Svetlá veľkomesta

Tento první Chaplinův snímek z kraje 30. let, se nese ve znamení vzdoru vůči zvukovému filmu. Ačkoli zvukový film se objevil již v roce 1927 a z počátku se na něj hledělo s rozpaky, začátkem 30. let již byl zvukový film považován za jedinou alternativu dalšího vývoje kinematografie. Chaplin se této změny velmi obával. Jádro jeho publika tvořili skalní příznivci němé grotesky, které on byl králem. Proto se rozhodl němého filmu držet a vydrželo to tak až do roku 1940, kdy uvedl svůj film DIKTÁTOR. Film SVĚTLA VELKOMĚSTA je skvělým obrazem doby společenské sociální krize. V roce 1929 nastal krach na New Yorské burze a až do roku 1932 se trh soustavně propadal. Nedostatek pocítili všichni. Ohromná nezaměstnanost a sociální nejistota. Dojemný příběh tuláka Charlieho tak v tu dobu všichni prožívali. Chudák hrající si na boháče ne z důvodu, aby oslnil, ale aby potěšil svou milovanou, aby pomohl. Je až neuvěřitelné, co všechno byl za tímto účelem ochoten drobný pán s buřinkou podstoupit. A pro lidi bylo milé poznání, že takoví lidé mezi námi existují. Se slepou bezmocnou dívkou musel soucítit každý. Skvělý motiv. Hezky poskládaná groteska s romantickou linkou, velmi vkusně a nekonvenčně zakončená. 90% (12.08.2011)

Je úžasné, jak se dají celé příběhy vyprávět téměř beze slov. Sice je omezuje to, že nemůžou být úplně složité a nemohou vyprávět o čemkoliv, v jádru jim ale scházet nic nemusí. Humorné části jsou nápadité a pořád baví, mnohem víc mě ale dostává to, že film nesklouzává k povrchnosti a nesnaží se za každou cenu zalíbit a nasazovat růžové brýle. (20.06.2017)

Svetlá veľkomesta sú namilší Chaplinov film. Netradičná romantika, ktorá by dnes obtiažnejšie prešla (fyzicky handikepované dievča) od námetu po realizáciu. Niekoľko veľmi vtipných momentov a tradične kritika hierarchie spoločnosti a nastupujúcej finančnej krízy, aj keď bez ostrejších hrán. Humor je ale svojim spôsobom predsa najúčinnejší. V Chaplinovom podaní to pôsobí veľmi nenásilne. (03.06.2012)

Kouzelně naivní příběh o nezištné lásce rámuje sled několika groteskních scének (Chaplin počišťovačem města, Chaplin na mejdanu, Chaplin v nóbl restaruaci a Chaplin boxerem, kdy rozloží rohovnické utkání totální anarchií). Něžný cit tuláka ke slepé květinářce je čistou poezií, do které vpadává brutalita okolního světa, bída, nejistota a zpovykanectví bohatých a mocných. ____ Přestože éra grotesky už byla za zenitem, Chaplin ji dokázal vzkřísit a obhájit (fantastický momen, kdy se rozdováděný hudbou se zuřivým nadšením vrhne na překvapenou tanečnici). Vyprávění nedrží pohromadě a pár scén je natahovaných. Takže to rozhodně není dokonalý film, ale když se na něj díváte, nevadí to. ________Jako měl Chaplin pochopení nejenom pro lidskou velikost (sebeobětování se bez naděje nejenom na odměnu, ale i na prostou vděčnost), ale i pro lidskou malost (šplouch špinavé vody přímo do tváře zamilovaného muže), tak já jako divák beru tenhle film se vším všudy. S veškerým sentimentem, naivitou, ale hlavně citem pro krásu, třebaže ji člověk najde v bídě na ulici. ______ I když byl Chaplin nejspíš hodně racionální člověk, tak tenhle film jakoby natočil přímo srdcem. /2. 9. 13./ P. S. Jen čirou náhodou se stalo, že tohle je právě můj 1111 komentář. Nebo se u takového filmu o náhodě mluvit nedá? (02.09.2013)

Světla velkoměsta na mě zafungovala daleko více jako série groteskních scének, které občas nedrží až tak dobře pohromadě, než že by mě zaujala svým příběhem jako takovým.. ovšem vzhledem k tomu, že je většina těch scének opravdu zábavná, tak jsem vlastně spokojen (na rozdíl třeba od Moderní doby).. trochu slabší 4* ... P.S.: toto je jednoznačně nejlepší boxerský zápas všech dob :) (12.11.2013)