Dym

Osudy několika lidí, které spojuje kouř - nic víc, nic míň, ono vlastně ani nic víc není potřeba. Filmeček působí hodně nezávisle a tipnul bych, že u jeho natáčení panovala obrovská pohoda. Osudy lidí se proplétají plynule, nikoliv křečovitě a s nucenými pointami, jak je dneska v podobně žánrově laděných filmech zvykem a lze si představit, že podobná story na newyorských ulicích někde odehrává. Smoke je film, kde není potřeba nic moc psát - snad jen doporučení, že když se chcete na chvilku nechat unést filmovou pohodou, nenervovat se, nemotat si hlavu zapeklitými pointami, příjemně se pousmívat, je to přesně ta ideální volba. Snad už jen dodám, že Harveyho vánoční příběh je nádhernej a nejsilnější moment filmu (přiznání Rashida u jeho otce s neskutečným výkonem Foresta Whitakera je hned v závěsu) (10.01.2010)

Typický príklad malého amerického nezávislého snímku v pozitívnom aj negatívnom zmysle slova. Jednotlivé príbehy nie sú ničím výnimočné, azda aj trochu predvídatelné a nie príliš uveritelné. Najmä otec a syn, krádež peňazí. Na druhej strane to rýchlo ubieha a celý film stojí na áčkovom luxusnom obsadení. Slávni herci si takto zvyšujú svoj umelecký kredit. 70%. (18.11.2009)

tento film ve mně zanechal neuvěřitelně uklidňující pocit a to na docela dlouhou dobu, je to pohlazení po duši... PS: 7.10.2006 - po dlouhé době se mi film opět dostal pod ruku a musím trochu krotit své nadšení - napodruhé už to není tak silný zážitek, vnucuje se mi přívlastek "milý ale neškodný", přesto je to kvalitní věc a stojí za shlédnutí, snižuju hodnocení na 8/10 (27.09.2006)

Malý velký příjemný film. Hezky načrtnuté postavy se skrze tabákový dým derou krátkým úsekem, kdy se jejich životy protnou, navzájem ovlivní a znovu vyplují do vod životního stereotypu. Nebo ne? Rodiny a vztahy se rozpadají a znovu nalézají, chudí zůstávají chudými, ve zlých časech se nalézá vnitřní dobro a mladíci studují vlastní identitu, putujíc po boku hořkosti starších. Stejně má vše ve svých rukách osud, řádka několika náhod a nehod. V každodenní rutině je prostě třeba hledat si malé radosti a zachovat si vlastnost konat dobré skutky, aby ten mizernej život za něco stál. A je třeba to dělat se stejnou lehkostí, jako si Auggie každé ráno před svou trafikou fotí ulici. Krásně napsané a s citem pro detail natočené. Pokud možno, pusťte si Smoke v pošmourné odpoledne, kdy nálada bude mrzutá a dům prázdný. A klidně si zapalte. (28.06.2008)

Tohle není Jim Jarmusch... Ale není to o nic horší než Jim Jarmusch! Moje velká srdcovka z let, kdy jsem nenasytně vymetal artkina a filmový kluby, ve kterých tenhle skvělej kousek tenkrát (v půlce devadesátek) často frčel a já ho taky opakovaně vídal. A přitom dneska tak nesnáším užvaněný filmy. Ale ono není žvanění jako žvanění. Třeba žvanění v Kouři mě baví ještě i dneska, na nic si nehraje, nepředstírá nějakou filosofickou závažnost a existenciální hloubku, ani to není sebevzhlíživý otravný žvanění pro žvanění, jako třeba v novějších filmech od Tarantina. Zkrátka okruh přátel a známých od vidění zevluje a setkává se při nákupech v prodejně kuřáckých potřeb, kde spolu přitom kecají o všem možným, prostě o životě. A postupně se z tohohle místa a od některých jeho návštěvníků rozehrávají více nebo méně uvěřitelné, každopádně vždycky zajímavé dílčí dějové linie. A i když se u té vší "člověčiny", "laskavé hřejivosti" i nešikovného přehrávání (Perrineau) dneska už cynicky ušklíbám, kvůli starým časům musím zaokrouhlit nahoru. Prodavač za pultem geniální Harvey Keitel, místo činu Brooklyn, nejspíš trochu zidealizovaný, ale asi ne tolik, jako třeba Montmartre v Amélii. (05.01.2020)