Réžia:
Vladimír ČechKamera:
Bohumil KolátorHudba:
Jaroslav KřičkaHrajú:
Jaroslav Vojta, Ludmila Vendlová, Josef Pehr, Eman Fiala, Jana Hrdličková, Táňa Hodanová, Otakar Vážanský, Lydie Filová, Marie Brožová, Ota Motyčka (viac)Obsahy(1)
Česká veselohra o děvčatech ve stavebnictví. Mladí zedníci, Franta Doubrava a jeho přítel Béla se seznámí se dvěma děvčaty, Mařkou a Vlastou. V krátké době se s Mařkou znovu setkávají na svém pracovišti jako s vyučenou zedničkou. Mařka se dostává do čety Frantova otce, na pracovně zpožděný blok. Aby mohl být splněn plán, navrhuje Mařka zavedení nového způsobu práce, zdění v trojkách. Starý Doubrava se z počátku na Mařku zlobí, protože nevěří v úspěch nové pracovní methody a nechce přiznat, že by žena mohla v zednictví pracovat stejně úspěšně jako muž, či dokonce ještě lépe. Když však Mařka dokáže, že se vyrovná ostatním zedníků, je otec Doubrava usmířen a svými zkušenostmi pomůže ještě tuto pracovní methodu zlepšit. (Filmový přehled)
(viac)Recenzie (26)
Vždy, když to situace vyžadovala, neváhal režisér Vladimír Čech vložit své síly ve prospěch uvědomělé socialistické kinematografie: nejprve počátkem padesátých let v žánrových agitkách Štika v rybníce a Expres z Norimberka, posléze v průběhu normalizace angažovanými díly Klíč, Vysoká modrá zeď nebo Akce v Istanbulu. Pravá budovatelská komedie "o děvčatech ze stavebnictví" vznikla podle původně rozhlasové, později pro divadlo upravené hry plodného, ideologicky prověřeného, a tudíž preferovaného autora Karla Stanislava. Příběh o dívce, která se nebojí o svých nových metodách zvyšujících produktivitu práce přesvědčit staré zkušené praktiky, byl pro masmédium filmu vhodný hned ze dvou důvodů: jednak pomohl propagovat komunisty zavedenou praxi ve stavebnictví a jednak popularizoval myšlenku náboru žen do převážně mužského odvětví. Absurditu doby asi nejlépe vystihuje fakt, že ruku k dílu přidali prý i sami herci, když ve volném čase dobrovolně vypomáhali na jedné ze skutečných staveb. ( -Ponrepo 28/2/13- ) ()
Pokud to berete jako seriózní film ( což ve své době byl ), tak je to příšerná, ideologicky zabarvená budovatelská agitka. Na druhou stranu jsem se se svými kolegy z Filmových věd spoustakrát nasmál, obzvláště, když Jaroslav Vojta představí svůj "zlepšovák." Pořád lepší než jen pouhá suchá přednáška na téma československý film v 50. letech. ()
Další libůstka pro pokročilé znalce nejpodivnějších let čs. filmu. Když převrátit svět naruby, tak pořádně. Ženy na stavbu, staré řemeslníky poučit a hlavně kolektiv utužit. Úsměv sice tuhne při setkání s klasickými osobnostmi předválečné kultury, přeci jenom Mrázek, Fiala i Vojta vystupovali před válkou v úplně jiném repertoáru. A je poněkud trapné nutit je hrát vedle nadějného a progresivního mládí, které zde zastupuje Pehr a Vendlová. Ale kdo se dokáže od srdce zasmát s Katkou, u Cesty ke štěstí nebo při Usměvavé zemi, s nadhledem zvládne i Štiku v rybníce. ()
Film, který možná u někoho vzbuzuje úsměv, ale kupodivu je pro dnešek, kdy se mluví o rovných právech žen v genderovském hnutí, docela aktuální. Jen vídce žen do zednického povolání! Oprostíme-li se od této skutečnosti,tak nám pak zůstane docela sympatická a milá komedie s výtečnými výkony Jaroslasva Vojty, Emana Fialy a některých dalších. ()
Tak blbé, až je to roztomilé. Navíc to skončí dřív, než to začne otravovat, zkrátka samé klady. :) Jste-li schopni nadhledu, je to za silné 3*. A pokud jste někdy zahlédli tehdejší týdeníky, nebo jste dokonce viděli Člověka z mramoru či Černobílou Sylvu, tak se to dá klidně hodnotit i 4*. _______ P.S.: Vážení zapřísáhlí antikomunisté, přečtěte si poslední odstavec a půl o Jindřichu Plachtovi (ze zdejší biografie č.1). To budovatelské nadšení nebyl jen výmysl propagandy. ()
Galéria (2)
Fotka © Československý státní film
Reklama