Marseille

Tři zajíci tu tancují, / když louku stříbří luna: / prvý je tele / druhý je sele / třetí kuna. / Ten kdo se ptá, ten se i doví, / tady se nevykládá děj, / tady se básní, kouzlí slovy, / cítíš-li se však nucen - kdo ví? - / čtveřici z těch tří udělej [...] - - - Překlad rozhovoru s Angelou Schanelec jsem umístil zde. (25.04.2011)

Únik od vlnících se a nejistých stojatých vod (bazén). Pohyb. Fascinace pohybem. Auta, proudy aut. Hledání smyslu v pozorování pohybu. Snaha o absorbci vlastního smyslu z cizího pohybu, z cizího směřování, snaha o emergenci smyslu a směřování ve vlastním neurčitém bezcílném pohybu. Nalezení smyslu v zastavení (seznámení), které dá smysl a význam vlastnímu uvedení do pohybu (cesta zpět vlakem). A jeho prudké ukončení jako ztráta všeho dosud nalezeného. Návrat ke stojaté vlnící se hladině (moře) jako katarze, jako transgrese pochopení statického charakteru jakéhokoliv pohybu. (16.12.2013)

V první části jsem byla okouzlena pohledy na životem pulzující Marseille očima mladé fotografky. V druhé, německé části jsem pak stejně jako Sophie cítila tu tíhu a chlad a neschopnost vzájemného vcítění a porozumění mezi hlavními postavami a toužila se s ní zase vrátit nazpět. Jenže naše zážitky a smutky si neseme v sobě a samotnou změnou prostředí jim nemusíme uniknout. (20.03.2014)

S postupem času se sledování tohohle filmu stalo pouhým čekáním na konec. Vůbec nic mi nedal a přesto mu dávám 1* za jeho "umělecké ambice".. Několik hodin před tímto filmem jsem viděl fotbalové utkání 1. ligy Bohemians 1905 - Liberec 1:0 a ten zápas měl takovou zápletku a dramatických momentů, že by si s nimi paní režisérka hádám vystačila do konce života..)) Cinepur-choice 2007 (10.12.2007)

Tříska. Uplynulo několik měsíců a pořád ji nemůžu dostat ven. Nedávno se mi opět připomněla při opakování Kitanových Scén u moře. Podobná elipsa v závěru, po které zbydou jen fotografie, vzpomínky, opušťěná pláž a vlny. Dívky z obou filmů vlastně ilustrují Cimrmanovu teorii externismu, která se některým jeví jako sehr verrückt. Dívka uvnitř světa neexistuje, existuje jen vše okolo. Pro ostatní je ale samozřejmě patrná, podobně jako vystřižený kruh uvnitř papíru, ačkoliv při snaze o kontakt s ní sahají do prázdna. Dále vše, co dívka o světě ví, je jeden velký omyl, a to přesný. Ostatní o dívce něco vědí, i když nepřesně. Poté se dívka pokusí navázat s okolím kontakt. Pomocí muže, slov a zvuků, pomocí fotografování, linií a barev nebo pomocí divadla, výrazů a gest. Okolí (papír) začíná s dívkou (vystřižený kruh) interagovat a deformuje ji, ta ale postupně zjišťuje, že i kdyby byla přetransformována do čtverce, z topologického hlediska bude stejně stále kruhem. Okolí začíná celou pravdu o dívce zpřesňovat. Dívka svůj omyl, že svět pozná v celé své úplnosti, začíná pomalu vyvracet. Celý proces je ukončen nepředvídatelným zásahem do topologie kruhu. Bez dívčina přičinění z neznámého třetího rozměru připluje nikým nepozvané ostří nůžek a rozstřihne papír přes střed kruhu ve dví, čímž mu způsobí z dvourozměrné divadelní hry, filmu, knihy nebo fotografie neznámé existenční potíže. Bariéra je prolomena. Z papíru se po jeho rozpadnutí na půl stávají dva (realita a umění) osamocené kruhy (topologicky vzato) existence, obklopené nekonečným prostorem neexistence (dívka). Okolí, které se stalo vnitřkem a neví o tom, je zmatené, ale myslí si, že ví vše. Dívce se podařilo svůj velký omyl o světě vyvrátit, a neví tedy nic, zato to ví zcela správně a nakonec díky tomu může stanout před tváří Všehomíra s hlavou jasnou a prázdnou. (02.09.2013)