Povolenie zabíjať

Co si tak pamatuji, tak tohle je asi nejslabší film celé bondovské série. Timothy Dalton je ze všech představitelů Bonda ten nejhorší. Typově se hodí spíše do romantických filmů, než do akce. Na zabíjení lidí a svádění žen má moc něžný pohled a divák mu prostě nevěří. Natáčení filmu navíc spadlo do tuhých osumdesátých let, kdy vrcholil úpadek hudby, módy a kultury celkově. A tak bond-grils, jejich obludné účesy, šaty, písně jsou bohužel poplatné této temně kulturní etapě. Také herci film moc nezachraňují. Carey Lowell i Talisa Soto jsou herecky doslova tragické. A Benicio Del Toro má projev herců z podřadných jihoamerických telenovel, člověk by nevěřil jakých výkonů bude tento herec o deset let později schopen. Naštěstí film od úplného debaklu zachraňují slušné akční scény a tak se nejedná o úplný propadák. (10.02.2010)

Dalton bol najlepší Bond, minimálne ak zoberieme do úvahy kvalitu jeho filmov - natočil iba dve bondovky, ale zato imho jedne z tých úplne najlepších. Skvelá dynamická akcia, výborný prepracovaný príbeh, kvalitní záporáci a bondgirls, akurátna dávka násilia, grandiózne výbuchy a hlavne úžasný, úžasný, úžasný Bond. Skvelý súlad zmyslu pre humor, elegancie a akčnosti. Na Daltonovi sa mi páči jedná vec - vec, ktorá ide presne v kontraste s Mooreom v posledných dieloch (keď sa stál paródiou sám na seba) - Dalton nerieši všetko s úsmevom, vie sa správne nasrať, vidieť vážnosť situácie a že jeho Bond je človek a nie Boh - len taký poloboh ;). (06.01.2008)

Dalton představuje největší selhání v dějinách bondovské série. Nechte mě to vysvětlit. Po skomírající éře "moorovek" přišel herec s obrovským kouzlem, fyzickým potenciálem a ochotou postavu posouvat, produkce ale bazírovala na tradičním scenáristicko-režisérském týmu. U Dechu života ten konflikt pohledů není ještě tak vyhraněný, ambice a tradice se střetly nejvýrazněji právě zde. Snaha dostat do hry emoce a privátní sféru došla naplnění jen na straně hlavního představitele, který skvěle kombinuje "ikonické" pózy (casino) a privátní charakteristiky (Bond je uzavřený samotář, který, když s ironií v oku nehraje roli neporazitelného agenta, působí unaveně, plaše, v kritických situacích dokonce vystrašeně). Scénář se pokouší o příběhový posun, zakomponování přesahu (k samurajským filmům i žánru revenge movie), změnu zaběhaného stylu, kdy příběh neslouží jako oslí můstek "from stunt to stunt", ale kdy vyprávění je alfou a omegou. Jenže klíčová linie s pomstou je nedohraná a nedotažená, nakonec se zase spíš zachytává povrchních rekvizit, a tak je Dalton a jeho touha "pochopit Bonda jako člověka" sám voják v poli. I John Glen, jakkoli se víc posunul k realistickému stylu (zobrazení násilí, ale i akčních scén), pořád spoléhá na osvědčené trademarky - problém je, že za svou pětifilmovou bondovskou kariéru se nikdy vysloveně neblýskl a šanci uchopit sérii zcela po svém nevyužil ani zde. Přes všechnu kritiku jde o výtečný počin, odkazující v mnohém k In Her Majesty Secret Service a díky Daltonovi posouvající potenciál tohoto odmítaného dílu. Strašná škoda, že se Timothy už nestihl setkat s Martinem Campbellem a jeho vklad do bondovského vesmíru tak naplno využil až Daniel Craig. Stejně mi ale přijde, že Povolení zabíjet vlastně předběhlo svou dobu - úsilím přesadit mýtus do realističtějšího světa a dát mu "kořeny" a city. Lze pochopit, že v době, kdy křižoval kiny Indy, Návrat do budoucnosti 2 či Smrtonosná zbraň 2, se to mohl jevit celkem bláhové... snad jen k tomu Burtonovu Batmanovi měl náhle James překvapivě blízko. (24.09.2012)

Daltonovkám jsem původně docela křivdil. Ale měl jsem k tomu své důvody. Timothy Dalton se svým úsměvem a charizmatem do role Bonda absolutně nepasuje, stejně poloha Bonda jako emocemi ovládaného romantika, navíc beze smyslu pro humor. V tomhle díle je vůbec všechno postaveno tak trochu na hlavu. Soupeřem mu jsou "obyčejní" drogový dealeři (podruhé, po těch neobyčejných z "Live and Let Die"), motivem osobní msta, která se střetává se zájmy CIA i azijské rozvědky, jedná mimo MI6, o Bonda soupeří obě Bond-Girl a do skutečné akce se dostává i Q, který tu má asi nejvíc prostoru ze všech dílů. A tou skutečnou akcí myslím akci, za kterou by se nemusely stydět ani thrillery let '90. Jako film to rozhodně špatné není, ale osobně mám problém s tím, že když zazní bondovské téma, přijde mi to trochu jako omylem. Jsem na trochu jinou stylizaci a skloubit bondovský feeling s moderním thrillerem se povedlo až následovníkům jak Daltona, tak Johna Glenna. (15.02.2007)

JB 16: Bondovky se vždycky snažily držet krok s dobou a proto tentokrát producenti zvolili příběh, který se měl slunit vedle ostatních "odplatovek" . Možná chtěli Bonda posunout někam dál. Vychýlit ho ze zaběhnuté cesty. Bohužel musím konstatovat, že tento protřepaný filmový koktejl nefunguje. Skvělý Timothy Dalton se může snažit jak chce, ale "béčkovost" filmu prosakuje v každém záběru. Nemůžu si pomoc, ale spousta scén na mě působí laciným dojmem a nebýt několika bondovských songů, tak by si člověk myslel, že se dívá na stý pokračování Přání smrti a ne na svého oblíbeného hrdinu (25.09.2006)