Ako dym

Nic proti feministkám, někdy je s nima sranda, ale tady mi to zrovna moc nesedlo. Na jedné straně tu je Kate Winslet, jež je násilně vyrvána ze svého spokojeného života v náboženské indické komunitě a na druhé Harvey Keitel, který má za úkol jí tyto bludy vyhnat z hlavy. Až posud je všechno v pořádku a první chvíle, které oba tráví o samotě na odlehlé chatě slibují celkem solidní konverzačku. Bohužel pak nastupuje ten feministický faktor a Harvey je rázem "jako všichni chlapi" a prakticky se zblázní jakmile uvidí obnaženou Kate. Ta si je naopak tohoto nedostatku vědoma a s Harveym si pohrává. V tomto žánru mě černobílost zkrátka nebaví a černobílým to zůstalo i přes snahu režisérky to na konci nějakým způsobem vyvážit. Díky pak patří oboum hlavním protagonistům, kteří z průměrného dílka udělali přeci jen snesitelnou podívanou. 50% (05.02.2010)

Ruth (znovu a znovu uzasna Kate Winslet) a PJ (charismaticky Harvey Keitel), ktery se ji snazi, jako specialista na sekty a kulty, pomoc postavit se zpatky plnou silou na vlastni nohy nezavisle na pocitu okouzleni tajemnym guru, ktery ma po nejakem case stravenem v Indii. Spousta nedorecenych a napul nakousnutych debat, ktere v celkovem vyzneni pusobi dojmem, ze vlastne nezname zadnou postavu snimku adekvatne casu, ktery se ji film venoval. Zaverecne okenko podtrhuje bud pravdivost meho komentare a nebo chtenou neurcitost, kde clovek vlastne nikdy nevi co chce a porad se za necim zene a po necem patra. 55% (24.11.2010)

Pamatuji, jak jsem po návštěvě artového kina v roce 1999 poslouchal srovnání posluchačů mého jinak oblíbeného Radia 1 filmů Zachrante vojína Rayna ("americká kýčovitá produkce") právě s Holy Smoke ("odhalování vnitra silné ženy" a "krásně režírovaný Harvey Keitel") a nevěřícně jsem bouchal hlavou do umakartové zdi tehdy pronajatého pokojíku. Mě tahle dokonale vyprázdněná podívaná, naschvál servírovaná umělecké smetánce mezi návštěvou galerie a divadelního klubu, hnula tak žlučí, že jsem si ji musel spravit koncertem Afghan Wigs v Akropoli. Přímočará, neintelektuální zábava. Kam se hrabou feministické úvahy Jane Campion v Holy Smoke.. (01.02.2019)

Rozjíždí se to jako mašina, která se nehodlá zastavit v žádné stanici, ale posléze zjistí, jak rapidně jí dochází palivo. Námětově rozhodně zajímavá látka nám předsouvá osudy další emancipované ženské osobnosti – Australanky Ruth. Ta s kamarádkami našla příjemnou změnu v dobrodružstvích v Indii, tedy až do té doby, kdy na seanci jednoho guru uvěří v Krišnu, spálí svůj pas a překope své dosavadní smýšlení. Podvodem ze strany matky se sice ocitá opět u prahu domu, jenže nic zatím nenasvědčuje vítězství. Tak se rodina rozhodne pro sektářského specialistu, jenže nově nabitá víra se zdá býti tvrdým oříškem. První polovina filmu je skutečně povedenou, rafinovanou sondou do přesvědčení jedné ženy. Druhá je bohužel rozmělněna na směšné epizody, které postrádají smysluplnější náplň a nabízejí především škemrající trosku v podobě onoho odborníka (žel Harvey Keitel ten závěr neustál). Jane Campion jakoby po Pianu nenávratně ztratila nit a na jejích projektech je to znát. Nespornou kvalitu tak dokazuje alespoň Kate Winslet. Šestinásobná držitelka nominace na Oscara (sošku konečně získala za Předčítače) snímek jednoznačně táhne, její herecký rejstřík je fascinující a její kyprá femme fatale je to jediné, co si ze snímku skutečně zapamatujete!! (23.07.2009)

Jako dým je filmem, který se opírá zejména o poutavý námět a skvělé výkony Kate Winslet a Harveyho Keitela. Avšak příběh samotný mě už tolik nezaujal. Přišlo mi to až příliš zdlouhavé a necházelo se zde až moc hluchých míst, která film pouze brzdila. Zkrátka snímek, který se odehrává na nepříznivě vypadajících místech (Indii a australská poušť), a u kterého zůstal značně nevyužitý potenciál - film mohl (měl) být buď kratší, nebo více údernější. (14.07.2013)