Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Kultovní mexický horor režiséra Taboady, který se dočkal i nového filmového zpracování. V dívčí škole, vedené pevnou rukou ředitelky Bernardy, se dívce Klaudii zjevuje duch oběšené dívky Andrey. Podivných jevů ve věži v internátní zahradě si všimnou i ostatní děvčata, ale ředitelka nechce o žádných nadpřirozených vysvětleních slyšet, dokud nedojde k tragické události... (Mariin)

(viac)

Recenzie (19)

Němi 

všetky recenzie používateľa

"I vítr se bojí" -- Moc milé překvapení. Horor stojící naprosto na skvostné atmosféře, s jednoduchým, ale pro své účely plně funkčním příběhem. Během sledování se mi několikrát zdálo, že Taboada úplně neužívá možnosti poloprázdné internátní školy, ale čím více postupovala stopáž, tím tísnivější film byl a ke konci už se dalo mluvit o strachu. Na první pohled laxní režie nenápadně graduje a vytváří depresivní vlezlou atmosféru srovnatelnou s jinými duchařinami "Ti druzí" nebo "Haunting" (1963). Pomalu plynoucí příběh je navíc odvyprávěn skrze sympatické postavy (a herečky), s příjemnou hudbou a stopáží, takže jako celek nemá slabá místa a je krásně "kompaktní". Veškeré složky filmu jsou vlastně velmi jednoduché a místy možná i naivní, ale s očividným talentem tvůrců děsivě působivé. __ 4,5* ()

Bloody13 

všetky recenzie používateľa

Taboada s jedním ze svých prvních hororových zářezů. Ve většině dílech snoubí gotické prvky s těmi duchařskými a do toho často mění jak prostředí, tak původce zla (černý kocour v Más negro que la noche, podivná socha v El Libro de piedra). Příběh, jako u většiny režisérových dalších snímků, je opět jednoduchý a dost rozvláčný, ale možná právě v tom tkví jeho síla. Stačí si vzpomenout na podzimní atmosféru a noční vycházky internátem, v jehož chodbách se nese naléhavé volání. Mezi vrcholy filmu pak jasně patří scéna v kostelní věži. Na remake se chystám co nevidět. ()

Reklama

obitus 

všetky recenzie používateľa

Studentky internátní školy jsou konfrontovány s přízrakem své předchůdkyně, který v nočních můrách terorizuje jednu z nich. Postupně však v jeho existenci uvěří všechny... Mexická duchařina režiséra Carlose Enriqua Taboada z roku 1968 má všechno, co by podobný snímek měl obsahovat. Jejím nejsilnějším prvkem je bezesporu úchvatná atmosféra plná poletujícího listí, poryvů větru a temných koutů. Na takovýhle film narazíte jednou za dlouhý čas a vůbec nevadí, že příběh sám je celkem jednoduchý a předvídatelný. ()

Campbell 

všetky recenzie používateľa

Co se atmosféry týká tak je orzhodně nejlepší co jsem za poslední dobu viděl. Vidět tohle jako malej asi bych se už nevzpamatoval. Duch pěkné holčiny straší a straší opravdu bravůrně. Hned v první dvaceiminutovce osobě dá znát. Herci nepůsobí rušivě a hrají celkem dobře. Temná ponurá atmosféra staré školy je opravdu neuvěřitelná. na remake zvědavej nejsem ale tohle je rozhodně překvapení týdne. ()

darkrobyk 

všetky recenzie používateľa

Příjemný duchařský horror funguje asi proto, že je už postarší. Pohledná ředitelka se svojí neméně pohlednou pomocnicí vedou internátní školu, která ukrývá temné tajemství. Film sází především na atmosféru - klasická strašidelná hudba, klouzavá kamera, noční scény se skučícím větrem, zmítanými větvemi a poletujícím listím. Sova, stíny a zhasínající světla. Zámek do zapovězené věže kdosi neznámý stále odemyká. Výrazně lepší než průměrná La Residencia. Zhlédnuto v rámci výzvy od petera12, díky ()

Galéria (5)

Reklama

Reklama