Bylo čtvrt a bude půl

Ten mladý kluk byl Michal Pavlata? Ten se za ty roky ale změnil. Václav Neckář má tak specifický hlasový projev, že bych musela být totálně hluchá,abych ho nedokázala rozeznat. Sebevědomí mladíčkovi rozhodně nechybělo. Vždycky mě více zajímalo to, co se děje v zákulísí divadla nebo kabaretu. Je to velmi atraktivní prostředí. Neckářem zpívaná písnička je pěkně vlezlá. Dlouho jsem se jí nemohla zbavit. Vrátit Pavlatu, Drahokoupilovou, Macháčkovou a Čočkovou zpátky na obrazovky. Neuškodilo by to. (29.11.2016)

Moc nechápu tak vysoké hodnocení (62%), předpokládám, že mnozí hodnotí ze sentimentu či nějaké nostalgie, ale tenhle (hudební) film opravdu není dobrý. Možná se někomu líbí hudební party, ale i u těch bych řekl, že se jedná většinou o průměr (a horší) a naprosto nejhorší je ta titulní "čtvrt a půlová". A také stejně jako již tu zmiňuje sator, tak naprosto nechápu důvod proč tam vlastně ten Pavlata hrál, když tam stejně tak mohl hrát i ten Neckář - film by to mohlo jenom těžko zhoršit. (22.03.2018)

Úvodní titulky mne navnadily na plejádu známých zpěváků, ale s politováním konstatuji, že mají všichni tak nepatrnou roličku, že je velmi náročné je vůbec postřehnout. Třeba na Černocha kamera zaostří skutečně jen na pár sekund. Takže pokud si neužijete hravou Michajlovu hudbu, můžete si zahrát hru na soustředění při hledání známých tváří. Mladý Pavlata je skvělý, nafoukaný tajrdlík se mu velmi podařil. Jen je škoda, že titulní píseň je zrovna ta nejméně povedená, všechny ostatní se mi líbí mnohem víc. Velmi povedená je Michajlovova interpretace Moskevských večerů. (03.07.2020)

Film jsem si svého času pustil několikrát, nyní už bych u něho asi nevydržel. Je to taková "hra na soutěž superstar" koncem 60. let. Pro M. Pavlatu životní role, a pěkné kouknout se jak tehdy vypadal i Angelo Michajlov, jehož hudbu má stále dost lidí v oblibě a pouští si ji pro zpříjemnění všedního dne. (05.06.2011)

Název filmu – verš z písňového textu – věrně vystihuje jeho hlavní nedostatek: necelistvost, která není ani romantickým torzem ani účelně vystaveným fragmentem, ale jen planou snahou obsáhnout vše. Rozehrává se toho až přespříliš, aniž by to však spoluutvářelo celkový tvar: doba, lidé, mravnost, zábava se předkládají v epizodkách a skečích, mizejících v prázdnu klopotně prchavých obrazů... Vše se přitom otravně zdvíhaným prstem těch poučenějších v koloběhu provinční zábavy i „mistrů z Prahy“ mění v bezživotná schémata. A tak tedy snímek místy okouzluje dobovým koloritem - všedností podbarvenou donekonečna se opakujícími písněmi -, pod jehož postupnou tíží trne příběh, rovněž v dílčích pasážích zasahující, v okázalou moralitu, zesílenou strašlivým „herectvím“ páně Pavlaty. Snad by bývalo bylo vhodnější obsadit tuto roli nějakým skutečným amatérem, jimiž svět malých divadel šedesátých let oplýval (a byla mezi nimi řada schopných), a nebylo by pak ani nutné předabovat toto nevěrohodné pískle k němu zcela nepřiléhavým slavným hlasem Václava Neckáře (jenž by tuto úlohu jistě také zvládl). Na druhou stranu bych vyzdvihl Michajlova, jenž je z celého severního „Apolla“ nejpřesvědčivější. I dík svým nedostatkům věrná stopa po jedné "zlaté" epoše. (01.08.2014)