Obsahy(1)
Když na sklonku života bilancoval Cimrman svou uměleckou činnost, došel neradostnému poznání: ani jedno z děl, které podepsal, nedošlo uznání. A proto se rozhodl ustoupit do anonymity a stát se autorem folklórním. Jasnozřivě rozpoznal, že moderní doba odsoudí k zániku lidovou tvořivost v takových oblastech, jako je národní píseň, pohádka, pověst, přísloví či pranostika. Jediné, co z ústní folklórní tvorby nezemře a zůstane živé, je anekdota. A právě ona hraje významnou roli v jeho hře Lijavec. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (184)
Trochu zvláštní a komplikovaná hra, jejíž původní název zněl Herberk, ten se však soudruhům nelíbil, protože prý vzbuzoval dojem celospolečenského nepořádku, a tak musel být změněn na Lijavec. V téhle hře je téměř nemožné vidět Ladislava Smoljaka, protože ji prý nerad hraje, ale to nevadí, jelikož Zdeněk Svěrák je jako inspektor všech starobinců (a zároveň Cimrman) výborný. Kvalitní je také seminář, v němž zazní slavný Elektrický valčík. Mimochodem, věděli jste, že Cimrman má na pravé noze srostlé prsty? Ne všechny samozřejmě, jenom dva. Prostě mezi palcem a malíkem má takovou blánu. :-) ()
„Střídavý, střídavý, zkrátka elektrický proud…“ Moje první seznámení s géniem. A rozhodně né poslední. I ale po letech moje možná zcela nejoblíbenější. Přednáška je jedna z nejlepších a samotná hra má skvělou pointu. Navíc dědkové a bába jsou parádní postavy. „Třetí defenestrace. Vyhodili ho z okna. Tůnu… - Tunu? Tolik toho snad nebylo!“ (88 %) ()
,,Smích pod pěnou nelze prokázat.“ Lijavec je jedna z mých nejoblíbenějších Cimrmanových her. Je velice konzistentní, má výbornou atmosféru a působí přirozeně a nenuceně. Zároveň je velmi promyšlená a lze ji vnímat dvěma způsoby a v závěru dokonce třemi způsoby (jako psychodrama herců divadla JC). Hlavní obsazení Svěrák, Weigel, Čepelka a Hraběta je naprosto dokonalé, každý se do své role přesně typově hodí. Např. Hraběta je ve své roli správcové bezkonkurenční (Štětináč!). I úvodní seminář se všemi herci na scéně je svěží a nemá hluché místo. Jejich vzájemné škádlení je jako perlička na už tak zajímavých příspěvcích. K záporům této hry se vyjádřit nemohu, protože jsem žádných nenašel. ()
je těžké u Cimrmana říct slovo nejoblíbenější,ale tato hra se pohybuje rozhodně mezi čtyřmi,které si pouštím nejčastěji...seminář perfektní stejně jako druhá část,kde se to hláškami,vtipy a narážkami jen hemží...ovšem naprostou nutností je,aby pani správcovou hrál Jan Hraběta...absolutně jeho nejlepší výkon u Cimrmana vůbec....No jo,jen si ještě chvilku blbněte,ale v devět se zhasíná a jde se spát.. ()
S cimrmanovskými hrami mám, kromě jedné výjimky, vždycky stejný problém - pokaždé je výrazně lepší seminář nebo samotná hra, přičemž to druhé je zase výrazně slabší. A stalo se to i zde. Seminář mě bavil úplně neskutečně, ale u samotné hry jsem se spíš jen pousmíval, než že bych se pořádně bavil. Nicméně ta slabší polovina mi tu nepřišla tak "slabá" jako u ostatních her a i ji samotnou jsem si celkem užil, takže u mě Lijavec nakonec dopadl dost slušně. Ale na Dobytí severního pólu pro mě pořád nemá - a popravdě mám pocit, že žádná jiná hra ani mít nebude. 4* ()
Galéria (6)
Zaujímavosti (30)
- Seminář byl před revolucí hodně osekaný. Když např. v semináři o anekdotách říká „...že autor anekdot má vlastně štěstí, že ho nelze vypátrat,“ tak to bylo škrtnuto. Dále na začátku semináře o tom, jak a za co byl Cimrman trestán, je hned na začátku řečeno: „Cimrman dostal rok za anekdotu, císař pán v muničním skladu,“ muselo též pryč. I ze hry toho dost vypadlo nebo bylo změněno. Např. když Vrchní Inspektor všech starobinců říká Formánkovy, že: „Plive z okna na záhon hlávkového salátu, prase,“ muselo být nahrazeno za „Plive z okna na záhon růží, čuně“. Výraz „provokační anekdota“ musel být též nahrazeno za „návnada pro lidové vrstvy“. Když Mlynář říkal: „Už se to hnulo, to snad ani nemůže bejt moje,“ muselo jít pryč též. (mnaucz)
- V krátké ukázce „Nestyda Hausner“ Brukner říká: „Kdepak. Je tady se mnou flundra,“ a podívá se na Jaroslava Weigla, který uražen odchází za oponu. Toto však do hry přibylo později. „To vzniklo úplnou náhodou,“ říká Václav Kotek. „Prostě jsme hráli Lijavec a všechno probíhalo jako vždy a já jsem měl říct jako vždy, že tu je se mnou flundra a podíval jsem se na Jarouška, který tam jen tak seděl a publikum si toho všimlo a Jarouška napadlo odejít uražený a za oponu. Byla to prostě souhra náhod.“ (mnaucz)
- Jméno Pihrt bylo zvoleno zcela náhodně. Když byl Zdeněk Svěrák malý, měl na výběr tři lékaře: Appelta, Soldáta a Pihrta. Svěrákovi se to zdálo pro fízla příhodné. (Kulmon)
Reklama