Zamatová extáza

Den, kdy jsem poprvé viděla Sametovou extázi, si pamatuju přesně. Na setkání s životní láskou se totiž nezapomíná. Nevěděla jsem, čím na mě film tak zapůsobil, možná to byla ta úžasná muzika, možná mě oslnily ty třpytivé kostýmy a nadpozemská krása Jonathanova (on se pro tuhle roli prostě narodil), snad to byla ta nevázanost glam rock éry či nekonvenčnost jejího zpracování. A možná všechno dohromady. Ale věděla jsem, že jsem spatřila něco neobyčejného a že to chci vidět znovu. A znovu. A znovu. (14.01.2006)

Stejně střelený, pestrobarevný a jako z řetězu utržený snímek, který mi v jistých momentech silně evokoval atmosféru Rockyho Horrora. Zde také chtělo pořádnou porci odvahy, aby vznikl tento netradiční film. Meyers (i když jsem mu pořád nepřišel na chuť) a McGregor hráli skvěle a Toni Collete tento ansámbl výborně doplňovala. Zkrátka šílený film o pološílených hvězdách, který vyniká zejména po vizuální a herecké stránce. (08.01.2011)

Tady se pozná opravdu kvalitní film. Nejsem muž, nejsem homosexuál, glam rock mi nic nepovídá. Přesto mě tenhle film dostal do extáze, a to doslova. Jak je tohle možný? Ewana McGregora taky zrovna nijak nemiluju, a tady byl opravdu úžasný, nespoutaný, otevřený všemu. A Christian Bale je sladkej v tom svém tápání a objevování. Ačkoliv tu všichni kluci nevypadají zrovna nejmužněji, a mě občas u filmu právě dostává do extáze ta mužnost, nic to nemění na skutečnosti, že se už moc těším, až si tento zářivý film plný nádherné hudby opět brzy pustím. (30.11.2010)

Tak toto téma prochází okolo mého zájmu velkým obloukem. Tento styl hudby mi je cizí a vypravěčské (uspávací) tempo Todda Haynese na zážitku nepřidává. Jestli něco stojí za zmínku, tak pouze výkon Ewana McGregora. Ale přesto ho radši vídávám v zajímavějších rolích než-li jako bizardního homosexuála, kterého zde ztvárňuje. (22.07.2005)

Sametová extáze je těžce geniální. Playboyové Jonathan Rhys-Meyers a Ewan McGregor se před třinácti lety neskutečným způsobem odvázali (Christian Bale hraje tradičně druhé - nebo lépe řečeno třetí - housle) a předvedli výkony srovnatelné snad jen s Kilmerovým Jimem Morrissonem z The Doors. Skvělá kamera a především neoposlouchatelný glamrockový soundtrack, který z velké části nazpívali oba zmínění herci. Kdo to neviděl na velkém plátně, přišel o hodně. Žeru to! (10.11.2011)