Requiem za sen

Tohle se neděje…. A pokud ano, tak se to zlepší..…. Kdo lépe dokáže ztvárnit halucinace, deliria či absťáky než D.Aronofsky? Snad jen skutečný život! Rozehrává před námi hru s krásnými lidmi, plnými optimismu, očekávajících úspěch, aby nám i jim postupně vzal všechny iluze. Nevnímám hudbu a jen tupě zírám a soucítím s nimi. A BUDE JIM TO VÁŽNĚ LÍTO! Tam kde jiný režisér polopaticky znázorňuje, ON svojí filmovou poezií jen naznačuje a my přesto vidíme. Stáčíme se do klubíčka a zkoumáme, kdo má šťávu, KDO JE VÍTĚZ. D.Aronofsky není režisér pro každého. Na jeho filmy musíte mít maximální klid. Jinak jdou mimo vás, protože SEHNAT PRACHY NENÍ PROBLÉM. CO BUDU MUSET UDĚLAT, ABYCH TO DOSTALA? PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE *** NAPĚTÍ **** (04.03.2009)

Filmy o drogách buď chtějí vychovávat a varovat a snaží se o to mentorujícím vztyčeným ukazováčkem tak, že kdo ještě drogu nezkusil, jde si hned nějakou sehnat, nebo naopak představují konzumenty drog a jejich účinky jako vysmátou cool zábavu ( a kdo to ještě nezkusil.......). Aronofsky to naservíroval stylem "tady to máte a poperte se s tím- jestli chcete - jak umíte" a podle mě je to ten nejlepší způsob. (08.11.2004)

Jak by nám potvrdila leckterá celebrita a nekonečné zástupy zcela neznámých trosek (což se dnes nevylučuje s těmi cele(r)britami), drogy jsou svinstvo. Ale o "matroši" tenhle film tak docela není. To klíčové slovo je závislost, lépe řečeno patologická závislost. Od Leaving Las Vegas tu snad nebyl film, který by o tom humusu vyprávěl takhle otevřeně a bez příkras. A LLV je proti Requiem pohádka pro děti, co si budeme nalhávat. Jako minulé století mělo Děti Ze Stanice Zoo, tohle bude mít Requiem For A Dream a snad konečně někomu dojde, že dnešní mládež opravdu nepochopí, že na něčem jet není cool, když je filmy i jiná média přesvědčují o opaku. Udělat z tohohle povinnou část výuky nejlépe už na druhých stupních základek, možná by se situace o pár zachráněných životů zlepšila. Osobně mi bylo z celého filmu nejvíc na blití z pomyšlení na to, že podobné příšernosti jako JUICE opravdu existují a fungují, to okolo bylo už jen perfektní dílo režiséra a herců. Vykreslení té prázdnoty v níž je jediným světlem to, co na chvíli uspokojí potřebu objektu závislosti, to je největší šleha z celých těch proklamovaných 102 minut. Pro mě je nejdrsnějším obrazem Jennifer Connelly schoulená do klubíčka a mazlící se se svojí "odměnou". Ten její pohled mě asi bude ještě nějakou dobu pronásledovat. Syrový, hypnoticky se opakující hudební motiv Clinta Mansella ještě víc tlačí na tu pilu, která se divákovi propaluje do mozku, a lidem s živou představivostí a pamětí se rozhodně nedoporučuje poslouchat hudbu z tohoto filmu například před zkouškami;) Jak to patřičně nicneříkajícně shrnout? Od naturalisticky podaného, ale celkem nevinného úvodu v jedinečné obrazové formě pomalu ale jistě gradující k brutálnímu finále plnému hnusu, takový je tenhle film. Takové je Requiem Za Sen. 100% (25.08.2007)

Vážení filmoví přátelé, nemá cen nic zastírat, film Requiem za sen mě naprosto zničil. Mám pocit, že život, jaký jsem žil doposud nemá žádný smysl ani budoucnost, proto na něj rezignuji. Lžu? Ano i ne. Film Reguiem za sen mě opravdu pomalu zabíjel. Celou kapitolu ZIMA jsem měl husí kůži a svíjel jsem se jako pes, kterého někdo zahnal do kouta. Kňučel jsem a se slzami v očích překonával sám sebe, když jsem se rozhodl ten proklatý film nevypnout. Vydržel jsem to, i když sám nevím proč tomu tak je, nevěřil jsem si. Co ale může za to, že mě tato část filmu svírala zevnitř a pomalu mi bránila v dýchání? Scénář to určitě není, neboť z něj nějaká ta větší dokonalost cítit není... Ano jedná se o geniální režii a hudební doprovod, bez těchto dvou složek by byl Requiem za sen zcela obyčejným, průměrným filmm. Přestože se jedná o jediný snímek, který mě takto hluboko zasáhl, nemohu jej milovat, ale musím jej nenávidět. Requiem za sen je jediný film, který bych býval ohodnotil i více než pěti hvězdičkami, přesto si jej nemohu v žádném případě zařadit do oblíbených. Proklínám ho. A tak vysoce jej hodnotím jen za tu bezchybně vytvořenou atmosféru absolutní bezmocnosti, kterou tak přesvědčivě vykreslil ve své poslední části. Při jeho sledování jsem si vzpomněl na dobu, kdy jsem sám něco podobného pociťoval a musím vám říct že nic příjemného to není... Doufám že jej už nikdy neuvidím. (06.02.2006)

Přímočaré – průhledné – zničující. Ačkoli se člověk zaříká, že Aronofsky pracuje se svojí triádou osudů tak okatě, že nelze diváka nachytat s kalhotama na půl žerdi, stane se to. Díky famóznímu střihu, fantastické hudbě a labužnickému tempu i atmosféře záběrů graduje Requiem do nesnesitelně skřípavých tónů zmaru a ponížení. Mansellova ústřední melodie už sama o sobě navozuje mrazení, ale ta vizuální báseň, kterou k tomu Darren zkomponoval, ta rve kůži. Jakkoli typicky pro něj nemá film nijak zvlášť hluboké nitro, jeho povrch je natolik dokonalý a natolik dobře zacílený, že se mu nelze ubránit. (24.11.2008)