Jak Golem na svět přišel

Vůbec nejde o špatné dílo, doplácí ale na šíleně pomalý rozjezd - Golem na svět přijde někdy okolo 40. minuty filmu, což mu dost ubírá na působivosti, protože když je obtloustlý génius Wegener na place, je to (minimálně pro fandy) pošušňání. K slabinám patří herecké výkony postav, kromě výjimek byly žalostné; už vůbec nemluvím o Mirjam, která vypadá jak nejlacinější štětka a taky se tak chová, takže když ji pak Golem neurvale za copy vláčí po zemi, ani jsem se o ni nestrachoval nebo s ní nesoucítil. Ale kromě toho převažují samé klady - nádherná vizuální stránka kulis, úžasný Wegener, démoničtí rabíni a skvělý soundtrack v restaurované verzi. Vůbec zobrazení židů je tu zajímavé (a nejde o klobouky místo jarmulek, jak se někteří místní chytrolíni pozastavují, mohli byste vědět, že židi ve středověku u nás měli nařízeno chodit se zvláštními špičatými klobouky) - ghetto je přeplněné, stísněné, i Golem v něm řádí - zatímco mimo jeho hradby panuje až bukolická idyla, které podléhá i naše monstrum a polidšťuje se. Rabín Löw ovšem bez skrupulí vyvolává démony a čaruje - když hoří, čaruje; když se něco děje, čaruje. Člověk se až ptá, k čemu potřeboval Golema. Této němé perle odpovídají tři hvězdy, přesto dám čtyři - jednak za nádherně bezcitnou Florianovu smrt, jednak za setkání Golema s holčičkou. Ať mi totiž nikdo neříká, že Golem a Frankensteinovo monstrum nejsou příbuzní! (12.10.2012)

Čsfd uvádza minutáž 85, ja mám šťastie, videl som verziu dlhú presne 1:41:23. Rabbi Loew vyzerá skôr ako sibírsky mužík než ako žid, Golem zase skôr ako egyptský hodnostár zo Starej ríše než ako Golem. Mne je to jedno, historická autenticita či skôr typová primeranosť je to posledné, na čom by mi tu záležalo. Výtvarná stránka je úchvatná, to si pravdepodobne myslel aj parížsky židovský maliar Chaim Soutine, ktorý okolo roku 1922 maľoval štítové domy ako zvíjajúce sa plamene (prinajmenšom videl jeden z plagátov k filmu). Bizarné interiérové útvary na spôsob neskorogotickej krúženej klenby silne evokujú niektoré nedávne Gaudího stavby (strašidelná pavúčia kaplnka Guell z roku 1914), vretenovité schodisko bolo zaiste inšpirované Rembrandtovým pochmúrnym "Meditujúcim učencom". Dizajn lavice, na ktorej rabínova dcéra flirtuje s rytierom Floriánom je nepozemsky unikátny - ak by sa bola zachovala, dokážem si predstaviť, že by sa pre ňu zabíjalo. V mysli mi utkveli i niektoré castingové perly (Ernst Deutsch, Greta Schroeder). Všetky tieto podružnosti len prispievajú k absolútnej vznešenej nádhere tohto znepokojujúceho mĺkveho klenotu. (23.02.2014)

K těmto prvním krokům nejslavnější pražské oživené sochy si znamenám slova Gustava Meyrinka uvádějící na práh města, kde golemův stín spí: "Neznám žádné jiné město, které by jako Praha, bydlí-li člověk v ní a má-li též duchovně její zvětralost, tak často a tak podivuhodně kouzelným způsobem lákalo vyhlédavat místa minulosti. Jako by mrtví volali nás živé až na místa, kde oni kdysi trávili své bytí, aby nám pošeptali, že Praha nenese své jméno "práh" jen tak zbůhdarma -, že ve skutečnosti je prahem mezi tímto a oním světem, prahem mnohem užším než kdekoli jinde." (03.02.2011)

Aj keď to nie je "klasika" ako Nosferatu, Der Golem je každopádne nesmierne zaujímavý artefakt nemeckého expresionizmu,so všetkým čo k tomu patrí...Scéna oživovania Golema je geniálna, tak ako aj jeho vizuálne spracovanie...Celkom by ma zaujímalo, aký bol osud tohto "židovského" filmu po roku 1933, keď sa k moci dostala NSDAP...asi sa jej veľmi nepáčil.. (27.04.2006)

Golem, vzhledem opět připomínající vypaseného staroegyptského vojáka, se po pár letech vrací, aby všem příznivcům hororu plivl svou hliněnou slinou do tváře a umučil je nudou prostřednictvím neskutečně dlouhé stopáže. Bohužel jsem totiž patřil k těm nešťastným, kteří se museli vypořádat s úmornou 101 minutovou verzi, během níž jsem čekal zcela marně na jakýkoliv záblesk strachu, děsu či napětí, který by ve mě snímek vyvolal. (24.04.2016)