Diktátor

Věřím na sílu lidských konvencí. Můžeme se o tom přesvědčovat dnes a denně. Všimli jste si třeba proslovů na smutečních obřadech? Zesnulý byl lempl, domácí tyran a extrémní protiva, řečník ale pronáší fráze o tom, jak nám všem bude chybět a co pro své okolí udělal, přítomní se tváří tragicky a ti nejsnaživější se dokonce pokouší o nějakou slzičku. O kousek dál se koná obřad radostnější, mladý pár vstupuje do manželství. Přítomný svědek ovšem nezdůrazňuje předchozí milostné úspěchy novomanželky, nechlubí se, kolik přítomných pánů s ní v minulosti špásovalo, a v jeho radostném proslovu se nenajde místo pro informaci, že novomanžel se kvůli své nastávající rozvedl a opustil tři děti. Pokud nám maminka ukazuje novorozeně, nepředpokládá, že zmíníme zjevnou podobu miminka s obličejem netopýrka, byť by to byla stokrát naše subjektivně vnímaná pravda. No a od diváka titulu, který patří do filmového kánonu, je považovaný za symbol antifašistické kinematografie a podepsal se pod něj jeden ze světově nejproslulejších tvůrců, se určitě nečeká zásadní kritika a nespokojenost. Mohl bych pochopitelně přihodit hvězdičku za (nezpochybnitelný) význam, který titul měl ve své době, když USA byly ještě pod silným vlivem izolacionismu a prezident Roosvelt se marně pokoušel burcovat veřejnost k aktivní obraně demokratických hodnot. O hrůzách fašismu se moc nevědělo a ještě spíš vědět nechtělo. Film přišel ve správnou dobu a svoji angažovanou práci odvedl. Za to ho však odměnilo už mnoho jiných, a moji podporu tudíž titul nepotřebuje. Z mého pohledu má Diktátor podivnou strukturu scénáře, který nakonec opouští obě hlavní postavy, a film končí výstupem samotného režiséra a proklamativním přihlášením se k demokratickým ideálům. Vadí mi zamrzlá Chaplinova estetika, která okatě vychází z němé éry a film vypadá, jako by vznikl o dekádu dřív. Obtěžuje mě i naivita zobrazení nacistických pořádků, jakkoliv mnohé bylo Chaplinovi v době natáčení utajeno. Jednoduše skutečnost byla mnohem horší. A možná se na mém hodnocení podepisují přílišná očekávání od legendárního titulu ověnčeného skvělými recenzemi a stejně tak skvělou pověstí. Za sebe můžu říct, že i takový kousek jako Svět patří nám, po kterém v globálním měřítku neštěkne ani pes, jsem si užil výrazně víc. Jakkoliv se v Diktátorovi objeví i skvělé scény, jako celek pro mě ten film zkrátka nefunguje. O poznání přesvědčivější než židovský holič je Chaplin v roli diktátora, evidentně toho hodně odkoukal z nacistických týdeníků, a Hitlerova patetická sebestřednost je pro satiru víc než vhodná. Celkový dojem: 45 %. (20.03.2015)

Cekal jsem Chaplinovo masterpiece a srandu k posrani, nedostal jsem ani jedno. Film to neni spatnej, to rozhodne ne, navic Chaplin je v dvojroli perfektni, jako trochu zmatenej holic je to takovej ten klasickej Chaplin, kterej tuhle zakopne, tamhle blbe cumi. Ale teprve kdyz nastoupi jako diktator, zacne si to nalezite uzivat, neustale na nekoho nemecky rve, sice to je ve vysledku furt trochu hovadko, ale prekvapive charismaticky. No a potud by bylo vse v pohode, problem je, ze film neni jen nejaka vymleta groteska, ale normalne mluvenej film, kde se nehraje jen na nejaky jednoduchy forky, ale i na pribeh a tak se casto stava, ze film nejen, ze neni vubec vtipnej, ale zaroven se ani nic moc nedeje. Proste pridat nakej ten for, film zkratit o pul hodky a je to pecka, takle ale jen 4*. (07.10.2010)

Film, který mi poprvé ukázal Chaplina jako skutečného herce. Do té doby to byl pro mě symbolem hezky se pitvořícího komedianta v němých groteskách a já si na jeho filmech až zpětně začal všímat něčeho co mi dříve unikalo. Film trochu dobový, trochu nevyrovnaný, trochu naivní, ale čert to vem. Chaplin je zkrátka génius a zejména jeho role diktátora je něco, na co se opravdu nezapomíná. (05.06.2005)

Komedie u které jsem se nesmál a spíše jsem se cítil trapně. Chaplina mám rád za Světla velkoměsta a Moderní dobu, ale Diktátor mě minul velkým obloukem. Možná kdyby se ve filmu nemluvilo tak by to mělo větší kouzlo. Ale scény kdy Chaplin paroduje Hitlera jsou docela dobré. Hlavně schůzka s Mussolinim. (29.11.2010)

Ve své době jistě výjimečné dílo, které však za těch skoro 70 let ztratilo hodně ze své aktuálnosti. Jak tu už někteří zmiňovali, Chaplin jako diktátor nemá chybu. S "židovskou" dějovou linií už je to horší. Na počátku 40. let byly grotesky přeci už jenom přežitek a tak se neubráníte nudě. Druhá polovina filmu s Napalonim je ovšem výborná. (01.08.2007)