Godzilla Minus One

Já ty filmy o Godzille nebo jiných monstrech úplně nehajpím, zejména hollywoodský "Monsterverse", který začal v roce 2014, takže jsem se sám sobě divil, že se mi tento film tak líbil. "Godzilla Minus One" je víc než jen bezduchý monster movie; je to dobře propracovaný příběh, který se soustředí na skupinu skvěle napsaných postav. Herci podali vynikající výkony, díky nimž je tento film více zaměřen na lidi, a proto více rezonuje s diváky. Akční sekvence jsou velkolepé a prolínají se hlavním dějem filmu, nikoli naopak, jak se očekává od amerických filmů o Godzille. Skutečnost, že film byl natočen s mizivým rozpočtem, je udivující, protože se může pochlubit nejkvalitnější výpravou a CGI za poslední roky. Ocenil jsem i překvapivý happy end v nemocnici, který by mi jinde nejspíš vadil, ale zde má svoje místo a příběhový oblouk by bez něj nebyl úplný. Jo, já jsem hodně spokojený. Jako celek se mi to líbilo. Je to jiný G film, než známe z amerických verzí. Drama, beznadějnost, zoufalství, strach, a do toho děsivá Godzilla, to všechno tomu dodává nový rozměr. Vždy fandím Godzille, v tomhle filmu jsem fandil lidem. /75%/ (10.05.2024)

Gojira jako vážně míněné válečné drama? Ano, návrat ke klasickým kořenům prvních dvou dílů. Je strašná škoda, že většina lidí si tuhle značku spojuje s hollywoodským Monsterversem, či tou pitomostí od Emmericha s Jeanem Renem, která neměla s Godzillou nic společného a nemá vůbec tušení o godzillím fenoménu v zemi jejího vzniku, Japonsku, kde společnost TOHO napříč  šesti dekádami vytvořila celkem 29 hraných filmů s touhle přerostlou ještěrkou. Jasně, zejména SHOWA éra v 50. a 60.letech byl jeden velký cringe úlet, kde si to Godzilla rozdávala s mimozemšťany a s opicí a kamarádila se s malým japonským chlapečkem, ale tenhle aktuální díl, v podstatě pocta, je návrat k surovosti prvních dvou dílu z roku 1954 a 1955. Gojira tu rozhodně není žádný mazlík, ale nelítostné stvoření, které s gustem překusuje lidí vejpůl a vzduchem metá vlaky. Překvapil mě scenáristický fokus na lidské postavy. V podstatě celou první půli neopustíme prostředí chudinských slumů na okraji Tokya, kde se řeší takový malý rodinný mikropříběh, s chvilkovým odskočením na moře, kde se za cenu uhrožení života vylovují zanechané miny, aby pak zhruba po hodině Godzila nastartovala ničení města a do toho zazní známý hudební motiv z TOHO filmů, který mi vyvolal úsměv na tváři. Ve filmu jsou čtyři akční sekvence a každá následující je lepší a lepší. Je úplně neuvěřitelný, že tohle stálo méně, než Jáklův Žižka (checht), přitom to má parametry velkofilmu a tím, jak střídá uzavřená mikro prostředí  jedné místnosti  s opulentními CGI výjevy, tenhle budgetový nedostatek velmi šikovně maskuje. Navíc fandové celé série si tu najdou odkazy na staré známé věci, v tomhle ohledu hraje prim světélkující krunýř Gojiry. Ve filmu je také znatelně cítít přetrvávající poválečné a hirošimské trauma Japonců, přesně tak, jak to vnímáte ve starých filmech. Je to skvělá pocta, a jestli i restart, tak takový restart si nechám líbit. (04.12.2023)

Nie som fanúšikom väčších plazov a obojživelníkov, ale na Godzillu sa oplatí počkať, je pekne veľká a vysoká, no a Japonci tiež zjavne povyrástli, pretože s jaštericou si vedeli poradiť ešte lepšie než s Pearl Harbor. No na japonskej filmarine mi trochu vadia výrazové prostriedky, ktoré sú buď absolútne neemočné až neherecké, alebo extrémne ukričané a uplakané. Ale na sedemdesiate narodky šupinatého kolosu slušná ukážka toho, ako môže byť "atomic breath" ešte smrteľnejší než tvorba Atomic Kitten. (01.01.2024)

Šupy dupy dup, raz dva tři hej rup, už to máme pod střechou, šupy dupy dup, raz, dva, tři, hej rup, už to máme v suchu. Ve vodě nebo na souši, je to jedno, navíc s Godzillou nic moc pod střechou nezůstane, protože demoluje celé bloky. Přesto se z ní Japonci snaží smýt nálepku destruktivní atrakce. Samotná země je traumatizovaná, válečná porážka je zatraceně čerstvá, navrátivší se vojáci mají zmatek v hlavě, přišli o přátele v boji i členy rodin doma, kde navíc nacházejí jen trosky. Aby toho nebylo málo, záhy se tu zjeví přerostlý národní poklad. Zatímco v poslední době se v případě všemožných monster pokračování „pracovalo“ hlavně se zaměnitelnými vědátory a dalšími vzdělanými hlavami, pro Takaši Jamazakiho jsou lidské postavy důležité. I když u nich tradičně nechybí expresivní herectví a celkově melodramatická nálada, tudíž mě to po emocionální stránce tak nějak nechytlo, ale to mívám s asijskými filmy poměrně pravidelně. Každopádně celkově fajn, do lehkého nadprůměru to tahá zajímavá kamera, několik slušných nápadů, úcta k původním filmům a hlavně pak fakt, že to celé vzniklo za zlomek rozpočtu hollywoodských bijáků. (22.05.2024)

„OBŘÍ MOŘSKÝ TVOR SE VYDAL NA CESTU A JAPONSKÉHO SOUSTROSTVÍ DOSÁHNE ZA NĚKOLIK TÝDNŮ…“ Tak nejzajímavější na tom, že vlastně dlouho vůbec nejde o Godzillu. Jasně v úvodu se objeví, ale pak tady máme lidský trauma(ta) a bombou zničenou zemi. Když se objeví monstrum, je to fajn akce, když zmizí…. tak (zase) zbytečný a dlouhý drama. Navíc se ten kokot chová jako čurák. Japonci si natočili film pro sebe. Jinak si to vopruzácký chování nedovedu vysvětlit …    /// -------------- POD ČAROU: ------------------------------------------------ 1.) Jde o 37. „Godzillí“ film a v Japonsku měl premiéru k 70ti letému výročí franšízy. 2.) Rozpočet byl kolem 12 mil USD. 3.) Černobílá verze s názvem Godzilla Minus One/Minus Color je poctou filmu z roku 1954. 4.) Thx za titule „saurix“. ///                         PŘÍBĚH  ***  HUMOR  ne  AKCE  **  NAPĚTÍ  * (06.05.2024)