Obsahy(1)
Tři století po smrti architekta a umělce Jana Blažeje Santiniho-Aichela se televizní dokumentaristé vypravili za památkami, které jsou spojeny se jménem tohoto jedinečného tvůrce. Přestože nejde o dílo neznámé, při jeho zkoumání nás stále fascinuje hloubka architektova uměleckého poselství i četná tajemství, jež je doprovází. Také samotný život barokního génia je plný otazníků. Dodnes máme například za nepochopitelné, jak mohl ke zrodu přivést tak obrovské množství velkolepých staveb. A to navzdory svému vážnému zdravotnímu hendikepu. Byla za vším jen obrovská vůle a pracovitost? (Česká televize)
(viac)Recenzie (9)
Santini byl kunsthistoriky objevem až počátkem devatenáctého století. Většinu jeho děl jsem navštívil jako areál na Zelené hoře v Příbrami, klášter v Rahradu nebo s komentovanou prohlídkou jeho díla v Plasích. Dokument v archivu České televize. ()
Takto, milé ČSFD děti, by měl vypadat profesionálně a krásně udělaný klasický televizní dokument, který vám řekne vše podstatné o probírané osobnosti, v padesáti minutách napěchovaných důležitými informacemi, v doprovodu přesných záběrů, bez zbytečností. Zvlášť musím pochválit skvěle vybranou hudbu a nákresy půdorysů, ze kterých vyrůstali plastické modely staveb. Pět historiků umění, kteří promlouvají o Santinim, jsou machři oboru a napíši jejich jména, protože si to zaslouží. Jsou to Vít Vlnas, Richard Biegel, Petr Macek, jeho myšlenky mě nejvíce zaujaly, dále Petr Beneš a Jiří Kroupa. Před pár dny jsem viděl v kině dokument Borromini a Bernini, který co se týká fakt, zoufale bledne před tímto dílem. Jakmile jsem zjistil, že v archivu ČT je film o Santinim, jenž byl našim českým Borrominim (jeho dílo ho fascinovalo, když jako mladík cestoval do Říma), bylo jasné, že se podívám i na tento dokument, abych se dovzdělal. Udělal jsem dobře. Jan Blažej Santini Aichel je jeden z našich nejvýznamnějších umělců architektů všech dob. Vidět film Víta Hájka, je jako, přečíst si kvalitní monografii. ()
Dokument, který je Jana Blažeje Aichela Santiniho skutečně hoden. K jeho realizaci byli přizváni odborníci, komentátoři jsou z nejpovolanějších (Vlnas, Macek, Biegel). Režisér Hájek je expert na svém místě. Citlivé detailní i aerozáběry odhaluji působnost Santiniho díla v celé jeho šíři. Při setkání tváří tvář s mocností Santiniho až transcendentálního nadání jsem vždy hluboce zasažena a pohnuta. Jestli je na světě něco uměním, je to právě jeho dílo. A stejně se dojímám i zde – děkuji za krásné zprostředkování. Jak o Santinim trefně na konci představení jeho díla i toho mála, co víme o jeho životě, poznamenává Vít Vlnas: „Je to architekt, který se vymkl stylové vázanosti své doby, protože u něj už čas ani prostor nehrají roli, která obecně svazuje umělecká díla. On se skutečně vymkl řádu a zákonitostem, překonal tento koloběh a vytvořil něco, čím překonal sám čas. A to se podařilo opravdu jen velmi význnamným tvůrcům v dějinách umění.“ Někdo by se měl konečně vydat do Itálie a objevit tam Aichelovy projekty z jeho cest „za Borrominim“. Mohly být něčím, co mu pomohlo otevřít dveře u českých a moravských objednavatelů. Byť na počátku jeho umělecké dráhy pomohla asi i „protekce“ přes známé rodičů – jeho kmotrem byl přece samotný Lurago – nevěřím tomu, že na svých cestách nic neskicoval. Potěšilo mě, že dokument představil i Santiniho hospodářské a „druhotné“ stavby, byť jen okrajově. Přála bych si, aby jejich unikátnosti bylo věnováno mnohem víc pozornosti. Je skandální, když se k Santiniho stavbám staří a noví majitelé chovají stejně, jako tomu bylo a je v případě zámku v Lázních Bělohrad, který zde byl také představen. Ten dlouho plesnivěl, využívaný coby skladiště a útulek pro místní bezdomovce. Posléze v něm byla započata rekonstrukce, která ale probíhá spíše akademicky a podoba zchátralého zámku se zatím nijak nemění. V plánu je zřídit zde restauraci (!!!) s kavárnou a domovem důchodců, což považuji za krajně nevhodný způsob využití. Město by svým seniorům mělo postavit novou budovu. Výjimečnou architekturu není možné architektonicky přizpůsobovat praktickým nárokům, které domova pro seniory nezbytně vyžadují (o devastaci restauracemi ani nemluvě). Stav zámku v Lázních Bělohrad je prototypem neschopnosti památkové péče v Čechách a olbřímí ostudou města Lázně Bělohrad. ()
I když zřejmě nebylo možné do tohoto dokumentu vtěsnat všechny ty krásy, které Santini projektoval, stále představuje perfektně zvládnutý počin vzdávající patřičnou úctu tomuto baroknímu géniovi. ()
Dokument představuje nejznámější Santiniho stavby v Čechách i na Moravě, a to z různých úhlů pohledu. Lineární animace, která přibližuje umělcovu inspiraci v geometrii, se moc povedla. Stejně i animování prostorových forem, z nichž je dobře vidět, jak Santini skládal architekturu, jak se geometrie projevovala v principech jeho prostorového utváření. Tím prostorovým tvaroslovím je Santini poznatelný. Do toho komentáře historiků umění a citlivé průvodní slovo T. Medvecké. A hudba jak jinak - barokní. Vivaldiho Violin Concerto in A Minor, RV 356: III. Presto nemohli autoři zvolit lépe. Antonio Vivaldi byl Santiniho vrstevník. Možná se ti dva někde v Itálii potkali... Umím si představit méně slov, hodně hudby a architekturu prosvětlenou sluncem. ()
Obrovská srdeční záležitost. ()
Nový vynikající dokument o životě a díle našeho geniálního architekta přelomu 17. a 18. století. Je k neuvěření, jaké množství originálních a nadčasových stavebních projektů vytvořil během pouhých 20 let profesního života. Zemřel ve věku 46 let, ale po pravdě je nesmrtelný. ()
Giovanni(Jan) Blasio(Blažej) Santini-Aichel byl génius nadaný spoustou darů Ducha Svatého, to je fakt . Trefně to vyjádřil cca před 8/9 lety jeden italský(!!!) historik umění : "G.B. Santini-Aichel byl Albert Einstein evropské architektury 18. století" . K tomu není co dodat . Dávám ne 5, ale 6 * a pouze 96 % (což je výtka zvukařům, někdy nebylo některým větám moc rozumět... ) . Jen přidám Dodatek : když zkoumali v r.1719 ostatky sv.Jana Nepomuckého, tak v jeho lebce našli zbytek jeho mozku, opravdu nešlo o jazyk. Nebyl to v dějinách jediný případ, takových nálezů zbytků mozkové tkáně v lebce bylo víc, samozřejmě nejen u nás=v českých zemích .... . ***Komentář : Taťjana Medvecká, hudba je od Antonia Vivaldiho, Santiniho vrstevníka. ***Dokument je dostupný na webu Č.televize, ČT Art, úterý 5.12.2023, 21.10 . ()