Requiem za sen

Aronofského odstrašující malá noční hudba ( aka nikdy nekončící můra ). Čtyři roční období, čtyři okruhy ohraničující jeden rok, čtyři schody do pekla lidské existence. Léto ještě představuje opojnou naději a snovou lehkost nadcházejícího přízraku budoucnosti, avšak podzim utopený ve vyvržených vnitřnostech a tělních tekutinách přináší vystřízlivění, aby mohlo být konečné delirium ukončeno zimním pádem až na samotné dno. Aronofsky svým postavám sadisticky odebírá a zároveň odepírá možnost snít. Sny a představy nechává přetavovat v přízraky, sebeklamy a noční můry nepřinášející žádné vydechnutí, jen vystřízlivění. Závěrečná sebedestruktivní koláž, bez veškeré naděje je režisérovým requiemem za ztracený sen. Na konci snímku jsem to byl já, kdo chtěl křičet z plných plic: „I want to live“. (08.09.2009)

|| Scenár: Darren Aronofsky, Hubert Selby Jr. / Predloha: Hubert Selby Jr. - Requiem for a dream | Hudba: Clint Mansell | Produkcia: Eric Watson, Palmer West | Distribúcia: Artisan Entertainment | Štúdio: Thousand Words, Protozoa Pictures | Rozpočet: 4,5 miliónov $ | Tržby: 7,390,108 $ || Absolútny víťaz kategórie: Sila filmového strihu a editácie. A to, že sa tam za 100 minút nič svetaboriaceho nestane, si už skoro nikto nevšimne. To je umenie! Presne, aké naše preťažené mysle potrebujú. Update 15.2.2014: Najsilnejšiou stránkou filmu je predsalen hudba. Nedokresluje atmosféru, ale tvorí ju. Skvelý herci sú už len ako prídavok, o ktorých kôli zlým maskám a líčeniu neuveríte, že sú feťáci, až na konci, kde to naopak exploduje dôverihodnosťou a depresívnou katarziou. 90% | Blu-Ray, THX, EN DTS | (09.12.2006)

Darren Aronofsky přinese rozkošné malé koťátko, vy se s ním bezmála dvě hodiny střídavě bavíte i škádlíte, aby vám ho režisér na konci podřízl před očima. i tak podobně by se mohl cítit labilnější divák Requiemu za sen. ale nehledě na vypjaté emoce, citové poutání diváků k postavám a spoluprožívání jejich martyria, nelze se zdravým úsudkem obvinit režiséra z citového vyděračství. to by se nesmělo jednat o mimořádně oduševnělý film mistrovsky vystihující všeobecné téma závislosti (zařadil bych ho směle mezi nejlepší filmy s drogovou tématikou v čele s Trainspottingem), o neobyčejně působivě natočenou sugesci citů, která vyniká zejména sebejistou režií, excesivní kamerou a hereckým výkonem Ellen Burstyn. ne menší úlohu zastává Mansellova hudba, která pro mě ani dnes, po více než deseti letech od prvního zhlédnutí filmu neztratila na působivosti, ačkoliv je bez ustání zneužívána pro kdejaké music video na YT nebo televizní reklamy. bez Mansellovy nervy drásající hudby si nedovedu představit zvláště závěrečné okamžiky filmu, následované mimořádně ohromujícím pocitem katarze. Requiem je jednou ze součástí mé mladické fascinace filmem a i po všech těch letech zjišťuji, že ho nedovedu vnímat jinak, než tehdejšíma očima. (15.06.2012)

Asi bylo pro mě štěstí, že jsem se na Requiem za sen podíval, aniž bych o něm prakticky cokoliv věděl. Věděl jsem jenom, že to bude něco o drogách a že v tom hraje Marlon Wayans, takže jsem si dokonce myslel, že to možná bude nějaká černá komedie. Tim pádem jsem byl dost překvapenej, protože poměrně brzy jsem zjistil, že tohle žádná legrace opravdu neni a musim říct, že takhle pesimistickej a depresivní film jsem už hodně dlouho neviděl. Na muj vkus to sice chvílema bylo až moc ujetý a šílený, občas i trochu nedomyšlený, ale film mě dokázal naprosto vcucnout do děje a pustil mě až ve chvíli, kdy padly závěrečný titulky. A právě takovejm filmům dávám maximální hodnocení. Jinak práce s kamerou a s hudbou patří k tomu nejlepšímu, co jsem kdy viděl, a překvapil mě i zmiňovanej Marlon Wayans, kterýho jsem doposud znal jenom jako šaška. (25.08.2008)

Requiem za sen je jeden z těch filmů, jejichž maximální zážitek je zaručen snad už jen díky geniální hudbě, která celý snímek ještě více umocňuje a z mnohdy až ne tolik fenomenálně zpracovaného příběhu dokáže takto vytvořit velmi silný filmový zážitek. Ze spousty takových filmů je to však právě "jen" hudba, která mi nejvíce uvízne v paměti. Requiem za sen jsem do této kategorie chtěla také zařadit. Nějak to ale nevyšlo. Především díky sugestivní kameře, "té" slavné melodii Clinta Mansella a hlavně, díky závěrečné půlhodince. Hodně drsné psycho. Naprosto mě to dostalo a zvláště osud Jareda je obzvláště krutý. Od začátku filmu se děj odvíjí spíše v jednotvárnosti a všednosti, zejména co se týče linie Jareda a Jennifer, v mnohém se nelišící od jiných filmech o drogové závislosti. Ještě více mě však začal zajímat příběh jeho matky, která začne postupně propadat jakémusi svinstvu na hubnutí, které jí naordinoval "laskavý" lékař. Jareda zbožňuju a Jennifer je kráska, ale herecky to u mě jasně vyhrála Ellen Burstyn. Její kreace je naprosto famózní a přerod její postavy "mimo" realitu je mrazivý. (01.03.2013)