Diktátor

Nádherná dobová protihitlerovská propaganda. Chaplin se mluveného filmu obával, a tak ještě v roce 1936 v Moderní době pouze zpíval. Ale jeho ztvárnění Hitlera je geniální a jeho komika je stále nepřekonatelná. Film má poselství světu, že každý režim, který je založen na potlačování práv určitých skupin obyvatelstva, je předem určen k záhubě. Važme si demokracie! (08.05.2009)

První celovečerní film Chaplina kde mluví a hned taková pecka, klasika jako Kid. Taky si ho sám režíroval, což chválím. Tanec s glóbusem, setkání s Napalonim, rány oknem pánví, střelba z děla, diktování dopisu a spousta dalších scén je velice povedených a jen při vzpomínce se zasměji. To napodobování Hitlera je skvělé podané a málokdo, jestli vůbec někdo by to zvládl lépe. (11.02.2009)

Diktátor je film, u kterého se smějete, ale zároveň vás z něj občas zamrazí a v tom je jeho síla. Dokonalé zesměšnění Hitlera a jemu podobných, zvláště když vezmeme v potaz dobu vzniku filmu. Stopáž je sice poněkud delší, ale stejně to uteče jako nic, a jen ten konec je z dnešního pohledu možná trochu mimo, avšak celkový dojem z Diktátora to rozhodně nesnižuje. (24.10.2007)

Některé bezmála geniální scény střídají ty slabší, naštěstí v silném nepoměru. Každopádně se ale Chaplinovi musí nechat odvaha s uvedením tohoto filmu. Je tu i několik zajímavých filmařských nápadů. Například scéna v letadle, kdy je skvěle využita kamera nebo při projevu, kde je zase vychytaný zvuk. Hlavně je to ale o poselství, které dodnes neztratilo a naopak až později se ukázala Chaplinova předvídavost, kterou mělo mít v jeho době víc lidí. Humor a nadhled, který ale nezlehčuje a nezesměšňuje téma, je velmi vzácný. Objektivně čtyři hvězdy za možná až moc dojemné finále, ale já jich musím dát pět. PS: Už jen za to, jak se Hitler při soukromém promítání musel tvářit, musíme tenhle film milovat... (04.09.2009)

Vizionářský Schindlerův seznam Chaplinovy doby, snímek přesně takový, jaký se dal na základě rešerší a informací roku 1940 natočit (a též jak to dovoloval vývoj kinematografie). Světová veřejnost ještě tehdy neměla autentické poznatky o situaci v koncentračních táborech (ty vyhlazovací ještě ani historicky nevznikly, konference ve Wannsee, kde o nich bylo rozhodnuto, proběhla až v lednu 1942), proto internace holiče a jeho přítele Schultze a vůbec scény z tábora nevyznívají autenticky (otázka je, jak by syrovost do koncepce filmu zapadala), něco jiného už je ovšem dějová linie týkající se židovského ghetta (norimberské zákony platily již od roku 1933), ta už ve struktuře vyprávění hraje podstatnější roli a je z ní cítit silné civilizační trauma. Chaplin si byl dobře vědom hrůz vyplývajících ze segregace a je to na jeho ,,grotesce" znát. A právě originální kombinace této lidské tragédie s osobitým pojetím situační komiky je na tomto snímku to nejcennější. Nejvýznamnější dějovou linií (která dala snímku i jméno) je existence diktátora. Tady je zřejmé čistě propagandistické vyznění filmu, který přesně zapadal do dobové antihitlerovské ,,kulturní fronty" (lze komparovat třeba s Osvobozeným divadlem...). Charles Chaplin však natáčí něco víc než jen prostou propagandu - jeho parodické kreace, jeho ,,němčina" (,,Wiener Schnitzel !"), celé uchopení postavy šíleného Adolfa Hitlera je nezapomenutelné... Metaforická scéna, kdy si diktátor Hynkel pohrává a žongluje s nafukovacím glóbem, je esteticky dokonalá, ale navíc při ní mrazí...ta posedlost a doslova erotické opojení mocí... Charles Chaplin postavil Diktátorem pomník své genialitě... (02.04.2009)