Svetlá veľkomesta

Tento film je, zdá se mi, trochu neprávem ve stínu jiných slavných Chaplinových děl: humanistického Kida či protifašistického Diktátora. Světla velkoměsta za nimi v žádném směru nezaostávají. Od první scénky, v níž se Tulák probudí na právě odhalované soše až po úplný závěr nabízí velmi vyrovnanou kvalitní podívanou. (Tato vyrovnanost mi trochu chyběla u Moderní doby, kde je rozjezd tak geniální, že zbytek filmu pak zklamal náhlým příklonem k průměru.) Světla velkoměsta taková nejsou: Vyprávějí samozřejmě o našem starém známem Tulákovi, ubožákovi bez domova a bez peněz, který přežívá díky svému specifickému daru "vybruslit", trochu poctivě a trochu nepoctivě, z každé problematické situace. Tulák tentokrát potkává bytost - samozřejmě ženu, jejíž situace se mu jeví ještě neutěšenější. Mimo svou chudobu je totiž ještě slepá. Ona dívka považuje Chaplina, samozřejmě v důsledku blaznivého sledu okolností, za boháče. A on, sám zcela bez prostředků, se snaží dál pro její radost a potěšení, své bohatství předstírat. Jde o melodrama a proto svou náklanost k dotyčné ženě přivede k maximální oběti. - Při tomhle filmu diváci v kinech jistě velmi slzeli, ovšem jen místy to bylo dojetím... Film totiž zároveň obsahuje celou řadu z těch nejvydařenějších Chaplinových gegů: od úvodního odhalování sochy, přes scénu placení -neplacení v restauraci, až po legendární boxérské vystoupení v ringu. Zkrátka Světla velkoměsta jsou výborný a, jak jsem již řekla, neprávem přehlížený film, který má své místo mezi těmi nejlepšími. Začíná se mi zdát, že Chaplin prostě neuměl natočit nic slabšího. (15.06.2005)

Po seznámení s Keatonem mě ta Chaplinova díla příliš neuspokojují, i zde na mě film plně nezapůsobil - malá kadence gagů, někdy až příliš prvoplánových a nedotažených, natahovaných (pády do řeky), samozřejmě se zde našly i světla místa a především ona romance je tak krásně hořká - tragikomický rozměr Chaplinova díla rozhodně kvituji a jedině díky němu dávám nadprůměrné hodnocení. (20.04.2012)

Chaplin je jedním z nejvýraznějších umělců, jaké svět kdy poznal a za to mu nepochybně patří obrovský dík. Na jedno podívání jsou jeho filmy fajn, ale neumím si vysvětlit, co jich tolik dělá v žebříčku. Zaprvé jsou si strašně podobné a zadruhé to opakovaně zdaleka není tak dobré. Kvalita ano, ale dočasná. 70% (12.07.2017)

Chaplina mám stále radšej a radšej, zrejme kvôli tomu, že v tých jeho pantomímach pôsobí úprimne a postava tuláka je veľmi sympatická. Navyše klasicky skĺbil dojímavé scény s vtipnými a tak vznikol veľmi milý snímok na zlepšenie nálady. Na Svetlách veľkomesta je rovnako vidno život v tridsiatych rokoch v USA, klasické autá, podniky, sociálne rozdiely a charaktery ľudí, ktorí sú "hore", či "dole". Čo som sa ale najviac čudoval bolo, že choreografie niektorých scénok nielenže nestratili vtip po toľkých rokoch, oni dokonca dnes nemajú konkurenciu a my môžeme len nechápajúco krútiť hlavou nad ich dokonalosťou. (17.02.2009)

První setkání s klasickým Chaplinovým humorem. Z dnešního hlediska je vesměs překonán, hlavně proto, že tehdy humor rovnal se jakémusi grotesknímu pitvoření. Ale i přesto (nebo právě proto) v tomhle tkví to kouzlo komedií němé éry. Bavil jsem se po celou dobu snímku, i když ta komika může být dnešnímu člověku cizí (záchvaty smíchu až na jeden případ nevyvolává, ale vzhledem k mým obavám velké překvapení) - ale nacházím zde i přes ono trdélkování pár opravdu chytrých vtipů. Nejlepší jsou dle mě krom té profláknuté při zápase v boxu scény se sochou v úvodu a pak ta po pracovní šichtě - umývání máslem a k jídlu chleba s mýdlem. Překvapilo mě, že na němý film je tu poměrně málo přehrávání - s výjimkou Chaplina prakticky žádné. (18.05.2009)