Réžia:
Jaroslav DudekScenár:
Otto ZelenkaKamera:
Adolf NavaraHudba:
Luboš FišerHrajú:
Bohuš Záhorský, Ladislav Křiváček, Petr Haničinec, Jan Tříska, Vladimír Menšík, Míla Myslíková, Slávka Budínová, Klára JernekováObsahy(1)
Příběh jedné obyčejné rodiny, který nenechá nikoho na pochybách, že z prostoru privátního míří k obrazu společenskému, k absurditám doby, ovládané totalitní mocí… Satirická komedie zobrazuje situaci jedné rodiny po imaginární válce, dobu, kdy dosavadní morální hodnoty byly otřeseny. Na půdorysu obyčejné rodiny autor O. Zelenka satiricky portrétuje situaci společnosti, kde se ujímá moci násilí a mazanost. Televizní komedie vznikla brzy po sovětské okupaci. Rychle byla napsána, rychle natočena režisérem J. Dudkem, jenž opřel svou koncepci o skvělé výkony předních herců – B. Záhorského, V. Menšíka, J. Třísky, P. Haničince, L. Křiváčka, M. Myslíkové, S. Budínové a K. Jernekové. Televizní premiéru měla mít v dubnu 1969, byla ale zakázána. Měla ovšem i štěstí, neboť nebyla natočena na magnetický záznam, ale na film, takže příkaz vymazání ji minul. Skutečné premiéry se dočkala až po více než dvaceti letech v roce 1990. (Česká televize)
(viac)Recenzie (70)
Zpočátku trochu nepřehledný mumraj, z něhož se postupně vytváří působivá satira na deformace socialismu, jež nachází odraz v samotném složení rodiny, v níž ideologii nahrazuje vláda nad společnou kasičkou. Štiplavý humor a skvostné obsazení nakonec vytváří dobře fungující celek, i když ona metafora nemusela být tak přímo aplikovaná, například scény nápadně připomínající inscenované procesy jsou až moc křiklavé až senzacechtivé. ()
"Já se v životě knihy nedotkla... A to jsem kvůli ní začal číst knihu... Co dybysme se vod těch chybiček distancovali? Smaže se to a pak se necháme zvolit znovu... Jsem šťasten, že se skoncovalo s Pepovými násilnostmi... S hlupákama nejsi povinen hrát poctivě... NEJSI JAKO ONI." No sakra, to byl kalibr. Ono to totiž nejen přesně popisuje totalitu, ale i to, co a jakým způsobem přijde po ní. Dobrý úmysl vedoucí tu k absurdním, tu ke hrůzným koncům. Na alegorie podobného typu byla šedesátá léta úrodná, viz třeba Bílá paní. Tohle je navzdory absenci nadpřirozena ještě absurdnější, ale také drsnější ("Víš kolik facek stojí takový dobrovolný přiznání?" a vůbec všechno kolem Evy). P. S. Škoda, že Kláru Jernekovou nikdy neuvidím jako Lady Macbeth. ()
"Píše se cerel, nebo celer?" - "Celer, proč?" -"No vokopávala jsem celer, celý půl dne, já mám svědomí čistý, já bych se knihy nikdáž nedotkla." - "No tak to tam napiš." - "No." Vtipně mrazivá metafora na úrovní krátkometrážního Nezvaného hosta. Skvěle napsáno i zahráno, ale mohlo to být o trochu kratší. ()
Tak jako...toto je dosti povedená inscenace, která určitě vítězila v soutěži o "Zlatý trezor". Rodinná idylka v jednom domě se pozvolna rozjíždí....v druhé polovině se vedení rodiny chopí dva bratři (jeden hloupej násilník a druhej prohnaný lišák), lehkým chvatem ovládnou rodinné finance a zavedou totalitní systémek plný špiclování a udávání. Menšina pracuje a zbytek se ve jménu blaha rodiny povaluje. Paralela na komunismus zcela jasná, v daném kontextu padají moudra k zamyšlení. Závěr je ale zdrcující, neboť jasné je jen jedno, lidé jsou v principu tupé stádo živené bláhovou nadějí, že bude líp. Každý, kdo má koule jim nalhat, že se budou mít fajn, bude zvolen, a všichni na něj budou s nadšením dělat a provolávat mu slávu. Takže je to vlastně zcela současný film. 85% ()
Velmi trefná satira, do které režisér Dudek obsadil skvělé herce. Petr Haničinec zde byl v životní kondici, zcela nezvykle nepřehrával a podal výkon, který se bez uzardění mohl postavit po bok výkonu Záhorského. Ale tou nejlepší byla Slávka Budínová, která vystřídala tolik poloh, že by člověk nevěřil, že je možné je mít v jednom hereckém rejstříku. ()
Reklama