Deti noci

„Dneska bez školy nic nedokážeš.“ – „Co bych´ měla dokazovat? Komu?“ 100% nedávam len preto, že ma až urazilo, aké je to krátke. Pritom postavy, prostredie, doba a príbeh, by mali na štvorhodinovú verziu, ktorú by som pozeral aspoň raz do roka. DETI NOCI sú nielen silný film, ktorý vás dojme i pobaví, ale urobil jednu dôležitú vec. Dnes sa robí strašne veľa filmov o tínedžeroch, o tom, akí sú strašne komplikovaní a ako to majú ťažké. Tiež sa robí veľa filmov o tridsiatnikoch, čo je vek, kedy sa, vraj, človek „začína definitívne usadzovať“. Nakrúcajú sa filmy o kríze štyridsiatnikov, o kríze päťdesiatnikov, o kríze šesťdesiatnikov - i o dôchodcoch. Celý svet ale veľmi zvláštne ignoruje jednu podľa mňa pozoruhodnú sortu ľudí a práve o nej DETI NOCI rozprávajú: potom, čo človek (povedzme ako 20-ročný) vyjde zo škôl a predtým, ako sa v tridsiatke „usadí“, ho čaká veľmi ťažkých desať rokov. Je to až tajomné desaťročie, kedy človek dospieva a mení sa oveľa viac, ako v puberte, hľadá seba a všelikoho ďalšieho, dosť veľa vecí je mu fuk, no na iných, zdanlivo hlúpych, mu záleží až do obetovania holého života. Je to tragikomické, temné a čudácke obdobie a že to dokázal výborne zahrať Jiří Mádl ma v podstate neprekvapilo (občas motyka vystrelí, otázka je, ako s tým dokáže naložiť v ďalších filmoch), ale Martha Issová ma zaujala už v TAJNOSTIACH z produkcie Jana Svěráka a ako predavačka Ofka dokazuje, že... nenapadá mi žiadna dostatočne obrovská poklona, ktorá by aspoň sčasti charakterizovala to, čo táto herečka v DEŤOCH NOCI predvádza. (10.05.2010)

Hlavním nedostatkem tohoto filmu je fakt, že naprosto postrádá nějakou zásadní a hlavní dějovou konstrukci. Vše se odehrává v jedné, stejně plynoucí a neměnné linii. Chybí zde nějaký prvek napětí, zápletky, krize či dějového zvratu. A také příběh. Nápad tu je a jde to vidět, ale jakoby se paní režisérce nechtělo ho pořádně zpracovat. Vše se odehrává mezi večerkou, kde Ofka pracuje, jejím bytem, návštěvou nočních podniků a ulicí, jíž hlavní postavy bloumají. Pořád čekáte, kdy se stane něco výrazného, třeba vztahová přeměna, zajímavý dialog nebo nějaká akce. Nejspíš se nedočkáte. Issová i Mádl zahráli přesvědčivě, ale jejich postavám nebylo dopřáno více prostoru, kde by se mohly rozjet naplno. Pár scén ve mně zanechalo silný dojem (rozhovor a vyznání u řeky, společný tanec), nejspíš také díky tomu, že ve mne vyvolaly vzpomínky na mé osobní prožitky. Ale to je na celý film hrozně málo. (29.03.2010)

Velmi smutný film o nešťastných lidech všech věkových kategorií. Spolu s Karamazovými považuji Děti noci za nejlepší český film roku 2008. Hereckou sestavu si paní režisérka vybrala vskutku pestrou, Martha Issová a "její rodina", Jiří Mádl, ansámbl Dejvického divadla, Jan Dolanský a Kristýna Nováková. Ti všichni představuji prosté Čechy, nacházející se spíše na chvostu matičky Prahy, z nichž někteří se snaží bojovat o lepší zítřky, zatímco druzí rezignují a nechají se životem jen vláčet. Děj není nijak výbušný a dechberoucí, ale já jsem nic podobného ani neočekávál a právě náhled do životů těchto postaviček mě chytil za srdce. Jsem si však jistý, že Děti noci to nebudou mít lehké, protože jsou hodně "jiným" filmem. Issová s Mádlem si ocenění zasloužili, oba dva hrají naprosto úžasně. (29.09.2008)

Z Dětí noci je cítit neuvěřitelný závan nadšení. Děti toho chtějí vyjádřit hodně, možná se do toho zamotávají víc, než by chtěly, ale po pravdě komu to vadí? Podle zdejšího (ne)nadšení asi všem.__ Já však seru na zdejší kritiku (jinak se to prostě nadá napsat!) a pasuji film slečny Pavláskové na jeden z nejlepších českých filmů roků uplynulého. Je těžký ospravedlňovat film, který většina zdejšího osazenstva vyfuckovala a zlomila nad ním bič. Avšak Děti za to stojí__ Irena Hejdová vyhrává Cenu Sazky ze nejlepší nerealizovaný scénář roku 2005 (takže, tak děravý příběh to zase nebyl). Tohoto mini skvostu se teď ujímá Michaela Pavlátová (nominace na Oscara za Řeči, řeči, řeči...) a obsazuje dva nejlepší mladé herce současnosti. Martha Issová hraje Ofku moc pěkně. Holka je to šikovná, avšak její postava je těžko uchopitelná. Je giganticky rozporuplná (asi jako každej člověk v mém věku). Chvíli ji fandíte, chvíli ji posíláte do prdele, avšak stejně se vždycky vrátíte k té první činnosti. To Jirka Mádl je jiný kafe. Santusáckej Ubr, který tančí ve stylu elektrošoků, je v Jirkovo filmografii jako zjevení. Možná někdy přehrává, ale člověk tam vidí snahu to zahrát v takovým tom stylu: "Kašlu na korektnost a toporný výkony, já si udělám po svým!". A zahrál to fakt skvěle, hlavně po svým. Oba herci / obě postavy se vzájemně potkávají, hádají, smiřují. A to strašně roztomilým způsobem (dost těžko popsatelný, když jste film neviděli...). Aby si nakonec uvědomili, že oba dospěli a že teď je čeká největší zkouška: a to vymanit se z dětského světa.__ A pak je oba vidíte na modrém koberci na fesťáku ve Varech. Drží vehementně Křišťálový Glóbus, který je pro ně giga úspěch. Říkáte si jak moc jim to sluší, ale hlavně jim to přejete. Že se konečně někdo dokázal prosadit aniž by k tomu potřeboval hvězdné kauzy a nebo bohatý tatíčky-mafiány. Super záležitost! Tak co, ospravedlnil jsem? (28.03.2009)

Karlínská Amélie Ofka se nerozhodla pomáhat ostatním lidem kolem sebe ba co víc ani sama sobě. Rezignovala na svůj život a budoucnost nevidí nikterak růžově. Stejně jako Ofka, rezignovali zřejmě i tvůrci scénáře, který rozehrává několik příběhových linií z nichž dokončí jen jednu jedinou, a to zrovna tu nejméně podstatnou a zajímavou ústící do opravdu nesmyslného konce. 6/10 (19.09.2008)