Harakiri

Pozoruhodné a silné drama se sociální tématikou a v kulisách ctihodné samurajské vznešenosti 17. století. Třídní rozdíly, nevyhnutelná tíživost života nezaměstnaných, tragické osudy chudých, zoufalé skutky, povýšenecká nemilosrdná krutost výše postavených osob, zachovávání si hrdosti, nespravedlnosti, ponížení a lpění na tradicích a nepsaných zákonech. Schovávání se za kodexy stavovské etiky, jako za ochranou hradbu necitelnosti. Jako za pokrytecké zachovávání cti při řešení nepříjemností. Jako nerovnoprávné zacházení s lidmi z nižší třídní vrstvy. Samuraj Hanširo Tsugumo (skvělý Tacuja Nakadai) se nemilosrdnou tragickou hrou osudu dostává k bráně smrti v rituálním obřadu sebevraždy, jako aktu vykoupení. Ale také jako aktu zoufalství, beznaděje, odkrytí pravého stavu samurajského kodexu cti a etiky. A jako aktu pomsty a hrdosti, která trestá nemilosrdnou krutost, kde chybí lidskost a porozumění a vládne jen blyštivé pozlátko falešné cti. Jeho osobní pomsta je velkolepá, důstojná, vznešená, nemilosrdná. Je to nejvyšší stav hrdé lidskosti a touhy po spravedlnosti. Z dalších rolí: Tsugumův zeť Motome Čijiiwa (dobrý Akira Išihama), dohnaný nemilosrdnou realitou ke kruté sebevraždě, Tsugumova dcera Miho Tsugumo (Šima Iwašita), krutě zasažená tragickým osudem svého manžela, samurajové domu Iyi Hikokuro Omodaka (Tetsuro Tanba), Hayato Yazaki (Ičirô Nakatani) a Umenosuke Kawabe (Yošio Aoki), krutí a zároveň zbabělí při odplatě za své hanebné skutky, a správce domu Iyi Kageyu Saito (dobrý Rentaro Mikuni), držící ochranou ruku nad pokryteckým kodexem cti. Silné drama o ztrátě lidskosti, o vývoji světa, kde není místo pro staré pořádky, o pokrytectví a kruté nelidskosti, o vznešeném vzdoru a hrdosti, o strhnutí pozlátka ochranného obalu cti, o třídních rozdílech a pokřivené stavovské etice. Působivé ve svých obrazech, působivé ve svém provedení, působivé ve svém herectví, působivé ve svých gestech, působivé ve svém odhodlání. Je to vynikající a originální obžaloba stavu společnosti a zavedených pořádků, které ve své podstatě opovrhují lidským životem. (23.02.2013)

Pořádné vystřízlivění z heroických samurajských klaďasů. Samurajové jsou holt také jen lidé a image klanu jim je zde nade vše. Tatsuya Nakadai v roli ronina, kterému v životě už nic nezbylo je zde naprosto boží a respekt z něj sálá na kilometry daleko. I přes znatelné přiklonění k temné straně síly tu všichni mají to striktní japonské vychování a dle toho jednají, mluví a pohybují se. Hodně vážný film. (04.10.2010)

Jeden z filmů definujících svůj žánr a zároveň dost možná Nakadaiův životní výkon. Toto období je nekonečnou studnou hořkých příběhů všeho druhu a Kobayashi je v jejich podávání skutečným mistrem. Mimochodem, scénu s bambusovým mečem jsem sledoval po obědě a dlužno podotknout, že jsem měl pak dobrou půlhodinu pocit, že mám v břiše dlažební kostku:) (14.03.2008)

Keby mi niekto povedal, že existuje ešte lepšia samurajská óda ako je Sedem samurajov (1954) od Kurosawu asi by som ho mal za blázna. Prekonať túto legendu? Nemožné. Ale stalo sa. Kobajašimu sa podarilo stvoriť nesmrteľné dielo, v rámci samurajskej klasiky doposiaľ neprekonané a podľa môjho názoru to ešte veľmi dlho tak zostane. V tomto majstrovskom diele je vytesaný neopakovateľný filmový obraz samurajskej etiky, ktorý je ešte zvýraznený skvelou hudbou a grandióznym Tacuja Nakadaiom, ktorého každé jeho gesto, každú mimiku tváre som hltal ako malý školáčik. Hotové filmové zhmotnenie tejto predstavy. Vďaka tomuto filmu som pochopil aspoň zlomok čo vlastne znamenal samurajský kódex cti a môj obraz je v tomto smere o niečo ucelenejší. Päť hviezd je smiešne málo, dal by som desať ak by to bolo možné a ani s tým by som ešte nebol spokojný. BRAVOOOO. (20.04.2014)

Překrásný strhující film, jehož hlavním tématem je polemika se samurajským kodexem Bušidó, přeneseně kritika pokryteckého lpění na tradicích za každou cenu. Od poklidného, pomalého začátku Harakiri (Seppuku) postupně graduje až k závěrečné bojové scéně všech proti jednomu, při které si uvědomíme, kde mimo jiné bral Quentin Tarantino inspiraci pro film Kill Bill. Pro evropského diváka je zajímavé, že se tradice, které tak fascinují západní společnost a jsou pro ni tím, co dělá Japonsko výjimečným, stávají tak často terčem kritiky japonských filmařů. Za zmínku stojí i výborný herecký výkon Tacua Nakadaje (cena Kinema Junpo). Film získal Zvláštní cenu poroty v Cannes. (20.01.2006)