Godzilla Minus One

Já ty filmy o Godzille nebo jiných monstrech úplně nehajpím, zejména hollywoodský "Monsterverse", který začal v roce 2014, takže jsem se sám sobě divil, že se mi tento film tak líbil. "Godzilla Minus One" je víc než jen bezduchý monster movie; je to dobře propracovaný příběh, který se soustředí na skupinu skvěle napsaných postav. Herci podali vynikající výkony, díky nimž je tento film více zaměřen na lidi, a proto více rezonuje s diváky. Akční sekvence jsou velkolepé a prolínají se hlavním dějem filmu, nikoli naopak, jak se očekává od amerických filmů o Godzille. Skutečnost, že film byl natočen s mizivým rozpočtem, je udivující, protože se může pochlubit nejkvalitnější výpravou a CGI za poslední roky. Ocenil jsem i překvapivý happy end v nemocnici, který by mi jinde nejspíš vadil, ale zde má svoje místo a příběhový oblouk by bez něj nebyl úplný. Jo, já jsem hodně spokojený. Jako celek se mi to líbilo. Je to jiný G film, než známe z amerických verzí. Drama, beznadějnost, zoufalství, strach, a do toho děsivá Godzilla, to všechno tomu dodává nový rozměr. Vždy fandím Godzille, v tomhle filmu jsem fandil lidem. /75%/ (10.05.2024)

Přesně tohle chci od značky Godzilla. Vypadá to výborně, epická míra destrukce i sám nasraný nukleární dinosaur, ale funguje také osobní drama a ta hlubší rovina: japonský trauma z druhý světový a něco jako vykoupení za krutě sebevražedný přístup ke svý vlastní populaci ve válce. Což prostě nedodá i sebelepší americká produkce... (05.05.2024)

Godzilla - 1 = japonský Rambo 2. Stalloneho all-American geroj svého času anuloval historické křivdy z prohraného konfliktu, káral iluzorní mocipány nepřejícného systému a navracel veteránům hrdost tím, že jim dovolil samotným za sebe, mimo uniformu vybojovat vítěznou bitvu. Japonci si na to samé jen museli počkat o mnoho dekád více. V rukách domácího mistra spektakulárního melodramatu Jamazakiho se nejnovější prequel / restart / remake / whatever, prostě další dojírna značky stává natolik krystalicky čistou resuscitací klasických schémat a kýčovitých emocí, že i "Top Gun: Maverick" bledne závistí. Zatímco Tom Cruise zdárně setrvával v hájemství funkčního patosu, Godzilla se svými lidskými souputníky se pompézně noří do největších hlubin těžkotonážního cringe. Ale domnělý nadhled a výsměšná distance publika jsou nakonec ryze iluzorní, když si uvědomíte, že jste se u této na hollywoodské poměry nízkorozpočtové výkladní skříně trapně vyhrocených klišé a křiklavého kýče bavili stejně královsky. ___ Nicméně v nitru nového filmu se ale skrývá povážlivé jádro, které zrcadlí základní princip sílícího konzervativismu nejen v Japonsku, tedy potřebu snadného a zástupného hromosvodu negativních emocí, pokud možno co nejvzdálenějšího od reálných palčivých problémů statu quo. Namísto maximálně polidštěného Godzilly-kámoše z plyšózní éry franšízy, která navzdory rádoby dospěláckým rozumbradům zůstane její nejlepší, nejzábavnější a hlavně kulturně nejstěžejnější etapou, zde máme náležitě odosobněné a cizí monstrum. Na druhou stranu ale můžeme říct, že Godzilla se právě tímto ukazuje jako opravdový nadčasový hrdina Japonska. Ještěrka totiž už za ty dekády strávené na vrcholu domácího popu ví, že těžká doba a pochroumaná národní hrdost si někdy nežádají pravdu. Někdy si lidé zaslouží odměnit. A tak si čas od času musí ňufí gumák navléknout zlověstné CGI brnění, aby se na chvíli stal oním hrdinou, kterého si jeho publikum sice nezaslouží, ale kterého potřebuje. Protože on to unese. Protože on není jen hrdina. Je to mlčenlivý strážce a bdělý ochránce. Temný [insert Godzilla roar]. (11.01.2024)

Vážně jsem si nemyslel, že zasazení legendárního monstra do doby těsně po Druhé světové válce bude dělat dobrotu, nicméně po zhlédnutí jsem vážně rád, že jsem se mýlil. Godzilla –1.0 je totiž dokonalou ukázkou toho, že i s poměrně malým rozpočtem, avšak s o to větším nadšením pro věc lze dokázat velké skutky. Celý snímek právě díky tomu vypadá mnohem lépe a komorněji než veškeré předchozí hollywoodské pokusy, přičemž je zde díky tomu téměř z každého filmového políčka cítit ta tvůrčí radost a zápal. Ovšem nechápejte mě špatně – i přes onu komornost si tvůrci doslova vychutnávají veškeré epické akční scény, které vypadají výtečně i skromnějšímu rozpočtu navzdory. Ve finále Vám tedy nebudou vadit ani typicky vyhrocenější japonské herecké výkony, či třeba některé pasáže, v nichž se jenom divoce diskutuje. Tohle je zkrátka jeden z těch nenápadnějších počinů, který ale oněm velkým produkcím ukazuje, jak k tomuto milovanému japonskému kulturnímu dědictví jaksepatří přistupovat. Pokud tedy (k mému velkému údivu) stále váháte, zda si tuto laskominu pustit, už nemusíte - opravdu to stojí za to. Skvělá práce! (02.05.2024)

Těšil jsem se na japonskou Godzillu, ale hned od samého začátku mě to nesedlo. Herecké výkony žádné, hodně ukecané a když přišla na scénu Godzilla, tak to vypadalo jak triky z 50 let, loutkový film, Godzilla spíše trapná. Už jsem asi přegodzillovanej. Dám raději ještě trapnější americkou verzi, ale s lepšími efekty. (29.02.2024)