Sněžné bratrstvo

Vždycky, když koukám na starší americkou verzi ze třiadevadesátého, cítím u té zastaralé podívané trochu zklamání a lituju, že ještě nikoho nenapadlo o tomhle velezajímavém a silném příběhu natočit remake. A voila, moje tužba se tímto splnila. Cením si nejvíc toho, že ve filmu se konečně mluví španělsky a ne anglicky, a že je prostý nějakých těch drobných hollywoodismů, kterým se původní zpracování nevyhnulo. A i když se tam na můj vkus příliš řeší divácky atraktivní kanibalismus, líbí se mi nová verze určitě víc než stará, takže musím hodnotit maximálně. Každopádně tá pátá hvězda je ale hlavně za ten příběh. Mmch. ve filmu je jedna větší odchylka od reality - po nalezení trosečníků byla do civilizace obratem přepravena jen polovina z nich, zbytek musel ještě vydržet jednu noc na místě, i když se zásobami a v přítomnosti záchranářů. A pro zájemce přidávám i odkaz na místo tragédie na mapě (mapy.cz nebo google maps). (15.01.2024)

strhujúci survival podľa mrazivého skutočného príbehu. Nespolieha sa iba na silu zobrazovaných udalostí, ale vie im dať aj patričný (veľko)filmový tvar. Vie byť akurát psychologicky ako filozofický. Komorný aj výpravný. Napínavý aj emotívny. Preto je škoda, že nie je úplne dokonalý. V budúcnosti sa určite dočkáme ďalšej verzie, ktorá snáď tieto neduhy bude eliminovať. Dovtedy sa budeme musieť uspokojiť s týmto silno napriemerným kúskom. (16.01.2024)

Příběh mě vtáhl do sebe a vůbec jsem si nevšiml, že celé to trvalo přes 2 hodiny. Sice pád letadla byl po vizuální stránce trochu kostrbatý, ale to je snad jediné mínus, které mohu říci. To dilema jak se chovat v takového to situaci, co vlastně v tom tak moc dlouhém čase dělat a nad čím přemýšlet, vše bylo alespoň částečně ve filmu probráno. Za mě určitě doporučuji. (27.01.2024)

„Ragby mě vůbec nezajímá.“ - „O ragby přece vůbec nejde. Santiago de Chile za 45 dolarů! Viděl jsi někdy levnější letenky?“ - „Nikdy.“ Způsob, jakým režisér Bayona před časem pojal katastrofický žánr ve filmu Nic nás nerozdělí, zde dokázal vypilovat téměř k dokonalosti. Ne úplně, výtky v podobě přestřelené stopáže (natahovaný konec) a faktu, že ani po víc než 2 hodinách jsem si nebyl schopný zapamatovat víc než pár jmen přeživších, mi brání v hodnocení nejvyšším, přesto silné 4* si film jistě zaslouží. I navzdory délce umí diváka výborně vtáhnout do děje a přímo na místo dopadu, jako by tam byl spolu s nimi. Už pasáž pádu je skvěle řemeslně natočená, podobně jako bouře či laviny. A z hlediska psychologie zas zaujme to kolektivní napjaté čekání (mix váhání, strachu, hanby, znechucení), kdo najde tu vůli udělat první „krok“. Stejně jako otázka víry. A nejen v Boha, ale vůbec v to, že mohou přežít. „Marcelo uvízl pod sněhem. Konečně necítil ten chlad, necítil nic. A necítit nic je úleva. Na takovou chvíli čekáme už 17 dní. Na chvilku klidu, oddechu.“ (26.01.2024)

Tak tohle jsem si k mému překvapení hodně užila. Moc jsem od toho nečekala a trochu jsem se bála 144 minut, ale nakonec jsem to zvládla na jeden zátah a nemohla jsem se od toho odpoutat. Je to ten typ filmu, který ve vás vzbudí spoustu otázek a pochybností, jestli byste na jejich místě udělali to stejné nebo se zachovali jinak. Je to surové, napínavé a dramatické. Ráda se k tomuhle filmu ještě vrátím. (18.03.2024)