The Pike in a Fish Pond
Réžia:
Vladimír ČechKamera:
Bohumil KolátorHudba:
Jaroslav KřičkaHrajú:
Jaroslav Vojta, Ludmila Vendlová, Josef Pehr, Eman Fiala, Jana Hrdličková, Táňa Hodanová, Otakar Vážanský, Lydie Filová, Marie Brožová, Ota Motyčka (viac)Obsahy(1)
Česká veselohra o děvčatech ve stavebnictví. Mladí zedníci, Franta Doubrava a jeho přítel Béla se seznámí se dvěma děvčaty, Mařkou a Vlastou. V krátké době se s Mařkou znovu setkávají na svém pracovišti jako s vyučenou zedničkou. Mařka se dostává do čety Frantova otce, na pracovně zpožděný blok. Aby mohl být splněn plán, navrhuje Mařka zavedení nového způsobu práce, zdění v trojkách. Starý Doubrava se z počátku na Mařku zlobí, protože nevěří v úspěch nové pracovní methody a nechce přiznat, že by žena mohla v zednictví pracovat stejně úspěšně jako muž, či dokonce ještě lépe. Když však Mařka dokáže, že se vyrovná ostatním zedníků, je otec Doubrava usmířen a svými zkušenostmi pomůže ještě tuto pracovní methodu zlepšit. (Filmový přehled)
(viac)Recenzie (26)
Vždy, když to situace vyžadovala, neváhal režisér Vladimír Čech vložit své síly ve prospěch uvědomělé socialistické kinematografie: nejprve počátkem padesátých let v žánrových agitkách Štika v rybníce a Expres z Norimberka, posléze v průběhu normalizace angažovanými díly Klíč, Vysoká modrá zeď nebo Akce v Istanbulu. Pravá budovatelská komedie "o děvčatech ze stavebnictví" vznikla podle původně rozhlasové, později pro divadlo upravené hry plodného, ideologicky prověřeného, a tudíž preferovaného autora Karla Stanislava. Příběh o dívce, která se nebojí o svých nových metodách zvyšujících produktivitu práce přesvědčit staré zkušené praktiky, byl pro masmédium filmu vhodný hned ze dvou důvodů: jednak pomohl propagovat komunisty zavedenou praxi ve stavebnictví a jednak popularizoval myšlenku náboru žen do převážně mužského odvětví. Absurditu doby asi nejlépe vystihuje fakt, že ruku k dílu přidali prý i sami herci, když ve volném čase dobrovolně vypomáhali na jedné ze skutečných staveb. ( -Ponrepo 28/2/13- ) ()
... aneb, kterak si soudruzi představovali dělnickou mládež. Stejně to muselo dát soudruhům filmařům hodně práce a přesčasových hodin, aby napsali pro naše pracující takovou pěknou optimistickou veselohru! A navíc obětavě poskytli podklady pro vznik díla Na brigádě divadla Sklep a Černobílá Sylva Pavla Juráčka. A kdo ví, jestli se u nich neinspiroval i Andrzej Wajda. Děkujeme soudruzi!! ()
Tak blbé, až je to roztomilé. Navíc to skončí dřív, než to začne otravovat, zkrátka samé klady. :) Jste-li schopni nadhledu, je to za silné 3*. A pokud jste někdy zahlédli tehdejší týdeníky, nebo jste dokonce viděli Člověka z mramoru či Černobílou Sylvu, tak se to dá klidně hodnotit i 4*. _______ P.S.: Vážení zapřísáhlí antikomunisté, přečtěte si poslední odstavec a půl o Jindřichu Plachtovi (ze zdejší biografie č.1). To budovatelské nadšení nebyl jen výmysl propagandy. ()
Film jasně ukazuje rozdíl mezi starým způsobem zdění a zděním podle nových method. Dále dokazuje, že i v tomto povolání mohou úspěšně pracovat i ženy. Většina herců tohoto filmu pracovala ve svém volném čase brigádnicky na staveništi a natáčení bylo prováděno za vedení zkušených odborníků ve stavebnictví. Ve filmu spatříme mnohé nové tváře. Představitelka Mařky, Ludmila Vendlová, která hraje hlavní ženskou roli, ve svém prvním filmu vytvořila přesvědčivou postavu mladého, uvědomělého děvčete, které chápe velikost nových úkolu a plní je s nadšením. V druhé hlavní roli zahrál otce Doubravu Jaroslav Vojta, který dokázal tak jako v mnoha jiných filmech, že je jedním z naších nejlepších herců. V jeho podání nacházíme dobrého, prostého člověka s jeho chybami i humorem, u něhož stavovská ješitnost nakonec ustupuje do pozadí, jde-li o dobrou věc. Kladně nutno hodnotit zejména tu skutečnost, že se vedle tak dobrého a zkušeného herce uplatnila i mladá debutantka. Film celkem plní své poslání. Formou lehkého humoru řeší závažné problémy a můžeme jej proto pokládati za kladný přínos naší kinematografie k aktuálním problémům současné doby budování socialismu v naší vlasti. Filmový přehled 5/1952 ()
Podle divadelní hry „Stavěli zedníci“. Závory se otevírají ihned po přejezdu vlaku. Prostě kvalita. Zedničky – to je ještě mnohem větší nesmysl než traktoristky. A nejedná se o jednu průkopnici 100 kg živé váhy. Soudruzi se s tim nemažou. Celé zástupy pohledných mladých dívek se hlásí do idylického internátu s cílem vyučit se vysněnému povolání. Opravdu nechápu, že pracující nevyhnali pod vedením strhané zedničky na invalidním vozíku komunisty již v roce 1951. Těhotenství se pro zedničky sice nedoporučuje, ale v případě potřeby se porod uskuteční přímo na stavbě za míchačkou a novopečená maminka po krátkém odpočinku pokračuje v míchání betonu. Jako náhradu za porod si v přesčasových hodinách střihne tuplovanou „trojku“ obouruč. Opět známý hlásící děda (tentokrát moc nehlásí). Vojta hnusně kleje (m.D.!). Furt hromuje – to je neuvěřitelný. Pěkné hledání kamaráda pomocí hraní na klarinet na ulici. Sympatická ústřední milenecká dvojice. ()
Reklama