Symetrie

Zaujímavá väzenská dráma od Poliakov, kde sledujeme nováčika odsúdeného omylom. Známa hláška z väzenských filmov, kde sú všetci nevinní, ide trochu bokom, pretože tento chlapík je skutočne nevinný. Herecké výkony poniektorých hercov nie sú stopercentne presvedčivé a miestami kríva i logika. Keď si po pár dňoch ide Lukáš hodiť „mašľu“, tak sa mi na chvíľu zastavil rozum. Psychicky neuniesol pár krivých pohľadov a to, že musel pratať a zametať izbu? Veď ešte ani nedostal po hube...Na vojne som zažil 10x väčší šikan a na samovraždu som nepomyslel ( i keď mimochodom, jeden to skúsil). Prvá polovica filmu je skôr priemerná, ale mňa i priemerné filmy z väzenského prostredia dokážu upútať. S príchodom pedofila na izbu väzňov, ktorej sme celý čas svedkami, film naberá druhý dych a celkovo záver hodnotím ako veľmi vydarený. Pedofili, majte sa na pozore...Slabšie štyri. 70%. (20.03.2012)

Strašně nudný - a zbytečný - film. Bylo-li cílem tvůrců evokovat v divákovi alespoň náznak empatie s klaustrofobickým prostředím vězeňské cely, snad je možné prohlásit, že se tak podařilo, ale právě za cenu, že se celý ten film vine odnikud nikam, podobně jako monotónní pobyt za mřížemi. Co ale na tom, když 99,99% lidí se o podmínky vězňů nezajímá, nejradši by obnovili trest smrti a v životě by nedali práci propuštěnému trestanci - při vědomí této sociální stigmatizace, kterou majoritní společnost vězně vystavuje, mi přijde jako licoměrné pokrytectví dojímat se u podobných filmů. Jděte k čertu s vašimi ódami na všechna ta vězeňská dramata, na která se tak dobře kouká z tepla obýváku - každý, kdo nekriticky adoruje všechny ty filmy na jedno brdo z vězení a současně v reálu hledí na skutečná vězení a skutečné mukly se směsí bázně, ostýchavé zvědavosti a přehlíživé pohrdavosti, je u mě pokrytec par excellence, se kterým se nemám o čem bavit. (23.03.2012)

,,SVĚT NEMÁ SMYSL. MUSÍŠ MU HO NAJÍT SÁM. A POLOŽIT OBĚŤ. NA LÍTOST TU NENÍ MÍSTO....“ /// Lukáš byl zatčenej. Za loupež. Babička ukázala na něj (,,To je on. Číslo 2!“). Furt mele, že je nevinnej (ale to byl Kristus Pán taky, víme) a šup a je v lochu. Moc krásný vězení. A ta atmosféra v cele. Realistickej příběh, uvěřitelný tváře, kriminálnickej slang, prostředí, kde slabší kusy (a loliťáci) vodpadaj a dokonce flashback, kterak univerzitní profesor za katr přišel. Zákony kriminálu ve vlastně optimistickým příběhu. Nejde tu vo utrpení mladého Lukáše, ale o úžasnou proměnu osobnosti člověka ze světa, ve kterým člověk, - když není úplnej debil a je schopnej dodržovat jistou SYMETRII - může v pohodě přežít. Jestli se chystáte na pár let ,,do zahraničí“, tak si spolu s tím dánským naštudujte i tohle. Něco by se vám mohlo šiknout (a je to lepší než furt vobjednávat indulonu…). /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) David Rath mě požádal o film na večer. 2.) Říkaj mi ,,loliťák“ a před barákem mi zastavilo auto plný fízlů. 3.) Zjistím, že kriminál nemusí bejt plnej fašistickejch smažek. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (28.09.2012)

V subžánru vězeňských dramat je Symetrie dost originálním filmem. Režisér Konrad Niewolski nevsází na akci a coby scénárista se zaměřuje především na z psychologického hlediska velmi zajímavý přerod hlavního hrdiny. Je to takové Raskolnikovské tázání se, ovšem bez onoho drtivého dopadu osudovosti viny, a jako téma tak ne úplně blízké polskému národnímu charakteru - ztráta svobody je vykoupena aktivním odporem, který překračuje dokonce i rámec desatera božích přikázání. Motiv symetrie z názvu filmu dosahovaný posunem těžiště spravedlnosti trestu a vyvážením nespravedlivého odsouzení (respektive uvěznění) převzetím spravedlnosti do vlastních rukou je velmi palčivá a kontroverzní otázka, zvláště když jde v konečném důsledku o spravedlnost úplně jiného člověka. Je to ovšem otázka legitimní. Je třeba se ptát na celou řadu věcí. Silný, byť hodně pozvolna se rozjíždějící film, jehož atmosféru dělá především úžasná hudba a ten gradující konec. V kontextu polské kinematografie se nelze vyhnout srovnání s podobně laděným Krátkým filmem o zabíjení Krzysztofa Kieslowskiho, oba totiž svým způsobem analyzují podobné fenomény. (14.06.2011)

Pro mě osobně šestihvězdičkový film. Opět jen potvrzení toho, že se u Poláků točí filmy, které v současné české kinematografii dlouhodobě postrádám. Nedávno zhlédnuté Fígle a Symetrie mě každý dostal po svém. Fígle svou idealistickou hravostí a Symetrie svou syrovou autenticitou a bezprostředností. Až mě napadlo, kolik reálných vězňů si ve filmu zahrálo sama sebe. Na film aby si jeden vzal slovník vězeňského slangu. Mimochodem překladatel u mě opravdu zabodoval. Kromě obsahu film vyniká i formálně, a to jak svým obrazovým ztvárněním, tak hudbou, jež neskutečně umocňuje skvělé herecké výkony. (18.06.2011)