Kurutta ichipêiji
A Crazy Page
A Page of Madness
Obsahy(1)
Příběh penziovaného námořníka, který přijal práci v ústavu pro choromyslné jako správce právě proto, že je v ústavu umístěna jeho žena jako pacient, protože se pokusila utopit jejich dítě. Jednoho dne přijde do ústavu jejich dcera povědět jí o svém zasnoubení, což vyvolá mnoho otázek (např. proč je matka v ústavu nebo proč otec pracuje jako správce). Správce dohlíží na svou ženu a stará se o ní s nadějí, že jí pomůže k útěku. (Pterodon)
(viac)Recenzie (22)
Nejstarší a jeden z nejšílenějších japonských filmů, co jsem dosud viděl. jehož samotná historie je příběh sám o sobě. Bezesporu je to obrovský kus kvalitní filmařiny, která vás umlátí pouhým (nejednou dost šíleným) obrazem a naprosto uchvacujícím hudebním doprovodem (ten mě fakt naklepával jako řízky). pravdou je, že kdybych zrovna nepřekládal knihu, kde se o tom filmu píše, jeho dějovou zápletku bych asi zcela nepochopil, ale v záplavě naprosto úchvatně šílených obrazů a scén to snad možná nevadí. Mnohé dnešní filmy, stavějící jen na hezkých ksichtech a trapných digitálních tricích, se před tímto, natočeným v roce 1926, mohou jen stydět. Protože tohle je filmařina, procítěná, poctivá, oduševnělá. ()
Dynamické pasáže búrky i divokého tanca prestriedané výjavmi pokrivených tvárí chovancov ústavu pre choromyseľných. Ťažko pochopiteľná dejová linka. Skôr pocitové predvedenie experimentálneho divadla. Keďže chýbajú medzititulky divák si domýšľa. Nie všetko je ale zrejmé. Ak na pochopenie deja je potrebné dodatočné prečítanie opisu, tak niečo nie je úplne v poriadku. V poriadku naproti tomu je spomenuté expresívne herectvo a mrazivá scéna bláznov v maskách. Zvyšok však, napriek miestami pôsobivej forme, nijako veľmi nevybočuje z tradičného pohľadu na duševne postihnutých. Zbierka škľabiacich sa hrozivo nevyspytateľných kuriozít, nepoužiteľná pre život. Žijú vo vlastnom svete, ktorý je najideálnejšie zavrieť pod strechy uzavretého domu. ()
Japonský snímek „Kurutta ippeji“ je o dojmech. Je to film, na nějž se budete dívat proto, že samotné sledování ve vás může něco zanechat. Jsou zde obrazy, které jsou i dnes neskutečné, je to jako umělecké dílo, které se prostě neokouká a které je do jisté míry určitým depresivním zachycením doby či konkrétní události. Už od úvodních titulků to do vás Japonci perou a celou dobu to funguje. ()
Docela rád bych věděl, jestli kdysi existovala verze s mezititulky a nebo žádná taková nebyla. Ony by totiž rozhodně pomohly k dešifrování toho, co se tam dělo, protože takhle mám jen nějakou základní kostru, ale některé vztahy mezi postavami přesně neznám a ne všechno mi dává smysl, jelikož v obraze na to bylo málo vodítek či symbolů (nebo mi něco uniklo a při druhém zhlédnutí pochopím víc, ale na to bych zrovna tady moc nesázel). Co jsem z toho pobral: Žena je v blázinci, (asi) manžel ji navštěvuje občas i s dcerou, manželka má různé šílené výjevy a celkově se chová jako blázen, manžel se jí snaží dostat z blázince a snaží se o to tolik, až jemu samotnému hrábne, pokusí se ji zabít a skončí tam taky. Co teď koukám na zdejší obsah, tak jsem mimo asi úplně nebyl, ale záleží, jestli to není spíš obsah té předlohy. Tenhle film je zajímavý jako experiment a bez mezititulků (nebo zručnější práce režiséra, který by dokázal líp vyprávět obrazem) jinak ani působit nemůže. Líbila se mi práce s kamerou, ta byla dost slušná a hodně se mi líbil i hudební doprovod. Působivé to je, ale potenciál zůstal stejně trochu nevyužit. I přesto jsem na tenhle zvláštní film rád narazil (aby taky ne, když mám "divné" filmy rád) a oceňuji Japonce, že se už v roce 1926 pustili do něčeho takového... Silné 3* ()
Neviem či toto dielo zhliadol aj pán Lynch, ale niečo mi hovorí, že áno. Ide totižto o akúsi nemú ´´lynchovinu´´ plnú abstraktných a ( v dobrom ) nezmyselných pohyblivých obrázkov. Niekde to bolo zaradené aj do topky najstrašidelnejších nemých filmov. Teda poviem vám, v tej psychiatrickej liečebni by som sa fakt posral. ()
Galéria (1)
Reklama