Dym

Nekouřím a snad nikdy jsem neměl v ústech cigaretu (byť jen nezapálenou), ale překážkou k zalíbení v tomto filmu to vůbec neznamená. Smoke nabízí sled navazujících „kapitol“ ze života několika obyčejných postav trávicích čas u jedné trafiky (a pár dalších lidí kolem nich) a evokuje mi (kratší) televizní seriál na pokračování, v němž si vás možná na první dobrou nezíská úplně každá z postav, ale časem s vyvíjením a propojením příběhů zjistíte, že vás stejně začne zajímat osud většiny z nich a sleduje se to najednou úplně samo... a vděčíte za to scénáři i nezapomenutelným hereckým výkonům. Hodně mě v postavě zádumčivého, nevyrovnaného spisovatele bavil William Hurt, který se už blýskl úvodním zasvěceným vyprávěním o kouření a případné váze kouřu. Na poslední chvíli jsem si ale v závěrečné epizodě díky vyprávění rodinné vánoční povídky stihl plně oblíbit i Harveye Keitela se zálibou ve fotoaparátech. To prosté nalezení stejné vlny v závěrečném dialogu obou chlápků za stolem, ze srdce a čisté úpřimnosti, vytvořilo pro mě první ze dvou nejsilnějších momentů filmu – s nasledujícím černobílým ztvárněním oné povídky, za doprovodu skvělé písně Toma Waitse, pak záhy přišel i ten druhý. [80%] (12.05.2024)

Malá velká sentimentální mozaika postav a příběhů propojených sladkým kouřem snů tvořícím tu samou látku, z které jsou utkány naše životy. „We are such stuff as dream are made on, and our little life is rounded with a sleep" - „Jsme látka, z jaké stvořeny sny, a naše malé žití kol a kol jest obklopeno spánkem" (W. Shakespeare Bouře) ___ Ministerstvo zdravotnictví varuje: Kouřeni mění vnímání reality. (19.07.2011)

Miluji konverzační filmy, hlavně když jsou dobře natočené a mají o čem mluvit. Přesně tohle je případ filmu "Smoke". Skvěle napsané a hlavně skvěle zahrané postavy, které nevynikají tím, že prožívají až tak zajímavé životy, ale prostě tím, že ty svoje umějí dobře podat. Harvey Keitel je neskutečný, když vypráví finální příběh. Ztvárnění téhle vzpomínky v rámci závěrečných titulků je skoro až zbytečné, protože jeho vyprávění je dokonalé. (16.04.2014)

Dnešní nedělní menu bylo složeno z předkrmu Harveye Keitela a jeho obchodu s doutníky a i ...pornem. Příloha byla jistý Paul Benjamin, spisovatel z NY. Do toho se mi zamotal takový černý vychcaný spratek Rašid( místo oliv asi) a jeho povedený otec bez ruky. Pak jako desert tam přišla nějaká děvka z Pittsburgu, co naprosto nezvládla výchovu své dcery. No a pak vám Auggie, místo zmrzliny povykládá jeden vánoční příběh-trošku si u toho zakrad ale stejně to byl dobrý skutek. V tomto povídkovém movie se vážně skoro nic neděje a vůbec nic se tam neřeší a a ani nevyřeší-na závěr vám zachrchlá Tom Waits...ale je to moc dobrý....čučí z toho člověčina! (26.06.2011)

Jeden z mnohých konverzačných filmov, ktoré zapadnú medzi hromadu ďalších, hovoril som si. I keď mám DVD doma, už viac ako rok a na CSFD je film v slušných číslach, vzhliadnutie som stále odkladal. A to bola chyba, pretože už pri sledovaní som mal skvelý pocit a po skončení som si vravel, aký som idiot. Mám doma naozaj skvelý film a ja som často uprednostnil priemerný film, len pre zdanlivo neatraktívny príbeh či nič nehovoriaci názov. Precítené herecké výkony a miestami magická hudba sú asi najsilnejšie zbrane tohto filmu. A. Judd si strihla slušnú, vkuse nadávajúcu káču. F. Whitaker ako bezruký mechanik bol sympatický a pred vzhliadnutím som vôbec netušil, že vo filme hrá. Keď H. Keitel rozprával v závere vianočný príbeh, ani ma nenapadlo, že melie v kuse takmer desať minút, pretože film a jeho atmosféra ma tak pohltili, že ja ako divák som hltal každé jeho slovo i gesto. Mimochodom ten vianočný príbeh bol skvelý, rovnako ako celý film. Je to jeden z filmov, ktoré si radi pozriete znova, aj preto dávam plný počet. 90%. (20.06.2011)