Il vampiro dell'opera
The Monster of the Opera
Recenzie (6)
Jedno z nejstarších gotických úsilí započatých v Itálii už v roce 1961, ale do distribuce přišel film až v roce 1964, scénář k filmu napsal v té době už poměrně známý Ernesto Gastaldi a film produkoval Oscar Brazzi, rovněž docela zajímavé jméno v taliánské okrajové kinematografii. Co do děje či inspirace, tak je to takový kříženec Drákuly (31) a Fantóma Opery (25), film je nekrvavý a jako čistá gotika to taky ještě moc dobře nefunguje, na svůj žánr je to film hodně neobvyklý. Už v tomto filmu ale nalezneme některé z prvních příznaků (známek) Polselliho psychotronických "šílených" prvků, které později ve svých filmech dost často používal (ať už se jednalo o různé psychedelické scény, halucinace, orgie apod), film je čas od času decentně morbidní a tajemný, černobílá kamera je velice příjemná, najde se tu pár poměrně slušných záběrů, jinak ale žádný velký zázrak to nebyl, zajímavé atmosférické gotické momenty (když už nějaké jsou) tak se tu vytrácí či doslova ztrácí ve změti nezajímavých baletů a různého poskakování spoře oděných holek, jak z nějaké televizní estrády, a že tady těchto scén je, film tedy ještě zdaleka nedosahuje kvalit režisérových pozdějších majstrštyků jakými jsou například "Delirio caldo", celé je to navíc šíleně statické a až přehnaně teatrální (hodně se tu tančí jak už sem napsal), člověk má pocit že sleduji nějakou inscenaci. Herci špatní, je tu asi až zbytečně moc dialogu, a romantiky a bohužel málo hrůzy. Ve filmu krom toho všeho je, jakýsi náznak lesbické lásky (dvě polonahé ženy u sebe přitulené), později filmaři velmi oblíbeného jevu, nejen v italském filmu. Film se řadí ke kvartetu časných italských úpírských gotických filmů spolu s "L'ultima preda del vampiro" (60), "L'amante del vampiro" (60) a "La strage dei vampiri" (62). PS. Také jste si toho všimli, že upír v hlavní roli vypadal tak trochu jako Christopher Lee? ()
Mladý divadelní režisér najde budovou starého chátrajícího divadla, kde chce realizovat svůj tanečně divadelní projekt. Podzemní labyrint divadla však skrývá tajemné zlo v podobě upíra. Jeho pomocník varuje režiséra i herecký soubor, nikdo ho ale, kromě dívky Giulie (Barbara Hawardsová), nebere vážně. Jak se zdá, sama Giulia má tajemství, na které zapomněla. Upír Stefano (G.Addobbati) jí ho připomene, když vysloví domněnku, že Giulia je inkarnací jeho lásky Laury. Snímek není prvoplánově strašidelný, má ale několik příjemných atmosférických scén. Především úvod, kdy Giulia prchá nekonečnými chodbami a po dlouhých schodištích, připomene pozdější snové a halucinační scény z filmů D.Argenta. Vůbec útěky a bloudění mají nejvíce napětí. Hrobka, mlha plazící se po zemi, upírky přikované ke kamenné zdi, pavučiny, rozpadající se kostry. Škoda absence krve, při zákusech se nabízela, o možnostech obřích vidlí nemluvě. Addobbati je skvělým upírem - šílené oči, zubatá ústa a ostré rysy z něj dělají fajnové monstrum. Výborná hudba umí postrašit i pobavit. Hudební čísla mají blízko k budoucí Tančírně (1982, E.Scola). Pro fanoušky černobílé klasiky určitě, současný milovník hororů bude nejspíše zklamán. ()
Pokiaľ je na scéne upír, staré sídlo opery, jeho chodby, zaprášené kulisy a rekvizity, je to atmosférické a dobré. S dôrazom na dobrú kameru(obrátený záber!), taktiež upirova backstory je zaujímavá. Potom, na stranu osobných negatív, sú tu prakticky všetky postavy vysmiate a roztancované a taká tá "veľká romantická hudba", ktorú nemusím. Ale to už asi patrí k dobe. Tiež "tancujte, aby si vás monštrum nenašlo," je šialený nápad a neviem, či v pozitívnom zmysle. Ale upírove luxusné obrovské vidly sú pozoruhodné, na tú dobu možno aj šokujúce. Plus mínus o.k. gotika, zachránená z obskurnosti, ktorá sa dá v pohode stráviť. ()
L'amante del Vampiro je fajn film, tady ale Polselli zklamal, přehnaně teatrální herci (tak jasně, jsme v divadle, ale stejně...), příliš mnoho tanečků a navrch dost béčkový upír. Pár scén mělo dobrou atmosféru, ale jako celek film nebaví. ()
Za mě přinejlepším průměrná gotika. Oproti staršímu kousku The Vampire and the Ballerina, od stejné tvůrčí dvojice Polselli - Gastaldi, je v mých očích tenhle "Drákula v opeře" příliš velký kvalitativní propadák. Co se mi líbilo minule, tady moc dobře nefunguje. Atmosférou, výtvarně ani trikově mě film nezaujal, dějem a dialogy mezi studenty v tanečním souboru spíše nudil, u rozjuchaných tanečních scén dokonce iritoval. Po úvodní skoro až surrealistické sekvenci jsem se teda ještě těšil na zajímavé obrazy a snovou poetiku, záhy se však vše rozteklo v laciný trash se sebeparodicky působícím upírem a teatrálními komparzistkami svíjejícími se u jeho nohou. Vše ještě navíc bez obvyklé dávky erotiky, na kterou jsem u režiséra Polselliho většinou zvyklý, takže celkově jsem tímhle filmem trochu zklamán. ()
Nechápu jak mohli Polselli a Gastaldi napsat takovouhle pičovinu po skvělým L'amante del vampiro (1960). Co tohle bylo za sračku? Pokus smíchat grotesku a horor? Ten upír vypadá jak močka a jak močka i jedná. Někde jsem se i smál (to ale samozřejmě nebyl režisérův záměr)! Uřvanejch 20 posledních minut už bylo fakt moc. Vyloženě mě tenhle film sral. Příběh je taky úplný hovno. Nedozvíme se žádnou "backstory", prostě kurva nic! Uznávám, že některý scény byly atmosférický a že někde jsem se i lek, ale jako celek je to velký smradlavý, scénaristicky neskutečně slabý hovno! ()