Piano

Nepochybne zaujímavý film, ktorý ponúka množstvo námetov na zamyslenie sa. O filme 127 hodín som čítal, že je o ruke privrznutej medzi skalami a ono to naozaj bolo iba o tom. O Piane som kdesi čítal, že je o postupne "odpredávanom" klavíri a zďaleka to nebolo iba o tom. Bolo to nielen o herectve Holly Hunter, nielen o príťažlivo nasnímanej prírode Nového Zélandu, nielen o krásnej hudbe, ktorú ja bohužiaľ nedokážem patrične oceniť. Bolo to najmä o vášni, ktorá ovláda, o vášni, ktorej sa podlieha, o vášni, ktorá je nezvládnuteľná. Napriek tomu si myslím, že skrátenie o necelú pol hodinu by filmu iba prospelo. (01.07.2013)

Na tomto filmu mě ohromili především vizuální provedení a ta překrásná hudba. Herecké výkony jsou vynikající, příběh zajímavý, prostředí atraktivní, ani s otevřeným koncem jsem neměla problém. Jediné, co mě lehce rozhodilo, byla situace následující den, kdy jsme šli na něco jiného, ale zjevně jsme se spletli, poněvadž se na plátně opět začalo promítat Piáno. Hodně studená sprcha, ale co už. Odseděli jsme to se zavřenýma očima a vychutnávali si hudbu... (24.01.2019)

Výjimečné drama, které mi trochu změnilo život. Zní to možná pateticky, ale je to pravda. Holly Hunter umí mluvit očima, Harvey bojuje marně sám se sebou, prolínání utrpení a štěstí tu je naprosto viditelné. Do toho drsná příroda Nového Zélandu a hlavně ohlušující hudba Michaela Nymana, která se stala mou nejoblíbenější a zatím ji nic nepřekonalo. Je potřeba vidět tento film, aby člověk mohl hodnotit jiné :-). (07.05.2010)

Piano je vysoce hodnocené milostné drama, se kterým mám jeden zásadní problém - nefunguje na mě v emocionální rovině. Mám totiž dojem, že herecké obsazení a snaživě artové zpracování jen nedbale zakrývají celkem banální historku z červené knihovny. Necítím tam tu hloubku a významy, které nacházejí mnozí jiní. A nenacházím ani funkční chemii mezi Holly Hunter a Harveyem Keitelem. Tři hvězdičky nakonec horko těžko zachraňují záběry krásné novozélandské přírody a jejích obyvatel. Celkový dojem: 50 %. (08.07.2013)

Asi nejsilnější filmové dílo, které kdy bylo natočeno o ženském údělu v patriarchálním světě... Jane Campion už nikdy nenatočila tak vynikající (a slovy jen těžko vystihnutelný) film... Film, který popisuje ženskou duši...a nemluví o ní ani tak svým (byť převelice silným) příběhem, ale především hudbou... V případě Piana skutečně nelze nezmínit emocionálně strhující a v pravém smyslu toho slova KRÁSNOU hudbu Michaela Nymana... K čemu tu Jane Campion vlastně odkazuje? Je v obecném povědomí, že Platón ve svém hierarchickém systému idejí na jeho samý vrchol dosadil právě ideu hudby... Hudební složka jako emotikon filmového snímku. Piano - hudební nástroj - symbol - atribut - nádherný a hluboký film... (20.11.2006)