La vergine di Norimberga

Príbeh sa odohráva na hrade,ktorý má temnú minulost.Začína to tak,že Mary sa zobudí na burku a jej muž,nie je v postely..tak ho ide hladat a pritom začuje ženský vykrik. Vojde do dverí,nájde krv a otvorí niečo ako sarkofág a v nom je žena s prepichnutý očami.Mary v zápatí omdlie.Nikto jej neverí a myslia si ,že to bol iba sen.Ale jej to nestači a začne pátrat,čo sa stalo minulú noc.Je tu silné tajomno,lebo neviete,či tajomná postava,čo sa pohybuje po hrade,je niekto prezlečený,alebo naozaj sa tam pohybuje mystická postava alebo duch.Historické kulisy stareho hradu a k tomu velmi silne parádna hudba,ktorá tomuto snímku navodzuje tu správne mrazivu atmosferu.Tá krysa v tvári,to som veru ťažko rozdýchaval.Tento film ma fascinoval,čoraz stupňujucim napatím a vyvrcholilo to,finálnym rozuzlením,ktoré ma moc nepotešilo,lebo sa o originalite hovorit nedá.Bola tu zakomponovana aj 2.sv.vojna a to mi tam prekážalo.Celkom som myslel že sa ten film odohráva v 18-19.stor. a nie v 20.stor.Keby nebolo toho pokazeného konca tak dávam plný počet,ale aj tak je to silná snímka so silnou atmosferou. (11.05.2014)

Margheritiho premiéra v gotickém horroru dopadla skvěle. Tady jsem si opravdu chrochtal. Rozlehlé sídlo, muzeum smrti, spletité katakomby plné lebek a pavučin, a několik mrtvých žen s propíchanými bulvami. Samozřejmě nechybí záhadná postava vraha či ducha, zvědavá hrdinka, a hrstka dalších postav, z nichž každá ukrývá své tajemství. Režisér opět potvrdil svůj cit pro budování atmosféry skrz zapadající hudbu a krásnou kamerovou kompozici, ten chlap prostě uměl. Hezky se na to kouká, i přes to klasické přehrávání většiny osazenstva (výjimkou je pouze krásně minimalistický Lee) a těžce haprující logiku s blížícím se závěrem. Ale s tím se u Italů už tak nějak počítá. (30.05.2014)

Brakový příběh je sice zasazen do 20. století, ale znaky gotického hororu jsou tak silné, že si ani neuvědomujeme, že nejsme v 19. století: starobylý zámek, krypta, bouřka, mihotání světel a stínů, historizující kostýmy a zvláště dobrá hudba Ortolaniho v precizním souladu s dějem. První dvě třetiny filmu jsou velmi dobré, závěr (s průhledem do 2. světové války) se mi již tolik nelíbil. Ale celkově z tohoto málo známého italského krimi-hororu vycházejí víceméně zasloužené čtyři hvězdičky. Rovněž bych jej zařadil mezi ty lepší z žánru gotického hororu; dle mého názoru předčí řadu soudobých hammerovek. Škoda, že mladou ženu v osidlech teroru nehrála nějaká zajímavější a hezčí herečka. (01.10.2012)

Norimberská panna tu není jeptiška, jak by se možná zdálo, ale důmyslný mučící nástroj. Zde je verze způsobující okamžitou smrt po uzavření - probodnutí hlavy skrze oči (často bývaly hroty umisťovány tak, aby jen zraňovaly a působily dlouhou a bolestivou smrt). I když se snímek odehrává v současnosti, tak ji připomínají jen automobil (zmíňky o letišti) a elektřina. Staré sídlo navozuje patřičně strašidelnou atmosféru. Noční scény, bouře, světlo krbu, svíček a loučí, tajné chodby, kobky a muzeum s rudými závěsy a koberci plné mučících středověkých nástrojů. Výtvarná kamera pracuje obratně se světlem a stínem a vytváří oku lahodící kompozice. Rudá je nejen barvou krve...Gore efekty jsou umírněné, byť využití znalostí starých japonských katů je vydařené, nemluvě o zvrácené operaci. Ch.Lee je démonický sám o sobě, takže jeho zjizvená tvář už snad strašidelnější být nemůže. Režisér, podobně jako v detektivce, záměrně mate diváka a nechává ho stále hádat, kdo je oním netvorem, rozsévajícím hrůzu. Klasická gotická italská bubákovina vhodná na večer, kdy venku zuří bouře a větve stromů buší zlověstně do oken... (26.12.2013)

Zatial moj najlepsi Antonio Margheriti. Cosi som uz od neho videl /Cesta do Sonory/, ale az tymto hororom ma presvedcil, ze to bol slavny a talentovany taliansky reziser. Vyborny pribeh, dialogy a kvalitna strasidelna atmosfera - to su silne atributy filmu. A dalsi dovod, preco milujem taliansku kinematografiu, zaroven aj moja fascinacia talianskymi gotickymi hororomi sa zacala. 86 % (20.12.2014)