Obsahy(1)
Městské divadlo Brno sáhlo po české kultovní filmové komedii Zdeňka Podskalského z roku 1969. Divák se jistě neubrání srovnávání s filmovou předlohou, ale divadelní adaptace Stanislava Slováka – který je i režisérem inscenace – a Jana Šotkovského nevychází jen z filmových dialogů. Vrací se i k původnímu scénáři Vratislava Blažka a doplňuje děj novými písněmi pro postavu vypravěče v podání Lukáše Janoty. Tento Muž v bílém glosuje s jemnou ironií snahu protagonistů se alespoň na jednu noc společensky vyšvihnout. Autorem sedmi nových písní, scénické hudby i aranžmá původních filmových songů je Karel Cón, který se ujal i hudebního nastudování. Hudební devízu inscenace představuje osmičlenný živý orchestr... Hlavním magnetem pro diváky je komediální aspekt tohoto nostalgického příběhu – tří fasádníků z venkova chtějí alespoň jednou v životě okusit „vůni velkoměsta“, ať to stojí co to stojí. Jejich snaha naučit se za pár dnů inteligentně konverzovat a společensky se chovat u stolu přináší řadu komických situací. Postavy Prouzy, Skopce a Petrtýla tak spočívají na herectví Michala Isteníka, Petra Halberstadta a Jakuba Uličníka. Ženských protějšků lehčích mravů se v této hře na světáctví a pod taktovkou jakési „bordelmamá“ ve skvělém podání Drahomíry Hofmanové zhostily Pavla Vitázková, Markéta Sedláčková a Andrea Zelová... Světáci byli napsáni v roce 1966, tedy v době začínajícího ideologického tání, kdy vznikaly i další výborné komedie. Dobový rámec brněnští inscenátoři zachovali, jen některé narážky přizpůsobují dnešnímu divákovi. (Česká televize)
(viac)Recenzie (10)
V titulcích pořadu uvedeno: režie Petr Soukup; divadelní režie Stanislav Slovák. ()
Minutovou scénku střídá minutová scénka, mezi kterými je dvě minuty tma a mění se kulisy. Víc prostoru, než hrdinové, má hlavní "zpěvák" a celé je to nějaké rozpačité, vleklé a moc to nefunguje. Chybí tomu ta neskutečná lehkost, s jakou filmové trio pronáší ty absurdní hlášky a jejich tajming. Tohle se moc nepovedlo :( ()
Srovnání s původní komedii jsem se neubránil. Na to ji mám až moc rád a až moc ji znám. Nutno říct, že tvůrci se drželi jak starých známých scén z filmu, tak se pouštěli i do nových. Těžko také srovnávat takové legendy jako Sovák, Brodský, Libíček s pány Isteník, Uličník, Halberstadt a tak se o to ani tito moc nesnažili. Nad všemi ovšem jednoznačně vynikala Drahomíra Hofmanová, při jejíchž dialozích jsem slyšel a dokonce i viděl Jiřinu Šejbalovou. Velmi mě potěšilo nové hudební aranžmá, které zachovalo slavné písně, ale přidalo i něco navíc a to se moc povedlo. Celkově dodávám, že na jednu hvězdu, jak hodnotí někdo níže, to opravdu není. Kdo má rád Světáky - pobaví se a možná i zavzpomíná. ()
Očekával jsem jen nějaký slabší odvar filmových Světáků a byl jsem hodně mile překvapen. Jevištní podoba je naprosto svébytná, k čemuž přispělo skvělé propojení s hudebními čísly, výborné herecké obsazení i různé vtipné hlášky, které tuto inscenaci nově obohatily. Svěží a poutavá záležitost. ()
Divadelní světáci sklidili od uživatelů databáze chladné a spíše odmítavé reakce z prostého důvodu. Popularita filmového zpracování, kdy režisér Podskalský angažoval nejlepší komediální herce oné éry, je příliš vysoká a film je navíc obecně známý do té míry, že dochází k nevyhnutelnému srovnávání, ze kterého - zcela logicky - nemůže brněnský soubor vyjít vítězně. Pokud si ale uvědomíte, že divadelní kus používá jinou estetiku a využívá jiný styl herectví, oprostíte se od vzpomínání na herecké legendy minulosti, výsledek bude nejspíš výrazně lepší. Já si Světáky užil, zejména trojlístek zedníků pobavil a snesl vysoká očekávání, ani choreografie a scéna mě nezklamaly. Za mě 75% celkového dojmu. ()
Galéria (7)
Fotka © Městské divadlo Brno, www.mdb.cz
Reklama