Sunset Strip

Jednoznačně jeden z nejkrásnějších filmů o syrové době sedmdesátých let. Úžasná plejáda skvělých herců v uvolněném snímku, který i po skoro třiceti letech vrací diváka do doby, kdy láska i atmosféra i muzika byly free a kdo stejně jako já někdy ochutnal LSD tak ví o čem mluvím. Mě byly tehdy čtyři roky ale hudba mne dohnala i po letech a tenhle film mi připomněl, jak důležité je žít naplno a radovat se z maličkostí. Skvělé herecké výkony všech zúčastněných ve filmu, kde není vedlejších rolí. Geniální kytary a krásné prostředí LA. Co víc chcete abyste si u filmu zavzpomínali a odpočinuli. DOPORUČUJI všem kdo alespoň trochu poslouchají opravdovou muziku. (19.05.2010)

Sunset Strip zůstal někde na půli cesty. Na půli cesty mezi tím být pohodovým filmem o duchu rock'n'rollu v uvadajícím étosu 60. let a tím, být hořce melancholickou polknutou slzou za zklamanými nadějemi Léta lásky. Mapování 24 hodin života několika až příliš typizovaných figurek (sebestředná rocková hvězda, citlivý fotograf, zneuznaný skladatel atd.) působí trochu přepjatě svou zjevnou snahou podat výpověď, která selhává ve dvou momentech. Tím prvním je, že je dost nejasné, co by se vlastně mělo vypovídat. A tím druhým, že celých 90 minut uběhne, a člověk si říká, že vlastně nemá smysl snažit se o té době vypovídat vůbec něco. A teď přichází, alespoň pro mne, zásadní kámen úrazu. On totiž přinejmenším jeden skvělý film o této době, o selhání 60. let, o snaze vyhnout se vystřízlivění a nechat se dál nést na vlně, která už se ale zlomila a jen se pomalu valí zpět, existuje: Fear and Loathing in Las Vegas. V něm z oparu psychedelického rauše vyvstávají ostře rozpory a marnost, která tepala v srdcích ztracených dětí Summer of Love v Haight-Ashbury. Sunset Stripu jako by nedokázal nabrat dost dechu, aby v něm něco z toho dokázalo zaznít. Šlehačka na tomhle želé je sice možná zdarma (pro někoho jí bude Anna Friel, pro jiného Jared Leto), ale i tak bude asi lepší nechat ho netknuté stát na umakartovém stole bistra. (30.01.2011)

Zajímavá sonda do nezávislé hudební scény 70.let. Pro tento film platí, že méně je někdy více, protože snaha ukázat co nejvíc jednotlivých osudů postav má nakonec ten výsledek, že se toho zas tolik nedovíme a vše je dost povrchní. Navíc nevím, jestli se to tak úplně hodí do žánru komedie. Vyobrazení doby a herci v čele s Annou Friel a Jaredem Letem jsou ale fakt bombovní. (30.01.2011)

Nikterak výrazný, zábavný či napínavý film, bez poselství. A přesto se mi na něj koukalo docela pěkně. Má totiž (snad) vypovídací hodnotu o daném místě v dané době a spoustě menších i větších postaviček, které prožívaly své chvíle slávy, neslávy, lásky, nelásky a kapavky... P.S. Pamatovat si budu kytarový duet v údolí (19.03.2011)

Pohodovka přesně na večer. Jared Leto parádně ulítlej, jen mi v těch životech rockerů chybělo větší vzrůšo jako třeba v Rockerovi s Wahlbergem. Ostatní postavy taky skvělý. Nejvíc jsem přál Stahlovi, takže jsem rád za závěrečný titulky. Jen ten život mi přišel na 70. léta až moc idilickej, protože podle mě stáli 70. léta za hovno (neberu teď hudbu, ta byla skvělá) a to jak u nás, tak všude jinde po světě. (23.09.2011)