Svadba

Svatební párty servíruje (navenek) "přímo" ukázkové menu konvenční etikety jednotlivých hostí, jejichž hogo fogo pozlátko postupně sloupáváme a odhalujeme pokrytecky snobské a obskurní charaktery požitkářského chtíče mikrosvěta figur a figurek na oné groteskní svatební "šachovnici." Tvář pokleslosti a punc prázdnoty probublávají v mravně závadné společenské smetánce. (04.04.2013)

Altmanův kolektivní portrét jedněch zazobaných svatebčanů je sžíravou satirou na život vyšších kruhů. Svatba, na kterou nikdo nezapomene (tedy aspoň z těch, co ji přežili). Herce víceméně neznám, jenom Miu Farrow a Geraldinu Chaplin, Johna Malkoviche v jeho první filmové roličce jsem nepoznal. Zajímavější je poslední herecká role režiséra Johna Cromwella, který tu představoval oddávajícího biskupa. (29.05.2013)

Podle popisu, některých komentářů a režiséra Altmana jsem si byl jistý, že tu bude další nudná, nesnesitelná, bezpříběhová mozaika. A on se z toho vyklubal po dlouhé době první snesitelný Altmanův film. Je to opravdu bezpříběhová mozaika - sledujeme asi 20 různých účastníků svatby a jejich dialogy. Nicméně je to tentokrát hozené napůl do komedie, plné bizarních situací a zajímavých postaviček a i když jsem se příliš nesmál, minimálně jsem se moc nenudil a místy i docela bavil. Popletený kněz, pitomí detektivové, mrtvá babička či dceruška co neumí promluvit a vyklube se z ní největší coura (výborná Farrowová). Hodně tomu pomohl i vynikající starý dabing plný českých hvězd, které celou tu dramedii pozvedly o něco výš. 3*, ale znovu bych si to nepustil, já radši filmy s nějakým dějem. (09.10.2023)

Můj třetí Altman, po O.C.&Stigsovi a westernu s Warrenem Beattym. Ačkoliv děj příliš nespěchá, a už tempo samotné svatby v úvodu dává tušit, že rychle se posouvat rozhodně nebudeme, v součtu všeho se mi to moc líbilo. Nebudu zastírat, že je to díky úžasu, vyvolanému původním dabingem z Barrandova (Mistr Zdenek Sirový). Ve filmu se objevuje téměř padesát mluvících postav (na dabingforu to napočítali na 48 herců) a každá má svého dabéra, a panečku jakého: Adamová, Holý, Besser, Gaierová, Štěpánková, Vránová, Drbohlavová, Řanda, Kreuzmannová, Švormová, Švehlík, Galatíková, Bohdanová a pětatřicet dalších skvělých. Schválně jsem v předním výčtu vynechal Milana Macha... jak tenhle člověk dokázal namluvit zamilovaného tlouštíka Mackenzie Goddarda, to neuvěříte! Ta nádherná hra s barvou hlasu, příkladná ukázka toho, jak má vypadat dabér. Samozřejmě, v dnešní době, kdy se penzum nadabovaného materiálu sto násobilo, to není dosažitelné, na druhou stranu není právě tohle důvod, proč PŘESTAT HROMADNĚ DABOVAT? A film - poctivý šlápanec do lidského mraveniště, v němž se v jedinou chvíli odehrává mnoho osobních příběhů, a my díky filmu můžeme být u toho. (12.06.2015)

Altmanovy filmy ze sedmdesátých let představují specifický žánr; a myslím si, že v podobné kvalitě to dosud nikdo nezopakoval. Všechny splňují parametry dokumentu i grotesky, je to tedy jakýsí groteskní dokument či dokumentární groteska. A svatba je také téma vhodné pro oba subžánry, a také se v nich často vyskytuje. Altman a jeho scénáristé přesně dodržují strukturu svatebního rituálu, kolem něhož navěsili všechny příběhy/gagy, které znali či slyšeli či je právě napadly, že by se mohly přitom stát. Pozn. 1: Nedávno mi mezi partiemi kulečníku povídal jeden, jak byl na svatbě (ještě daleko okázalejší v Indii. Také jsem se přitom smál, i když jiným věcem, ale smích byl stejný. Pozn. 2: Altmana toto téma hodně lákalo, o jeho komplement - rozvod - už asi nestál; tam se vyskytují gagy jiného typu. Pozn. 3: Malarkey *** připomíná, že i přes emotiví chování je tenhle film "bez emocí". I to odpovídá představě o "dokumentu". (16.03.2019)