Dym

To mě docela zklamalo... suchý humor a zapamatovatelné hlášky nikde, pěkně zahrané ano, ale povídky mě taky nijak nevzaly. V paměti mě utkvěly asi jen dva momenty...málo. Asi jsem čekal víc než čím tento snímek je. Raději šáhnout po Můj nejmilejší bar který na csfd jako komedii neprezentují, avšak já se bavil narozdíl od Smoke královsky. Každopádně se na to ale dívá dobře a volné pokračování Vztek nenechám čekat. (13.06.2012)

Malý velký příjemný film. Hezky načrtnuté postavy se skrze tabákový dým derou krátkým úsekem, kdy se jejich životy protnou, navzájem ovlivní a znovu vyplují do vod životního stereotypu. Nebo ne? Rodiny a vztahy se rozpadají a znovu nalézají, chudí zůstávají chudými, ve zlých časech se nalézá vnitřní dobro a mladíci studují vlastní identitu, putujíc po boku hořkosti starších. Stejně má vše ve svých rukách osud, řádka několika náhod a nehod. V každodenní rutině je prostě třeba hledat si malé radosti a zachovat si vlastnost konat dobré skutky, aby ten mizernej život za něco stál. A je třeba to dělat se stejnou lehkostí, jako si Auggie každé ráno před svou trafikou fotí ulici. Krásně napsané a s citem pro detail natočené. Pokud možno, pusťte si Smoke v pošmourné odpoledne, kdy nálada bude mrzutá a dům prázdný. A klidně si zapalte. (28.06.2008)

Tohle není Jim Jarmusch... Ale není to o nic horší než Jim Jarmusch! Moje velká srdcovka z let, kdy jsem nenasytně vymetal artkina a filmový kluby, ve kterých tenhle skvělej kousek tenkrát (v půlce devadesátek) často frčel a já ho taky opakovaně vídal. A přitom dneska tak nesnáším užvaněný filmy. Ale ono není žvanění jako žvanění. Třeba žvanění v Kouři mě baví ještě i dneska, na nic si nehraje, nepředstírá nějakou filosofickou závažnost a existenciální hloubku, ani to není sebevzhlíživý otravný žvanění pro žvanění, jako třeba v novějších filmech od Tarantina. Zkrátka okruh přátel a známých od vidění zevluje a setkává se při nákupech v prodejně kuřáckých potřeb, kde spolu přitom kecají o všem možným, prostě o životě. A postupně se z tohohle místa a od některých jeho návštěvníků rozehrávají více nebo méně uvěřitelné, každopádně vždycky zajímavé dílčí dějové linie. A i když se u té vší "člověčiny", "laskavé hřejivosti" i nešikovného přehrávání (Perrineau) dneska už cynicky ušklíbám, kvůli starým časům musím zaokrouhlit nahoru. Prodavač za pultem geniální Harvey Keitel, místo činu Brooklyn, nejspíš trochu zidealizovaný, ale asi ne tolik, jako třeba Montmartre v Amélii. (05.01.2020)

Vím, proč kouřím, protože jsem v pohodě nebo jsem v pohodě a proto kouřím ? Každopádně vím jak zvážit kouř a je fajn si jen tak sednout a koukat na obyčejný film plný obyčejných lidí a obyčejných osudů, ale s neobyčejným osobitým kouzlem..Smoke vám prostě navodí pohodu tak jak to umí dobrá cigaretka. (30.05.2012)

(Minikino kavárna Ostrava, 16/06/11) Repríza po více než deseti letech opět neomylně doručila totéž, co tehdy .. neopakovatelnou zabydlenou atmosféru, pohodu, trochu dojetí .. a chuť na dobré cigarillo. Přemítání nad Augieho nádherným foto projektem je moment, kterého bych si potřeboval sem tam znovu šluknout, ať nezapomínám čas od času zpomalit a nenechat si den splynout s ostatními do jedné šedivé a neprožité mlhy. (17.06.2011)