Dnes v jednom domě

František Filip nám tentokrát servíruje "román pro obrazovku" o tom, jaké je to úžasné a pokrokové vyměnit Malou stranu či rodnou "barabiznu" za krásné nové sídliště. A tentokrát jde do tuhého, socialistickou propagandou se zde dávkuje masově a často je halena do biblického (!) hávu - bytovka jako archa pro všechny a sídliště jako celá flotila arch. "Pixly" jsou tu snímany jako katedrály a lehká kritika odbývána např. takto: "A víš, že ten barák je docela hezkej? Kdo říká, že tyhlety baráky jsou ošklivý, ten musí bejt úplně slepej" (stavbyvedoucí Panc). Jednotlivé díly jsou zasazené do období jednoho roku (od zimy do zimy) s důrazem na tehdy nejvýznamnější společenské události a normalizační každodennost (Silvestr, sledování TV, 1. máj, víkendové odjezdy na chalupy, domovní schůze apod.). Řada promluv je neopakovatelných: "Se na mě díváš jak na Pinocheta!", "Seká v emigraci hlavy kuřatům, dva tisicé denně, 18 mil od hospody.", "takovej pantofel, pod kterej bych se já vešel, se ještě nenašel", stejně jako řada dílčích dějových linek: cynický pár Strachotovic a jejich silvestrovský výstup, starý Panc, těšící se na buldozer, protože neni kočka, která se drží místa; skororozvod Jarky s Krejzou, kvůli elektromotorům (Krejza se pere za hospodářství s těmi "na hoře" a nedá mu to ani doma); petrbokovic pes, pohřbený do základů další piksly ("víte co, dejte nám ho tady do vejkopu, bude mít nad sebou pomník jako nemá žádnej člověk a ještě na něj budou chodit čůrat pejskové"); Slávek, co chce mít svatbu na 07. 11. (VŘSR), aby měl každý rok ohňostroj; řidič komunálních služeb a zároveň teatrolog Pilich a nespočet dalších. "Já se odsud nechci jakživ stěhovat!" (Jarka) (11.11.2018)

Plejáda skvělých herců v seriálu, který postrádá dramatický náboj. Jinými slovy se v něm nic neděje. Budiž příklad - v jednom z dílů např. 10minut pozorujeme herce na domovní schůzi, jak se dohadují o tom, že dětí jezdí ve výtahu bez přítomnosti rodičů a další čtvrthodinu sledujeme, jak se jednotliví nájemníci domu dívají v telce na hokej. Místama je to opravdu stejně záživné jako civět do zdi. Na druhou stranu tu nechybějí zábavné hlášky, které v té době byly myšleny vážně, ale dnes dostávají zcela jiný rozměr. Třeba monolog pan Vinklář o tom, že stavět panelové králikárny je něco jako budovat Noemovy archy :o))......Ovšem musím na adresu tvůrců uznat, že soudruhování a politická agitace je tu v únosné míře, což je vzhledem k době vzniku docela úspěch. Což ovšem neznamená, že tenhle seriál za něco stojí. (11.11.2003)

moje zaujímavosti: Luděk Munzar stvárnil v seriáli sochára a expriateľa Jany Šulcovej, pričom vytvoril bustu podľa jej hlavy, ktorú si herečka mohla po skončení ponechať ako pamiatku na filmovanie. (dyfur) Jediná úloha herca Václava Postráneckého, kde sa objavil v posteľnej scéne. (dyfur) Herec Jan Pixa mal v čase natáčania seriálu už zakázané filmovať, napriek tomu sa ho režisérovi Filipovi podarilo dostať na obrazovky. Objavil sa v časti, kde je televízna súťaž Desať stupňov ku zlatej - bol v zábere za riadiacim pultom. (dyfur) (29.09.2014)

Trošku jsem to přecenil...tenhle seriál potvrzuje mou teorii, že v těch "trezorech" ČT, plných socialistických seriálů, není už v podstatě nic, nad čím by srdce divákovo nějak zvlášť plesalo. Na to, že je to v podstatě jen "serioš vo baráku" je to takové celé přitrouble heroické (viz prology Václava Vosky.) Samozřejmě je to také dílo o lidech, co v té králíkárně bydlej, ale jejich osudy mě nedokázaly dostatečně zaujmout - ovšem kromě hereckého výkonu Josefa Somra, s jeho postavou už by to bylo horší... (26.11.2003)

Při sledování tohoto seriálu se nabízí srovnání se současným seriálem Ulice, protože řada ulic je u nás právem nazývána panelák naležato. A v procentuálním diváckém hodnocení 48 : 23 to pro starý seriál nevypadá vůbec špatně. Soužití různých rodin v jednom domě či ulici bylo tehdy takové, jaká byla doba. Těžko by se v tehdejších podmínkách natáčel seriál typu Dallas, nebo jiný o životě celebrit, protože žádné nebyly. Hraje zde řada kvalitních herců a to i v malých rolích. Z druhé strany je pravda, že jejich příběhy jsou pro dnešní diváky příliš obyčejné, všední, málo dramatické a mnohdy těžko pochopitelné. Kdo tu dobu prožil, tak ví, že to žádný Dallas nebyl. Zato má jen 9 dílů, proto je před nekonečným seriálem Ulice ve výhodě, že pamětnického diváka jako jsem já, nestačí unudit. (05.07.2013)