Kókaku kidótai: Stand Alone Complex

Éra Laughing Mana stále zůstává mým nejoblíbenějším příspěvkem ze světa Ghost in the Shell. Extrémně chytře vystavěná sezóna neustále přeskakuje mezi vyšetřováním a prozkoumáváním fikčního světa. Z lásky k téhle netradiční, ale fascinující řadě jsem se vyznal v zde. (05.06.2019)

Nejznámější animovaný přírůstek do žánru cyberpunku mám rád jak v celovečerní, tak (jako jeden z mála) i v hrané hollywoodské podobě, takže jsem po dlouhých letech odkládání nakonec zamířil i do jeho seriálové verze. A i přes přítomnost všech známých postav a povědomé kulisy mě čekalo nečekané vystřízlivění. Pryč jsou akční symfonie nebo salvy myšlenek, které nejdou vždy adekvátně uchopit nebo pár větami vysvětlit, částečně je navíc pryč i specifická nálada, neodmyslitelně k Sekci 9 patřící. Ze Stand Alone Complex se totiž vyklubala epizodická sci-fi kriminálka, která je sice tu a tam ozvláštněna nečekanými žánrovými zatáčkami, ale ve své podstatě zůstává stále tím samým. Kartotékou případů, které se ve velkém otřou o politiku, v menším záběru pak o ekonomiku, sociologii či historii, aby vše zakončily střídmou akční scénou nebo nostalgickou rozmluvou. Chvíli jsem takový přístup dokázal přijímat, ale když se podobně nenápaditě vyvíjela i ústřední linie s Vysmátým mužem, která se první tři čtvrtiny seriálu zdá spíše povinným přívěskem, nebylo mi zrovna do zpěvu a marně jsem se snažil pochopit, proč právě Ghost dosahuje v žebříčcích nejpopulárnějších japonských seriálů tak kultovní úrovně. Jenže pak přijde poslední sedmička epizod, které míří tak vysoko, že jsem se málem ujišťoval, jestli sleduji stále ten samý seriál. Místo nicneříkajících dialogů se přistupuje k činům, na osudech hlavních charakterů mi záleží až bolestivě moc a zpětně divák pochopí i velmi pozvolné tempo nebo občas až neexistující gradaci jednotlivých zápletek či epizod. Stand Alone Complex je hodně specifická vize a přestože k ní mám nejednu výhradu, má v sobě zároveň tolik jedinečnosti, že jí v hodnocení rád trochu pomůžu a jsem rád, že nakonec dostála slavnému jménu. (11.09.2018)

Stand Alone Complex je zaujímavým medzipokračovanim slávneho Ghost in the Shell ,ale už to nie je ono. Jednoducho z toho uz nesrší taký skvelý feeling ako z prvého GITS. Nehovorím ,že je to zlý seriál - na to ,že to má byť pokračovanie to funguje výborne ,ale už mi to nepríde také vážne ako prvý diel (ktorý sa v tom úplne vyžíval) ,postavy mi prídu viacej komické (ocenil by som trošku serióznosti) a podobné veci. Najviac ma zosmutnilo keď som zistil ,že je to poviedkový seriál (epizódy na seba až tak moc nenadväzujú). A presne to je najväčšia vada na kráse. Miesto toho ,aby som dostal jeden skvelý príbeh som dostal tak 12 slabších príbehov. Verdikt: Stand Alone Complex originálnemu filmu nerobí hanbu ,ale ja by som viac ocenil filmovú verziu než serialové pokračovanie. 82% (28.09.2019)

1. série: Kdybych měl hodnotit jen díly týkající se případu Smějícího se muže, neváhal bych s 5*. Skvěle promyšlený příběh, ve kterém není nouze o překvapivé zvraty, strhující akční sekvence ani dojemné momenty (poslední bitva Tačikom mě téměř dohnala k slzám). To vše navíc podpořeno dobrou hudbou a špičkovou animací. Naneštěstí "stand alone" epizody se po příběhové stránce nemohou těm komplexním rovnat a nutí mě z celkového hodnocení jeden stupeň ubrat. ________ 2. série: Platí v podstatě to samé, co o jsem napsal o první sérii. "Dividual" epizody jsou prostě slabší než hlavní příběhová linie, i když bylo například zajímavé se dozvědět něco více o ostatních členech Sekce 9 (Pazu, Saito). Hlavní dějová linka je i tentokrát slušně propracovaná, ale obsahuje na můj vkus trochu moc politických konspirací a nemá v závěru nemá takovou gradaci, jakou měla první série. I přes to se ale 2nd GIG může řadit mezi to nejlepší, co v anime vzniklo. ________ Nastal čas na Solid State Society. (20.10.2006)

Pokud hledáte detektivní filosofické sci-fi, tak GITS je jednoznačně správná volba. Prostředí zhruba odpovídá mé představě o roce 2030, kdy se seriál odehrává. Lidstvo sice udělalo velký pokrok ve výpočetní technice a kybernetice, ale jinak zůstalo stejně prohnilé, jako je dnes. Kromě několika dílů překypuje seriál velice originálními zápletkami a zajímavými řešeními jak jednoduchých, tak složitých případů. Velice jsem si oblíbil Tachikomy, protože právě jejich "monology" dávají možnost k zamyšlení se. Trošku nepříjemně pro mě kontrastuje klasická animace s použitými efekty, protože bych byl rád, kdyby se plynule pohybovaly nejen auta, ale i lidé. Nelze nezmínit fantastickou hudbu Yokko Kanno, která dává seriálu daleko modernější nádech. (08.01.2008)