Kókaku kidótai: Stand Alone Complex

1. série: Kdybych měl hodnotit jen díly týkající se případu Smějícího se muže, neváhal bych s 5*. Skvěle promyšlený příběh, ve kterém není nouze o překvapivé zvraty, strhující akční sekvence ani dojemné momenty (poslední bitva Tačikom mě téměř dohnala k slzám). To vše navíc podpořeno dobrou hudbou a špičkovou animací. Naneštěstí "stand alone" epizody se po příběhové stránce nemohou těm komplexním rovnat a nutí mě z celkového hodnocení jeden stupeň ubrat. ________ 2. série: Platí v podstatě to samé, co o jsem napsal o první sérii. "Dividual" epizody jsou prostě slabší než hlavní příběhová linie, i když bylo například zajímavé se dozvědět něco více o ostatních členech Sekce 9 (Pazu, Saito). Hlavní dějová linka je i tentokrát slušně propracovaná, ale obsahuje na můj vkus trochu moc politických konspirací a nemá v závěru nemá takovou gradaci, jakou měla první série. I přes to se ale 2nd GIG může řadit mezi to nejlepší, co v anime vzniklo. ________ Nastal čas na Solid State Society. (20.10.2006)

Mé počáteční hodnocení (po třech epizodách) znělo: "Oproti filmům slabý odvar. A tachikomy jsou příšerně dětinské... Správně hutná tísnivá atmosféra schází téměř všude. 3*" Ale GITS seriál nabízí víc, než se zpočátku zdálo, a zejména complex episodes jsou vynikající. Za filmy sice stále zaostává, ale je to moc pěkná kyberpunková podívaná. ...a hodnocení po několika dalších epizodách: Výborné. Některé stand alone epizody jsou sice slabší, ale případ Vysmátého muže je vynikající a tento hacker se určitě téměř vyrovná i Pánovi loutek. (20.07.2010)

Bezkonkurečne najlepšie animé aké som mal možnosť vidieť a to som videl rôzne skvosty - dokonca aj ultra akčného cowboya Bebopa. Lenže Ghost in the Shell je obrovským mixom francúzkych detektívnych filmov, futuristickej noirovitosti, japonského animé a americkej akčnosti. Stará banda zo sekcie 9 Batou, Major, Ishikawa, Boss, Togusa a ďalší riešia prípady kyber terorizmu a k tomu riešia základné existenčné otázky. Postava Vysmiateho muža patrí k najlepším záporákom ak to tak môžme nazvať v histórií animé. Okrem trocha otravných Tachikom je seriál priam dokonalý a ja som ho zhltol ako malinu. Je síce pravda, že ku koncu ma Tachikomy neskutočne prekvapili a práve o to viac si cením toto animé. Keď k tomu prirátam absolútne geniálnu hudbu a krasnú vypointovanosť deja, nemám inú možnosť len dať plný počet a dúfať, že je to dostačujúce. takéto niečo sa naozaj len tak nevidí. (01.08.2009)

Pokud hledáte detektivní filosofické sci-fi, tak GITS je jednoznačně správná volba. Prostředí zhruba odpovídá mé představě o roce 2030, kdy se seriál odehrává. Lidstvo sice udělalo velký pokrok ve výpočetní technice a kybernetice, ale jinak zůstalo stejně prohnilé, jako je dnes. Kromě několika dílů překypuje seriál velice originálními zápletkami a zajímavými řešeními jak jednoduchých, tak složitých případů. Velice jsem si oblíbil Tachikomy, protože právě jejich "monology" dávají možnost k zamyšlení se. Trošku nepříjemně pro mě kontrastuje klasická animace s použitými efekty, protože bych byl rád, kdyby se plynule pohybovaly nejen auta, ale i lidé. Nelze nezmínit fantastickou hudbu Yokko Kanno, která dává seriálu daleko modernější nádech. (08.01.2008)

Nejznámější animovaný přírůstek do žánru cyberpunku mám rád jak v celovečerní, tak (jako jeden z mála) i v hrané hollywoodské podobě, takže jsem po dlouhých letech odkládání nakonec zamířil i do jeho seriálové verze. A i přes přítomnost všech známých postav a povědomé kulisy mě čekalo nečekané vystřízlivění. Pryč jsou akční symfonie nebo salvy myšlenek, které nejdou vždy adekvátně uchopit nebo pár větami vysvětlit, částečně je navíc pryč i specifická nálada, neodmyslitelně k Sekci 9 patřící. Ze Stand Alone Complex se totiž vyklubala epizodická sci-fi kriminálka, která je sice tu a tam ozvláštněna nečekanými žánrovými zatáčkami, ale ve své podstatě zůstává stále tím samým. Kartotékou případů, které se ve velkém otřou o politiku, v menším záběru pak o ekonomiku, sociologii či historii, aby vše zakončily střídmou akční scénou nebo nostalgickou rozmluvou. Chvíli jsem takový přístup dokázal přijímat, ale když se podobně nenápaditě vyvíjela i ústřední linie s Vysmátým mužem, která se první tři čtvrtiny seriálu zdá spíše povinným přívěskem, nebylo mi zrovna do zpěvu a marně jsem se snažil pochopit, proč právě Ghost dosahuje v žebříčcích nejpopulárnějších japonských seriálů tak kultovní úrovně. Jenže pak přijde poslední sedmička epizod, které míří tak vysoko, že jsem se málem ujišťoval, jestli sleduji stále ten samý seriál. Místo nicneříkajících dialogů se přistupuje k činům, na osudech hlavních charakterů mi záleží až bolestivě moc a zpětně divák pochopí i velmi pozvolné tempo nebo občas až neexistující gradaci jednotlivých zápletek či epizod. Stand Alone Complex je hodně specifická vize a přestože k ní mám nejednu výhradu, má v sobě zároveň tolik jedinečnosti, že jí v hodnocení rád trochu pomůžu a jsem rád, že nakonec dostála slavnému jménu. (11.09.2018)