasné, našli se i takové okamžiky, kdy přecházelo v rutinní nudu... A těch, bohužel, nebylo zas tak málo. (11.09.2003)

Outsideři, to je speciální filmová disciplína. Jeden je tlustý, opakoval jednu třídu základky a jeho otec sedí v base za vraždu jeho matky. Druhý je chytrý a má smysl pro humor, ale je zdravotně postižený a odkázaný na berle a invalidní křeslo. Tihle dva dohromady nakonec svedou mnohé, vydají se vstříc jednomu velkému dobrodružství i si vynutí respekt šikanující bandy. Britský režisér Peter Chelsom u mě bude díky Lásce na stopě navždy tím, jenž umí s emocemi náramně pracovat. Pokud tedy chytne solidní látku (což u něj bývá problém). Potěší nicméně ústřední herecké duo i řada slavných tváří v menších rolích. A ač nemá jasně „zvolené“ cílové publikum, těch 100 minut je vlastně docela fajn. (03.08.2022)

V rámci dané kategorie jeden z nejlepších počinů. Místy až mrazivý, místy dojemný. A Henson si to dává tak, že by přehrál Aleca Baldwina i Garyho Johnstona naráz. Závěr samozřejmě klasicky cukerínový až se kroutí huba, americké filmy je lepší vypínat cca 5 - 10 minut před začátkem závěrečných titulků a hned je to o několik (někdy až několik desítek) procent lepší. Za zmínku určitě stojí taky Jonesova hudba. (17.01.2014)

Viděl jsem to po nějakých patnácti letech a pořád mi z tohoto snímku jde mráz po zádech. Nejen díky geniálnímu Kieranu Culkinovi (životní role), ale hlavně díky pod kůži se deroucí hudbě Trevora Jonese a Stingovu zpěvu. V pubertě jsem Maxe a Kevina viděl nesčetněkrát na nahrané VHSce a teď se mi po letech vybavil každý jednotlivý záběr, každý okamžik. Hodně silná záležitost, která nezestárla. 9/10 (26.03.2016)