Lijavec

Velmi povedené představení. Originální, jakoby závěrečná přednáška, ve které se dovídáme o Járovi Cimrmanovi a jeho odborné práci ve starobinci. A také jako o autorovi protirakouských anekdot. Hra samotná je metaforicky přenesena do období starého Rakouska-Uherska, ale v době svého vzniku byla velmi aktuální. Za geniální považuji prolínání zkoušení a reality, kdy až časem divákovi dojde, že jde o zkoušku hry chovanců starobince a jakousi samooslavu Járy Cimrmana (skvělý Zdeněk Svěrák), který má ve zkoušené hře roli vrchního inspektora starobinců, který jde osobně zajistit Járovi odpovídající podmínky, které jsou vhodné k takovému géniovi. Vynikající je chovanec Pejřil (skvělý Miloň Čepelka), který ve starobinci Cimrmana utiskuje a ve zkoušené hře má roli tajného policisty Pihrta. Pihrt je nápaditý ve své touze odhalit a dopadnout ty, co vedou protimocnářské vtipy. Další chovanec Fafejta (dobrý Jaroslav Weigel), který ve hře představuje porodního dědka Formánka, který pomůže mlynáři (Petr Brukner) od problémů se zácpou. A do toho všeho paní správcová (dobrý Jan Hraběta), která je skutečnou vládkyní starobince, která tak nechce spolupracovat na starobním léčebném divdle. Paralela s komunistickým režimem, ale i s jinými, je více než patrná. Ale vše zlé je nakonec spláchnuto lijavcem a třetí defenestrací. (03.11.2010)

Další z řady naprosto brilantních her DJC. Od vymýšlení anekdot, přes rozbor pojmu Herberk po vynikající hru odehrávající se v rakousko uherském starobinci, vše funguje tak jak má. Smoljak a Svěrák jsou zkrátka géniové, kteří vždy uměli servírovat laskavý humor s "příměsí" kritiky životních poměrů a v Lijavci se jím to daří dokonale. (15.10.2019)

„Toto nevelké městečko vynikalo v Rakousku pouze ve dvou směrech: byla tu největší továrna na dynamit a také největší sirotčinec.“ „Ale záhy zjistil, že se problematika starobince a sirotčince v mnohém shodují: jeho dotazníková anketa připravená původně pro sirotčinec to také potvrdila, ukázalo se například, že všichni chovanci ústavu pro přestárlé jsou v současné době bez výjimky sirotky!“ „Hrabě Bohumil: Byl jsem hrabě a vlastnil jsem veliké panství. Ale chudoba mých poddaných mě tak dojímala, že jsem jim chodil pomáhat robotovat na svých polích“. Krásny prídavok – Elektrický valčík. Skvelý seminár, o niečo slabšie predstavenie. Ale! V tejto hre som pochopila, aká sila je spolupracujúce publikum. (28.05.2020)

Na záverečnej prednáške, presunutej na úvod predstavenia som sa výborne bavil. O niečo menej aj na samotnej hre i keď sa nestotožňujem s odsudzujúcimi hodnoteniami niektorých užívateľov, ktorí ju označujú za najslabšiu z 13 hier. V úspornej dekorácii s pomerne malým počtom účinkujúcich sa cimrmanovcom podarilo vyťažiť z daného námetu dosť na to, aby divák neodchádzal z ich divadla sklamaný. (10.07.2020)

Je těžké psát komentář k některé z cimrmanovských her a nezredukovat jej pouze na přehled nezapomenutelných hlášek. Na druhou stranu, pro co jiného, než pro hlášky, které nestárnou, je obdivujeme? V Lijavci jich je plno, hlavně v přednášce předcházející samotné hře, jež, pravda, neoplývá kdovíjak skvostnými kvalitami, ale vychází z poměrně originální myšlenky a navíc – Svěrákova poslední prosba o zanesení jisté divadelní hry do jistého žižkovského divadla… velice sympaticky zaobalená samochvála. Ale teď už slibované hlášky, konkrétně ty, které mě nejvíce pobavily a které jsem si stihnul zapsat: - „Vystupoval jsem pod uměleckým jménem “Herma Frodit“ - "Jste tu celkem čtyři inteligentní lidé.......... jste tu celkem tři inteligentní lidé" – „Možná si říkáte, proč také nepřemýšlím - to je tím, že já to organizuju“ –„Není to, doufám, ten můj vagon s tím sýrem“ –„Jsem bezvýhradný ateista, až se někdy bojím, že mě za to pánbůh potrestá" (ti znalejší si jistě všimli, že všechny jsou řečeny právě během přednášky, kde je jejich koncentrace dostatečně vysoká na to, abyste se začali nudit, což – smiřme se s tím – nelze připsat na vrub hry samotné). 75% (23.06.2007)