Réžia:
Jaroslav DudekScenár:
Otto ZelenkaKamera:
Adolf NavaraHudba:
Luboš FišerHrajú:
Bohuš Záhorský, Ladislav Křiváček, Petr Haničinec, Jan Tříska, Vladimír Menšík, Míla Myslíková, Slávka Budínová, Klára JernekováObsahy(1)
Příběh jedné obyčejné rodiny, který nenechá nikoho na pochybách, že z prostoru privátního míří k obrazu společenskému, k absurditám doby, ovládané totalitní mocí… Satirická komedie zobrazuje situaci jedné rodiny po imaginární válce, dobu, kdy dosavadní morální hodnoty byly otřeseny. Na půdorysu obyčejné rodiny autor O. Zelenka satiricky portrétuje situaci společnosti, kde se ujímá moci násilí a mazanost. Televizní komedie vznikla brzy po sovětské okupaci. Rychle byla napsána, rychle natočena režisérem J. Dudkem, jenž opřel svou koncepci o skvělé výkony předních herců – B. Záhorského, V. Menšíka, J. Třísky, P. Haničince, L. Křiváčka, M. Myslíkové, S. Budínové a K. Jernekové. Televizní premiéru měla mít v dubnu 1969, byla ale zakázána. Měla ovšem i štěstí, neboť nebyla natočena na magnetický záznam, ale na film, takže příkaz vymazání ji minul. Skutečné premiéry se dočkala až po více než dvaceti letech v roce 1990. (Česká televize)
(viac)Recenzie (70)
"Píše se cerel, nebo celer?" - "Celer, proč?" -"No vokopávala jsem celer, celý půl dne, já mám svědomí čistý, já bych se knihy nikdáž nedotkla." - "No tak to tam napiš." - "No." Vtipně mrazivá metafora na úrovní krátkometrážního Nezvaného hosta. Skvěle napsáno i zahráno, ale mohlo to být o trochu kratší. ()
Hodně trpká tragikomedie z roku 1969, která šla po natočení okamžitě do trezoru. Působivá alegorie na totalitní režim transformovaná do rodinného prostředí. Výborné herecké výkony všech zúčastněných (bohužel většina z nich už není mezi námi) a přitom hodně trpké "odhalení" českého národa v době totalitní a nevím, jak se to scénáristovi a režisérovi podařilo "uhodnout", ale dokonce i v následující době posttotalitní. Až z toho člověku mrazí ... Vzhledem k tomu, že tento TV film je stále bohužel víceméně "neznámý", tak mi připadá, jestli on v tom trezoru není "dočasně furt" anebo jestli opravdu většina národa raději sleduje "díla" úplně jiného druhu (Kameňáky, Babovřesky, nekonečné seriály a reality show, "pseudo-celebrity" nebo co zrovna zase podle Blesku kdo komu udělal) ... Ona ta faktická poznámka z konce tohoto TV filmu "Když se nám to tak dlouho líbilo, tak to přece nemohlo být tak špatné !" rezonuje hodně silně a o to více z toho musí diváka docela mrazit nebo se mu dělat "hodně šoufl" ... ()
O společenském podobenství inscenace je toho zde napsáno již dost, na mne rozhodně nejvíce zapůsobil Petr Haničinec a postava Evy (Slávka Budínová), která hrdě a s nadhledem hájí svou pravdu, aby druhý den zcela zlomená a zraněná zpívala s davem oslavnou píseň života. Nicméně, měl-li snímek premiéru až v roce 1990 a po sedmadvaceti letech má zde něco málo přes tři sta hodnocení, můžeme si tyto úvahy o dobrovolném pokrytectví i falši v kruhu těch nejbližších a také o zlu v podobě vlády člověka nad člověkem, ať už pomocí násilí či vydírání, nechat na dlouhé zimní večery. V každém případě inscenace zaručuje velmi nadprůměrnou podívanou, skvěle kombinující humor i psychologické drámo, jenž nadchne nejen milovníky československé kinematografie. ()
Absurdní alegorie na posrpnový vývoj u nás prostřednictvím pokřiveného, zbabělého, manipulativního a vypočítavého jednání členů jedné širší rodiny. Není to příjemná podívaná na lidské charaktery, až nemilosrdně ztvárněné řadou skvělých herců. Aktuálnost oportunistické přizpůsobivosti panujícím poměrům přesahuje kouzlem nechtěného pouhé obdobi nastupující normalizace. ()
Totalita v rodině a rodina v totalitě. Bezskrupulózní příběh československého socialismu. Bez příkras. Bez jinotajů. Bez metafor. Pěkně zpříma a natvrdo. Herci jsou v nejlepší formě, zvlášť Tříska, Haničinec a překvapivě také Menšík, který dokázal svou typickou šarži pozvednout na vyšší úroveň. Hloubkou analýzy samotného principu úchylné komunistické praxe, umocněné navíc intenzitou tehdejšího procitnutí z naivních iluzí Pražského jara, dokázala tato Zelenkova dnes neprávem pozapomenutá komorní tragikomedie zaujmout a zprostředkovat někdejší zkušenosti i dnes. I nepamětníkům. ()
Reklama