Posel z Liptákova

V semináři jsme po seznámení s příznivými povětrnostními podmínkami (zejména okluzní fronta 356-42, 359-44, 360-30 je zárukou skvělého počasí) svědky skutečně odborné vědecké práce s využitím moderních technických pomůcek (hloubkový izotopový detektor, 4 škrabky, smeták a lopatka). Zdeněk Svěrák, se skromností jemu vlastní, se přizná k tomu, že učinil největší objevy: "Naštěstí se později našel člověk, kterého napadlo podívat se do místní kroniky. Byl to shodou okolností člověk, kterému byly původně svěřovány pouze pomocné kopáčské práce. Tento člověk strávil nad stránkami kroniky řadu hodin a tam jsem na straně 235 našel hledaný zápis." Pak poznáme cimrmanovy sportovní schopnosti (tah na G12 - první aut v historii šachu), odvahu cimrmanova potomka (už od mala chtěl být úředníkem) i otcovy nadávky (Vysočina, výstava, prezence a zejména průduch). Vrcholem večera je pak jednoaktová hra Vizionář, ve které sedlák Hlavsa neustále zapomíná na to, že má zemřít, Smrtka si nedbale brousí kosu a Uhlobaron nedokáže pochopit, že by se ho nějak mohlo týkat budoucí znárodnění majetku. Pouze Hlavsa mladší má jasno:"Tatínku, já nechci bejt bohatej." (22.05.2009)

Tuto dvojhru bych označil za nejintelektuálnější výsledek české cimrmanologie. Výborný první seminář s expedičním tématem je to "nejvědečtější", co se nám z výzkumu historie Járy Cimrmana dostalo. Antropologická zpráva o obyvatelích dalekých končin za Labem, fyzikální výzkumné metody (radioaktivní uhlík) i průzkum historických záznamů je podán s takovým vtipem, že jde pomalu o jednu z nejlepších přednášek, jaké jsem kdy slyšel. Následující hra Posel z budoucnosti není z mých nejoblíbenějších, ale v jistém venkovsko-intelektuálním smyslu je docela vtipnou. Druhý seminář již není tak dobrý jako první, z řady však vystupuje výborný rozhovor s odvážnou úřednickou myší, která je potomkem slavného génia. Druhá hra Vizionář je jedna z nejlepších her Divadla Járy Cimrmana. Výborná postava smrtky, nádherné narážky na budoucí neklidné století a výborná postava uhlobarona. Uhlobaron. No, to musí bejt zajímavý povolání. - Mě to baví. Jako by již pomalu pánové Smoljak se Svěrákem předznamenávali nejlepší cimrmanovské období spojené se hrami Dobytí severního pólu, Blaník a Záskok. Propánakrále! To jsem se zase zakecal. To je nadělení! Teď už mi vás nevemou! Tak akorát toho cikána s tím nožem v zádech, to je násilná smrt, to mi vemou, ale vás Hlavso... vás už ne. Vás až tak... za dva roky. Ale to už nebudu já. (...) jdu na odpočinek a přijde novej. Mladej. Ale to bude sekáč, pánové! Ne jako já. Ten se nezakecá... Tak na shledanou!... ...na shledanou... Mrazivě vtipný závěr, který se hodí považovat i za Smoljakův epitaf. (24.02.2011)

„Na problémy, které se mělo jít intelektem, jelo se motykou!“ Dokonalá kombinácia naivity a inteligentného humoru. Podarilo sa mi túto hru pozrieť „mimo poradia“ a tak už o cimrmanológoch niečo málo viem. Začala som tým, že som počas seminára mala spustené aj mapy – a pekne som si pridávala trasu ich jednotlivých zastávok na ceste do Liptákova. A naozaj som sa dostala až po Tanvald. Epigramy z Hostince u Sirotků, ktorých autorom je Cimrman a ktoré prácne cimrnalógovia zoškrabali až k 36-tej vrstve: „Lepší pivo v žaludku, než-li voda na plicích.“ „Varuj se hazardu, vzpomeň si na Jardu“. „Nechoďte na dvorek, máme tu záchodek“. „Sirotek je naše máma“... „Teplé pivo je horší než studená Němka“. V druhej časti seminára – pojednanie o univerzálnom vtákopyskovi: „A kromě toho, je vědecky dokázáno, že jeho pacičky přinášejí daleko větší štěstí nežli pacičky zaječí“. A o chvíľu nasledovalo: „Fuj, Jindro, že se nestydíš!“ „Petr – něco červenýho – Bezruč...“ To bolo také hlboké a dobré, mňa ten koniec naozaj rozplakal. (25.05.2020)

Píšete, že slabší Cimrman, podle mě nesmysl. Mně se líbil skoro nejvíce ze všech, až tolik, že nechybělo mnoho k pěti. Originální schéma, kratší ale o to údernější hry, geniální semináře s největším počtem dokonalých hlášek a pověstný závěr ve Vizionáři. Opravdu téměř geniální...a k tomu ta úžasná mezihra hraná na rozladěný klavír... (05.09.2005)

V Tučapech zůstal při výlovu jeden pěkný kapr v bahně. Baštýř Adámek vzal podběrák a chtěl kapra nabrat. Bidlo podběráku však bylo krátké, a tak se baštýř Adámek musel za kaprem řádně naklonit. Než se nadál, ztratil rovnováhu a sletěl po hlavě do bahna...a tak se v bahně mrskali dva - kapr a baštýř Adámek...                                                                                         Místy tradičně vtipná cimrmanovská fikce, ale jako celek, kde se hodně mluví a mluví a přednáší a méně "dramaticky" hraje, to na mě až na pár momentů moc nezapůsobilo. S Dobytím severního pólu téměř nesrovnatelné. Chuť sledovat něco podobného tu z mé strany zcela byla, ale v průběhu sledování po jisté době zcela zmizela. "Probudil" jsem se až při rozhovoru s úředníkem-pyrotechnikem a teprve závěrečná dramatická ukázka mě uzemnila. ,,Třeba ten důl neprodáte, třeba vám ho vemou." Docela zajímavé narážky na historické události (začátek války, únor '48) v doprovodu hezké hříčky kolem návštěvy smrtky a lidového vizionářství, to mě v posledních 20 minutách začalo hodně bavit. Žel vzhledem k celé stopáži inscenace trochu pozdě, což je mi při výsledním hodnocení docela líto. (14.06.2018)