Zachráňte Willyho

Po dlhých 6 rokoch som sa k tomuto filmu opäť dopracoval. Zachráňte Willyho bol jedným z filmov môjho detstva a zostane jedným z mojich najobľúbenejších filmov až dosmrti. Tá skvelá atmosféra začiatku 90. rokov je neopísateľná, vtedy sa ešte točili dobré filmy nie ako dnes. Žáner rodinných filmov v dnešnej dobe úplne upadá. Výborná hudba Basila Poledourisa, zručne remeselne zvládnutá réžia s úžasným citom pre detail, Richterov životný herecký výkon a emocionálne pôsobivé scény robia z tochto filmu jeden z najlepších rodinných filmov vôbec. Škoda že pokračovania ničia povesť tomuto v rámci žánru majstrovskému počinu! (07.11.2007)

„Willy, skoč! No, tak skoč. Já vím, že to dokážeš!“ křičel na přístavním molu zoufalý Jesse a diváci seděli se zaťatými pěstmi. Obrovský černobílý krasavec si v prvním díle dokonale získal publikum. Ideální rodinný film, střižený na nedělní odpoledne, ideální porce klišé, ideální happy-end. A navrch suverénní Basil Poledouris a Michael Jackson.. mít děti, určitě bych je vzal na podobně laděnou naivní pohádku, než je vychovávat na dnešní nabídce - to by mi z nich vyrostly pěkní hajzlíci :-) (18.11.2007)

Pokud bych to měl hodnotit očima 9 - ti letého chlapce, dávám plný počet. Ale samozřejmě s odstupem 16 let se ten film zdá přece jen lehce naivní a ne zrovna "moderní". Četl jsem zde názor, že to je film pouze pro děti a pro nikoho jinýho. Já si naopak myslím, že to je film pro celou rodinu. Osloví to všechny generace a já musím být tím chlapcem, který plakal v kině jak želva a chtěl zachraňovat velryby po celém světě. 80% (25.12.2009)

Obludný snímek plný nechutností v podobě rozmazleného oslizlého fracka, neprůbojných nevlastních rodičů a hromady klišé (přátelský pseudoindián, nafoukaný podnikatel), jemuž nepomohou ani krásné záběry na kosatky. Díky za scénu Willyho skákajícího přes molo. V Simpsonových ho zparodovali takovým stylem, že tím vylepšili i samotnou předlohu. Nezaaslouženě. (26.12.2009)

Nikdy jsem svou infantilnost a nesmrtelnou úchylku na své milované dětské filmy a knížky nezastírala. Když mi bylo kolem těch šesti až cca deseti let, byla jsem ta holka, co se zajímala o velryby, kosatky a jiné tvory, takže když jsem objevila Willyho, oblíbila jsem si ho tak nějak natrvalo. Pravda - teď už si ten film nemůžu pustit častěji, než jednou za pár let, ale pořád trvám na tom, že jednička má své kvality. Keiko je nádherný, majestátný a svou chytrostí okouzlí každého, koho potká; ty záběry na skákající kosatky jsou ohromující a přitom se Simonu Wincerovi podařilo i natočit vážně napínavé dramatické scény, které přitom končí dětsky uklidňujícím happyendem. Jo, je to trochu zdlouhavé a roztahané a sálají z toho devadesátá léta, ale jak jsem řekla - jednou za pět let... (31.03.2012)