Povolenie zabíjať

S odstupem času zjišťuju že Dalton opravdu nebyl moc šťastná volba pro agenta 007. O něco horší než Dech Života, ale rozhodně žádná tragédie. Nejvíce se mi líbil mladý Benicio Del Toro. Možná největší roli v bondovkách zažívá Q, kterého nevím proč oslovují Kjú. Abych se vrátil k Daltonovi, nevěřím zkrátka že by tady vůbec nějakou z těch ženských sbalil. Jeho ztvárněný Bond absolutně ztratil vše čím ho obdařili Connery nebo Moore. Jakoby se Bond měl najednou vyrovnat všem těm Rambům, na které stejně absolutně nemá. 65% (19.04.2007)

Překvapuje mě, že zrovna Povolení zabíjet mohlo být polibkem smrti pro celou sérii. Dalton ani tady nezklamal. Jeho Bond je emocionálně pestřejší a dává tak zapomenout na tragický pokus Lazenbyho o něco podobného. Cesta za odplatou je však značně utahaná a nebýt odmítnutí poslušnosti, tak nenabízí další vypjaté zkoušky charakteru, ale jen hromady mrtvol. (06.05.2019)

Po mnohaletém odstupu a opakovaném shlédnutí je to snadný verdikt. Tohle je jedna z nejlepších bondovek, společně s prvními filmy se Seanem Connerym, kdy Bond působí civilně a ne jako nezničitelný Superman, kdy se nehraje na praštěné a ještě praštěnější bondovské hračky a celá ta atmosféra příběhu, motivací (Bonda pohání obyčejná vendeta za smrt kamaráda) působí uvěřitelným dojmem. Chápu, že tohle vybočení z bondovského univerza pro diváky, odkojené bezstarostnými špionskými pohádkami, musel být velký šok, a proto asi ten komerční neúspěch (který Daltonovi zlomil vaz), ale s po filmech s Craigem, který se o něco podobného pokoušel ve Skyfall, tahle „daltonovka“ najednou získává na ceně a zraje. Jedinou výtku bych měl, že Dalton samotný pořád v mých očích nedisponuje tím potřebným charismatem, kterým by Bond měl oplývat. (05.07.2015)

Až na druhé skouknutí po několika letech se mi tenhle Bond zalíbil. Sice to není tradiční bondovka (jenže ty se mi nikdy tolik nelíbily), ale když jí přijdete na chuť, pak vám naservíruje nadprůměrný film. Pro mě je to důstojné rozloučení s Bondem (ty nové filmy jsou trochu o něčem jiném, holt ten Sovětský svaz tam chybí, výjimkou je Zlaté oko) - ten romantický konec se mi kupodivu zamlouval. (08.11.2005)

Ono to bylo stejně pitomé, jako bondovka-daltonovka předtím, jen si to ještě víc uškodilo tím, že zde bylo o mnoho méně humoru či humorných scének. Vlastně nebyly skoro žádné. Táhlo se to jako týden před výplatou a Dalton byl opět za toho „stréce v obleku“. Byl hrozný. Agent amatér, příšerný milovník, špatný hráč, nedůvtipný plašan. Nikdy už asi nepochopím, jak někdo mohl připustit, že se agent 007 pral jako kluk ze zvláštní školy, aby rozhazoval ručičkama a rozdával tak směšné pěsťovky? Ale to je fuk, to je jen taková vrtošivá… prostě pitomost. Ale dál, byla to smutná a nudná podívaná. A celá ta drogová zápletka mi přišla jako ze špatného sedmdesátkového seriálu. Dalton předvádí jakési agentské motovidlo, po celou dobu s výrazem: Ano, bolí mě zuby. A vůbec, pro mě byl celý tento snímek jako jedno velké rozčarování z bondovské iluze na cestě časem od Skyfallu po Dr. No. Největším plusem, učiněnou spásou, byla Bond girl Pam Bouvierová. Byla velmi suverénní a velmi sexy. Na několik málo zaškobrtnutí dokonale vymyšlená, napsaná a hlavně zahraná. Jakoby vyskočila z úplně jiné doby. Tedy závěrem, Carey Lowell to svým charismatem vytáhla z úplné bídy a nebyla vlastně sama, velmi mě pobavil i mladičký Benicio Del Toro v roli mafiánského pohunka. Celkové mi to ale přišlo jako nějaký nezdařený pokus o vtip. Pokus o akční film, který se chtěl svézt na jméně BOND. Dávám dvě hvězdy. Jednu za Del Tora a jednu za lovely Lowell. (09.11.2012)