Seppuku
Harakiri
Obsahy(1)
V Japonsku 17. století zavládl konečně na čas mír. Tato situace s sebou ale rovněž nese nárůst počtu róninů - samurajů bez pána, kteří se leckdy bez prostředků potulují krajinou a pokoušejí se uhájit holé živobytí. Dochází rovněž k tomu, že se na prahu domů samurajských klanů, které dosud prosperují, občas objeví zoufalý rónin a žádá o poskytnutí pomoci při spáchání rituální sebevraždy - seppuku. Nezřídka ovšem v skrytu doufá, že se nad ním pán domu slituje a místo požadované smrti mu poskytne naději na lepší život. A některé klany již podobní příchozí začínají unavovat..
Jednoho dne zabuší na vrata klanu Iji postarší rónin (Nakadai Tacuja) a vznese obvyklou prosbu o pomoc se seppuku. Samurajové si ale nejsou jisti, o co tomuto muži jde ve skutečnosti. Ani oni sami se kodexu bušidó přísně nedrží, bude se ho držet nenadálý host? A nebo se snaží o něco úplně jiného a představuje pro čest klanu netušenou hrozbu? (vandalka)
(viac)Recenzie (172)
zvláštní, jak některé filmy i přes datum natočení neztratily nic ze svého tempa, působivosti, naléhavosti.. harakiri je film o samurajích a kodexu bušidó, ale značně nesamurajský, možná antisamurajský a sociálně kritický, který ukazuje tuto filozofii, nezpochybnitelné dogma, jako origami zla vystavěné na tradicích, vůli a cti stejně jako na nedostatku soudnosti a především citu. ..katana z bambusu.. 10/10 (pokud někdo neviděl a chtěl by, doporučuju nečíst komentáře zde na čsfd. ne že by vyloženě spoilovaly, ale zbytečně prozrazují fragmenty, které tenhle film dělají právě tak silným) ()
Pohľad do japonskej spoločnosti samurajov pred 400 rokmi. Sprevádzaný príslušnou formou jazyka a bezmedznou poslušnosťou pánovi. Pretvárka a faloš bohatej vrstvy je podobná našim šľachticom v časoch Jánošíka. Slová o cti a morálke boli prázdne a ich význam im musel dokázať chudobný ronin, ktorý už nemal čo stratiť.. ()
Rozmýžšlel jsem se jestli se mám dívat na Sedm samurajů nebo Harakiri. Nakonce to vyhrálo tohle, protože od mistra Kurosawy jsem vidě zatím jenom Žít a to mě tak znechutilo, že se jeho filmům obloukem vyhýbám. A co čtu komentáře na ČSFD tak mi to jen potvrzují: nudné, pomalé, statické, teatrální. Jednou jsem se díval na Sedm samurajů na ČT a usnul jsem po dvaceti minutách... Že by se kritici v dřívější době „spletli“ a udělali legendu z někoho, kdo si to nezasloužil? Nebo je chyba v mojí intelektuální úrovni? Doufal jsem, že Harakiri bude lepší. O moc ale není. Příběh rozehraný na dvě hodiny patnáct se nehorázně vleče, ateliérové kulisy tomu taky moc nepomáhají, flashbacky jsem u filmů nikdy moc rád neměl. - 60 % ()
Jak to bylo se samurajskou ctí? Asi tak jako s tou rytířskou - pokud byla v zájmu vládnoucích byla pevná jako ocel, pokud byla proti ní, byla ohebná jako ten bambus. Jeden z filmů které bych asi, bez ČSFD, nikdy neviděl. Minimalistické podání a úsporná hudba sestávající z pár nástrojů pouze umocňují specifickou atmosféru snímku..I když se většina filmu děje klidným vyprávěním a stopáž je něco přes dvě hodiny, napětí jak to dopadne se dá po celou dobu krájet. Navíc je tu i trochu symboliky. ()
Zaujímalo by ma koľko ľudí odsúdilo prvý príbeh hneď a koľko až po vypočutí toho druhého... Ten záver bol trošku prehnaný, ale o to výrečnejší - toto si jednoducho plný počet bodov zaslúži... ()
Najviac z filmu ma zaujal pekne premysleny scenar, ktory som preluskal az do konca bez naznakov nudy:) ()
Nakadai Tacuja projednou v kladné roli samuraje, ovdovělého otce a dědečka. Příběh se ubírá okolo samurajské cti a ukazuje, jak se věci měly v reálném světle. Obecně nadčasové téma. Ti, kteří se dělají nejčestnější jsou ve skutečnosti největší lháři a manipulátoři. Zajímavost pro fanoušky spaghetti westernu. Jsem si skoro jistý, že tento film inspiroval Merina k natočení jeho westernu Requiem Para El Gringo. ()
Naprosto úžasné! Pokud bych si měla vybrat pouze jeden a jediný film, pravděpodobně by Seppuku bylo minimálně mezi zvažovanými kandidáty! Až krutě realistické a naprosto přesně vystihující sociální poměry v Japonsku té doby. Každá část příběhu do sebe přesně zapadá jako mozaika, a když se postupně dozvídáme důvody, které dovedli hlavního hrdinu do jeho současné pozice a k jeho činům, zjišťujeme, že onen slavný samurajský smysl pro čest má i svou stinnou stránku. Tomuto filmu 10/10 bez sebemenšího zaváhání! ()
Nejsmutnější na tragickém osudu není tragédie samotná, ale to, že to ve skutečnosti vlastně nikoho nezajímá. Kdo čeká zajímavou atrakci díky brutálně vzhlížejícím plakátě, bude tímto dramatem o pokrytecké morálce zklamán. ()
Tento film je strašně ukecaný a tím pádem jeho tempo je strašně pomalé. A kromě pár soubojů a dvou aktů Harakiri mi přijde úplně zbytečné točit takovýto snímek. Vypreparovat z filmu jen český dabing mám celkem dobrou rozhlasovou hru, jenže tady se hodnotí filmy, jestli se nemýlim. ()
Bez debaty jeden z naj samurajskych filmov. Co ho robi v mojich ociach vynimocnym je sila a originalita pribehu. Neuveritelnym sposobom vyrozpravane osudy dvoch samurajov, prip. ich spolocnej rodiny, ktori sa ocitli na prahu socialneho i moralneho upadku feudalneho Japonska. Prvy z nich stroskota na rigidnych a umelo dodrziavanych tradiciach miestneho "klanu", a druhy celi vsetkemu zhnitemu co sa pod nablyskanou maskou toho isteho "klanu" skryva. Skvela kritika ludi i systemu, ktora ma aj dnesnemu svetu co povedat; no zaroven film neostava iba pri suchom moralizovani, a v zavere filmu dojde aj na tasenie mecov. A pomsta je dokonana veru paradne! ()
Samurajské filmy vždy patřily k mému oblíbenému žánru. Zvláště pak ty z režijní taktovky Akira Kurosawy nebo Kihachi Okamota. Harakiri režiséra Masaki Kobajašiho se od tvorby obou zmiňovaných lehce liší, nicméně však také představuje jednu z nejlepších klasických samurajských fresek. Ve své podstatě je příběh tohoto filmu velmi nadčasový, zasazený do časů velké chudoby, kdy zoufalí lidé dělají zoufalé činy. Chudí samurajové se stávají nezaměstnanými róniny a jsou často nuceni prodat svou duši (meč je duší samuraje), nebo se snažit zajistit živobytí a léky pro svou rodinu tím, že spáchají rituální seppuku, za dohledu samurajů některého bohatého klanu. A tak se stane, že se v branách jednoho z honosných domů objeví i samuraj v podání Tatsuya Nakadaie, který již v životě ztratil vše, ale předtím než zemře, musí vypovědět svůj příběh… Film je naprosto bravurně zvládnutý, neočekávejte však nějakou zběsilou akci, i když i ta se nakonec přece jen dostaví. Zde jde hlavně o postupné budování atmosféry a příběhu o zoufalství a pečlivě připravované otcovské pomsty. Tatsuya Nakadai svou roli zahrál naprosto famózně a postaral se tak o zobrazení trochu jiného druhu samuraje, než na jaký je většina diváku zvyklých. Tím však podle mě vytvořil jednu z nejlepších postav v samurajském žánru… ()
Ďalší Nakadaiho koncert na samurajskú tému. Tentoraz s kritickým pohľadom Kobayashiho na podstatu samurajskej cti a statočnosti. Harakiri svojím minimalizmom prekonáva Kurosawu a kvalitatívne dopĺňa japonskú kinematografiu. Pre európske "chápanie" duše a filozofie japonského bojovníka možem tento film jedine doporučiť a zaradiť do zlatého fondu svetovej kinematografie. 100% ()
Jeden z najlepších samurajských (vlastne protisamurajských) filmov v dejinách - spracovaním aj posolstvom - posolstvom o skutočnej (ne)dôležitosti bezbrehej a slepej vernosti ku klanu a falošnej cti v porovnaní s úctou k životu a láskou k rodine. Film sa vyvíja pomaly a zozačiatku realisticky vykresľuje život chudobného rónina a jeho rodiny, aby nakoniec vyústil do silného, naturalistického a umelecky výborne natočeného záveru. Vo filme je mnoho umeleckých prvkov a symbolov (napr. súboj v poli je esteticky, atmosféricky a proporčne perfektne zvládnutý), ktoré spolu s veľmi realistickým dejom a pohľadom na samurajov vytvárajú jedinečný film. Výbornú hudbu zložil známy japonský skladateľ Tóru Takemicu. Skutočne film na zamyslenie, ktorý na niektorých miestach prekonáva aj Kurosawove eposy. ()
Pohled na samuraje a jejich kodex poněkud jinak. Došlo zde k určitému jejich zlidštění a vůbec to není na škodu. Film, řádně bezútěšný a většinu času skvělý, jen trochu kazí přeci jen poněkud přetažené finále. Bojové scény z té doby nejsou žádné terno a divák musí být trochu shovívavý - přesto spokojenost, atmosféra byla velmi sugestivní a hlavní představitel zvládl roli na jedničku. ()
Klasika co se týče samurajských filmů. Skvělá atmosféra a realističnost. Pokud vám došly filmy od kurosawy, neváhejte. ()
Film, který vypráví o pomíjivé cti a slávě samurajů a mocných klanů v Japonsku na začátku 17století. Jeden z mála děl, který nezobrazuje samuraje jen jako naprosto čestné bojovníky oddané tehdejšímu kodexu hodnot. Snímku nechybí napětí a ani spád dokonce i bojové scény jsou na tehdejší dobu překvapivě dobré. ()
Obzvláště dobře natočený film v té době.Je to klasický Japonský samurajský film,který má velmi dobrý scénář a vcelku dobrou kameru.Kobajaši si s filmem umí velmi dobře pohrát. ()
Harakiri (Seppuku) je v sub-žánri samurajských filmov asi tým najlepším čo som doteraz videl. Páči sa mi odlišné poňatie filmu oproti iným filmom ako Telesná stráž a to, že sa film sústredí oveľa viac na otázky o samurajskej cti než na samotné boje. Veľmi inteligentné. 85% ()
Súvisiace novinky
Vyhřezlá střeva ve 3D
Máte na ně chuť? Obstará vám je odborník – Takashi Miike (foto). Tento týden mají v Japonsku premiéru jeho samurajská jatka 13 Assassins a zdá se, že Miikemu zachutnaly remaky i historická témata. V… (viac)
Asi jeden z nejlepších samurajských filmů, který jsem měl zatím tu čest vidět. Harakiri neboli seppuku je bolestivý, avšak velice čestný způsob sebevraždy, vyhrazen jen pro ušlechtilé samurajské bojovníky. Rozpáráním si břicha před zraky ostatních samurajů dávají najevo svou vnitřní duševní čistotu. Děj se odehrává v letech 1619 - 1630, v období Edo, kdy Japonsku vládnul šogunát Tokugawa. Období míru je sice příjemná věc, ne tak pro bývalé samuraje, kteří nyní nemají pro koho bojovat a jsou tedy bez práce. A tak navštěvují různá panství, mezi nimi také vilu místního klanu Iyi, kde žádají o možnost spáchat seppuku, avšak tím pouze blafují a doufají, že dostanou nějakou almužnu a budou moci odejít. Nyní se zde ukazuje také ronin Hanshiro Tsuguma, který už nemá pro co žít a tak chce spáchat rituál harakiri před místními samuraji. Místní rádce Saito Kagetu mu poví příběh o jiném roninovi jménem Chijiiwa Motome, který se zde ukázal o něco dříve a také chtěl spáchat harakiri, ovšem nejstarší samurajové - Yazaki Hayato, Kawabe Umenosuke a Omodaka Hikokuro - jsou přesvědčeni o tom, že chce pouze jejich slitování, peníze a propuštění. Tentokrát má ovšem ronin smůlu a sebevraždu bude muset spáchat, a to bez jakéhokoliv odkladu. Chudák si myslel, že mu dovolí aspoň na dva dny odejít. A tak je předveden na dvůr před ostatní samuraje, klekne si a snaží se smlouvat o nějaký odklad, ovšem bez výsledku. Jako sekundant, který mu po rozpárání břicha zleva doprava a zdola nahoru setne hlavu, je mu vybrán samotný Saitó, avšak brzy se zjistí, že Motomeho meče jsou zhotoveny z bambusu. To je pro samuraje velká potupa a pro Motomeho to znamená dlouhou a bolestivou smrt, scénu jak si párá břicho jsem absolutně nezvládnul. Přes toto varování se však Hanshiro rozhodne, že rituální sebevraždu spáchá. Dostává se tedy opět na dvůr před ostatní samuraje. Jako sekundanta chce postupně Hayata, Umenosukeho a Hikokuro, nikdo z nich však není přítomen - jsou údajně nemocní. A než se někdo z nich bude schopen dostavit, tak jim Hanshiro začne vyprávět svůj životní příběh - o tom, jak v roce 1619 spáchal jeho pán seppuku poté, co šogunát zakázal jeho klan. Hanshiro chce spáchat sebevraždu také, místo něj ji však spáchá jeho nejlepší přítel. Ten před svou smrtí žádá Hanshira, ať se postará o jeho syna. A tím nebyl nikdo jiný než Motome! Ten si vezme Hanshirovu dceru Miho a společně se jim narodí syn Kingo. Časy jsou však těžké, samurajové nemají peníze a Kingo onemocní tuberkulózou, a tak Motome odchází s tím, že si jde někam půjčit peníze. Samozřejmě lhal a místo toho navštívil panství klanu Iyi. Postupně tak Hanshiro rozplétá celý příběh a všem přítomným objasní, že oni tři ušlechtilí samurajové nejsou nemocní, ale zostuzení a ponížení poté, co jim usekl jejich drdoly. Při jeho vyprávění dojde k mnoha zvratům a také k velkému zpochybnění samurajské cti celého klanu Iyi. A Hashiro nehodlá jen tak spáchat seppuku, dokud nevezme co nejvíce ostatních samurajů Iyi s sebou na smrt. Polomrtvý po velice dlouhém souboji si rozpárá břicho až poté, co se dostane k té strašidelné soše v brnění, kterou vidíme na začátku a na konci filmu. Musím uznat, že film ubíhal velice pomalu, avšak zvraty v ději byly velice rychlé, úderné a rozhodující. Chvílemi to bylo dost hororové a scéna s Motomeho páráním břicha byla dost sugestivní a já sám cítil bolest ve svých útrobách. () (menej) (viac)