Body Without Soul
Obsahy(1)
Tělo bez duše je dokumentárním filmem o lidech, kteří se z různých důvodů rozhodli prodávat svoje tělo. Scénárista a zároveň i režisér Wiktor Grodecki nám zprostředkovává pohled do života několika velmi mladých, převážně heterosexuálních mužů, kteří se rozhodli vydělávat si na chleba prostitucí a nabízejí své tělo mužům. Grodecki postupně rozkrývá příběhy jednotlivých mladíků a divák se dozvídá, co bylo motivací pro jejich rozhodnutí, jak to v branži chodí a jak rychle člověk ztrácí iluze o lehce nabitých penězích. Ve druhé polovině snímku se režisér věnuje tehdy jednomu z čelních producentů gay pornografických snímků Pavlu Rouskovi, který mu krok za krokem odhaluje nedůstojné, protizákonné a téměř nelidské praktiky a zákonitosti každého takového natáčení. Skoro symbolicky působí závěr filmu, kde Grodecki naznačuje jistou podobnost mezi Rouskovým zaměstnáním přes den a jeho nočním působením za kamerou. Ale to už musí posoudit divák sám a stejně tak i to, jestli po tom všem, co právě shlédl, ještě někdy sáhne po nějaké pornokazetě. (anniehall)
(viac)Recenzie (39)
Dokumentárny film "Telo bez duše" natočil poľský režisér Wiktor Grodecki v roku 1996. Bolo to intro ku jeho kontroverznému snímku "Mandragora", ktorý vznikol o rok neskôr. V drsnom, surovom, miestami až nechutnom dokumente zachytáva osudy mladistvých homo prostitútov a jedného velice svojrázneho pražského filmára a producenta gay porna. Pervitínom sfetovaný Pavel Rousek alias Krysa je zvrátený, psychopatický, deviantný, ale zároveň i nesmierne vypočítavý a svojim spôsobom podnikavý a kreatívny. *** ()
Velmi otevrena zpoved asi osmi homosexualnich prostitutu uprostred Prahy. Osudy jsou temer totozne, snad jen v cene za anal se trochu rozchazely:-). Nejvice vsak zaujme zpoved producenta, rezisera, scenaristy a kameramana v jedne osobe, nejakeho Rouska, ktery v civilnim zamestnani dela na pitevne. Prostrihy nataceni gay porna, pitvani mrtvoly a mozartovy hudby, je skutecne hodne nevsedni podivana. Nikomu z nich nebylo 18, nejen diky trilogii rezisera Grodeckeho o prazskem hlavnim nadrazi v 90. letech vedel kdekdo, presto to vsem bylo jedno. Jako jine uzivatele by me rovnez zajimalo, co delaji dnes (pokud tedy ziji) a jak moc se zmenila tato problematika v dnesni metropoli. "V Praze zije spousta buzerantu":-))) Amen! ()
Úžasně syrovej dokument ve kterém se o roztahování chlapeckých análů mluví s takovou samozřejmostí s jakou vám prodavačka na krámě sděluje kolik zaplatíte za deset rohlíků.. Ve chvíli kdy film paralelně sleduje Rouskovu práci na pitevně a při natáčení, to celé už sklouzne do vod geniality.. Za mě lepší než mandragora, která už přecejen upouští od naturalistické ambivalence a namísto toho zkouší (nenápadně, ale přecejen) moralizovat šokem.. ()
Neskutečně mrazivá otevřenost výpovědí, v nichž se i největší lidské hnusy mohou ospravedlnit průvodní ideologií nové demokracie. Hodnotící prvek dokumentu dává zvolený ♫ hudební doprovod (chlapecký sbor), dodávající celku drsné vyznění, směřující ke každému z nás s otázkami, co jsme v 90.letech věděli, dosud víme a kolik vůbec chceme vědět o dění ve svém okolí. Těžko uvěřitelné vystižení ducha doby pro další pokolení. ()
Hodně statický a lehce utahaný exkurz na obličeje utopené ve špíně devadesátkové Prahy, ve které vysmažený low-budget porno magnát pitvá mrtvoly a nutí kluky, aby to dělali bez gumy, protože Němci to tak, na rozdíl od Holaňdanů, chtějí. Grodecki si svou zapáleností a minimálním distancem spíše škodí, což divák nejsilněji pocítí při neustálém variování jednoho a toho samého příběhu vybraných mluvících hlav za asistence mramorového hudebního podkresu. Nakonec se nad tím ale nevyplatí přehnaně lkát, protože i přes svou přepálenou stopáž Tělo bez duše dobře monitoruje atmosféru tehdejšího divokého východu. ()
Galéria (18)
Reklama