Withnail a já

W&I je o strašný spoustě věcí: o šedesátkách, o přátelství, o ceně za (ne)dospělost, o Shakespearovi a o životě, o tripu i o dojezdu, o tom, že všechno dobrý jednou musí skončit, že ne vždycky, když něco dobrýho skončí, něco jinýho začne - a o tom, že když nemejete nádobí aspoň jednou tejdně, musíte počítat s následkama. Jestli se vám po skončení tohohle filmu bude chtít vyrazit ve starým autě s kufrem plným chlastu někam na venkov, anebo propadnete hluboký depresi, dost závisí na tom, kde se v životě momentálně nacházíte. Withnail & I je jako kocovina po víkendovým tahu - když se to vezme kolem a kolem, vlastně na celý tý komedii nic moc veselýho není. (Což mi ovšem nijak nezabránilo výt u toho smíchy.) (17.09.2014)

V případě Withnaila jsem udělal chybu při programování nahrávání a konec - napsal bych, že mi unikl - ale v tom případě bych musel pociťovat ztrátu. Pravda je taková, že jsem se s viděním Bruce Robinsona tak nějak minul a kultovní status filmu nemůžu potvrdit a s oběma antihrdiny jsem se nemohl v žádném ohledu ztotožnit. Ne, že by jednotlivé scény samy o sobě nebyly v některých případech nosné, už úvodní scéna z bytu, tedy vlastně z nehorázného chlívku, který oba povaleči a feťáci dokázali ze svého příbytku udělat, je docela vtipná, když se snaží ve svém paranoidním záchvatu odhalit něco, co se možná hýbe ve vodovodním dřezu. Nashromážděné ingredience se totiž patrně ve stavu naprosté hniloby daly samovolně do pohybu. Bohužel ten styl humoru se s mojím většinou míjel, možná kdyby to bylo natočené jako čistokrevná komedie ve stylu Pařby ve Vegas. Tohle chce ale opileckým blábolením zároveň vyjadřovat nějaké pózy a celý film se vyznačuje bezcílnými hovory, které vedou odnikud nikam. Tak, jako Strach a hnus v Las Vegas, taky tohle je jenom krátkodobý pohled na zbytečnou existenci dvou rádoby umělců, co chtějí napodobit styl francouzské bohémy. Celkový dojem: 45 %. (07.11.2012)

Jeden z těch kultovních filmů, které zjevně nejsou pro mne. Drogy ani opíjení mi nic neříkají, a přestože mnohé dialogy těch dvou a půl hlavních postav jsou skvostné, přišlo mi to celé víceméně o ničem. Ani humor na mne nijak zvlášť nezabíral. Celkový dojem z této britské konverzačky mám tedy veskrze průměrný (50%). (05.09.2017)

This place is uninhabitable. - Give it a chance. It's got to warm up.- Warm up? We may as well sit around a cigarette. This is ridiculous. We'll be found dead in here next spring...To je VĚC! U nás bohužel nepříliš známý film, jehož scénář je napěchovaný hláškami v takové míře, že jsem byla bez nadsázky mrtvá smíchy...skoro teda. Humor je ale jen jednou z mnoha složek tohoto skvělého filmu. Předlohou pro postavu Withnaila byl britský herec Vivian MacKerrell, se kterým režisér filmu Bruce Robinson sdílel byt v londýnské čtvrti Camden. (10.11.2010)

Soužití dvou ztroskotanců, které dlouhodobý flám dovedl k paranoie, podle mého názoru nefunguje, protože hlavní hrdiny nic nespojuje. Jejich přátelství je jen spojení dvou lidí, kteří chlastají, fetují a bydlí spolu v jednom bytě. A přestože závěr naznačuje mnohé, já si ani nevšimla, že by byli nějací velcí kamarádi. Jen tak vedle sebe žili a jejich sebedestruktivní chlastací a fetovací jízda neměla minimálně u jedno z nich vůbec žádný důvod a u druhého byl ten důvod jen nepříliš přesvědčivě naznačený právě závěrem snímku. Sice hodně bezvýchodný film, ale ani jeden z hrdinů mi nedokázal přirůst k srdci, takže s nimi vůbec nesoucítím a jejich osudy jsou mi ukradené. /3. 6. 14./ (03.06.2014)