Kemono no ken

Surové, drsné dobové souboje (kde je jich zde v poměru k příběhu přesně tak akorát - tzn. celkem hodně), hodnoty, kodexy a hierarchie klanů, která je překvapivě v tomto snímku podána srozumitelně a příběh se odhaluje přiměřeně postupně s jakýmsi klidným napětím. Srozumitelné - to možná i proto, že se zde nevyskytuje zase až tak moc jmen a hlavních postav s - pro Evropana - nepochopitelnými jmény a příjmeními. Pro fanoušky oldschool samurajských filmů naprostá povinnost se všemy svými klasickými plus - ať už jde o samurajskou čest a slávu, o které zde budete díky antihrdinovi celkem dost slušně pochybovat, ženskou lstivost a zrady, nástrahy a pasti, ale hlavně - hlavně všichni milujeme ty souboje! Rychlé, svižné, film odsýpá a vůbec - vše je tak, jak to máme všichni rádi. Ou jé! (02.04.2014)

Sword of the Beast je kritický film o vykořisťování samurajů v klanech a vlivu zlata na pokřivení čistých principů samurajské filosofie. Na prostoru příběhu, jež by knižně vydal spíše na povídku, je zde vrstevnatě vykreslena společnost zkažená mamonem a to především očima obětí na těch nejnižších stupních společenského řádu. Scénář je propracovaný, zejména coby kritický popis hierarchického fungování v nejen klanech ale i vůbec stavu společnosti. Režijně i herecky téměř bezchybná záležitost se skvělou atmosférou, které však k dokonalosti přeci jen něco chybí. Možná větší herecké charsima, nevím. (18.01.2012)

Podobně jako Leone jednou provždy změnil tvář westernu, tak Goša tímto jednou provždy změnil tvář chanbara samurajáren. A ne nepodobně způsobu jakým toho docílil ve stejné době právě i Leone. Sice Goša odklon od klasického pojetí ctnostných bushido ctících asketických samurajů nakousl již ve své prvotině, ale až zde svůj podvratný přístup k žánru dovádí k naprosté cynické dokonalosti. Účel světí prostředky a to tu platí v každém okamžiku jak pro klan(y), tak především pro veškeré postavy, které svede dohromady zlatonosná řeka. Ve výsledku je jedno, zda to budete brát jako nastavování zrcadel společnosti (a o to Gošovi nesporně šlo) či čistou žánrovku bez přesahu. Dokonalé je to v obou polohách. Navíc je to celé vyšperkované vypiplanou režií a neskutečným citem pro kontrastní černobílou kompozici plnou nádherných exteriérových výjevů, hrátek s úhly kamery i vypiplaných soubojů, ve kterých se střídají dlouhé pasáže na jeden záběr s rychlými prostřihy z pohledu hlavního hrdiny. Prostě (nejen) žánrový klenot. (23.03.2013)

O maličko slabší než předchozí Gošův počin. I tak mi ale tímto filmem dokázal, že opravdu umí a osobně jsem si ho zařadil vedle Kurosawy (myšleno v daném žánru). Začínám také rozpoznávat Gošovy typické motivy: Nedůvěru ke společenskému systému, demaskování ušlechtilých ideálů a odcházejícího samuraje. Tím vším představuje jistou obdobu amerického anti-westernu. Ovšem ve vynalézavější podobě. (Nemůžu nezmínit opět excelentní Cušimův hudební doprovod) (20.03.2008)

Rok po svojí prvotině Three Outlaw Samurai přichází Gosha s tímhle skvělým filmem. Sledujeme příběh samuraje, který zavraždil svého pána a teď utíká před pomstou klanu. Spolu se svým sluhou se dostanou do hor, kde chtějí načerno těžit zlato patřící šogunátu. Tyhle temný samurajský řežby mě prostě baví - pochmurná atmosféra a antihrdina, který si nebere žádné servítky, ale zároveň je v podstatě čestnej (další taková variace na Yojimba). Dále Gosha ukazuje samuraje, kteří mají k těm pravým ideálům hodně daleko a jde jim vlastně jenom o to zlato. Příběh by se klidně mohl objevit i v nějakém westernu. (20.08.2010)