Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Film belgického režiséra Gérarda Corbiaua je volně inspirován studií Philippa Beaussanta Lully aneb Hudebník slunce, věnovanou postavě skladatele Jeana-Baptista Lullyho (1632 1687), který působil na dvoře Ludvíka XIV. jako dvorní skladatel a kapelník. Ludvík XIV. (1638 1715) se stal králem už v pěti letech, ale ujal se vlády teprve v roce 1661 po smrti kardinála Mazarina. Jako chlapec měl zálibu v tanci a v roce 1651 poprvé veřejně vystoupil v Baletu noci, při němž ho poprvé doprovázel Lully, který později pro mladého krále složil další balety a stal se jeho důvěrníkem. Skládal na královo přání také opery a hudbu provázející představení her Jeana-Baptista Poquelina, známého jako MoliŹre. Film sleduje vztahy mezi králem, Lullym a MoliŹrem, do jisté doby přátelské, později poznamenané závistí a zejména ochladnutím toho, který mezitím vyspěl v krále Slunce. (MFF Karlovy Vary)

(viac)

Recenzie (72)

Anderton 

všetky recenzie používateľa

Ja sa ospravedlňujem všetkým nadšencom tohoto artového kúsku, ale ja som sa niekedy dávnejšie pri jeho projekcii v televízii dosť nudil. Áno, vizuál je úchvatný a práve a iba zaňho mu dávam tie tri hviezdy. Inak ma ničím neoslovil. Jeho chladnosť ale bola asi zámerná. Možno je problém v tom, že ma tento typ historického filmu iba nebaví. Francúzsky kráľovský dvor je mimo moje divácke obzory. VIDENÉ PO MNOHÝCH ROKOCH: Centrom našej slnečnej sústavy je slnko, okolo ktorého obieha chtiac nechtiac niekoľko planét a množstvo bezvýznamných planétok a objektov. Stav planét závisí najma od pôsobenia slnka a jeho často sa meniacich hodnôt. Niektoré sú rozpálené, niektoré chladné a jedna sa nachádza vo veľmi krehkej teplotnej rovnováhe, ktorá umožňuje život. Podobne to bolo aj s kráľovským dvorom Ludvíka XIV, ktorý je akousi metaforou fyzikálnych zákonov hviezdnej sústavy a farebnou štylizáciou je to jasne naznačované. Tváre sú niekedy z jednej strany (smerom k Ludvíkovi) osvetlené, z tej druhej v absolútnej temnote. Odpútať sa je však nemožné a každý chce byť skôr čo najbližšie slnku, ako darcovi života. Ja by som sa ale ešte pozastavil nad tým, že Slnko nie je Boh, nie je ani centrum vesmíru alebo galaxie. Uprostred nej je totiž čierna diera, ktorá všetko nenávratne pohlcuje. S tým nič neurobí ani kráľ "Slnko", ani jemu najbližší "planéty", ani poddaní ako bezvýznamné "planétky". ()

Amarcord_1 

všetky recenzie používateľa

75% - Tříhvězdičkový film s pětihvězdičkovou hudbou. Král tančí je vizuální óda na Krále slunce a na hlavní dva kulturní velikány, které živil svou přízní: Skladatel Lully a dramatik Moliére. Autorům jsem jejich verze historických postav nezbaštil ani náhodou, a kromě pěkných vizuálních kýčů a pár ďábelských herců neměl film sám o sobě co nabídnout. Chybělo mi sdělení, a aspoň trochu vypravěčské přesvědčivosti. Navíc, bohužel, člověk se (díky některým použitým klišé) neubrání srovnání s Formanovým Amadeem, ze kterého mi vyšlo, že Le roi danse je vlastně skvělý videoklip delší minutáže k Lullyho hudbě v jakostním podání orchestru Musica Antiqua Köln. Nic víc… ()

Reklama

gudaulin 

všetky recenzie používateľa

Hlavní roli v historickém výpravném snímku nehraje postava proslulého krále Slunce, dokonce ani postava jeho dvorního skladatele Lullyho, nýbrž doba vrcholného francouzského absolutismu, kdy se Ludvíkovo výlučné postavení promítlo i do jeho kulturních aktivit. Největší panovník své éry musel mít všechno nej. Stylem života, chováním a aktivitami dával najevo výjimečnost svého postavení a své osobnosti. Postavy příběhu jsou upozaděné, v popředí je opulentní nádhera barokní výzdoby, róby šlechtičen, kulisy divadla a královy kostýmy. Snímek ukazuje celou kulturní epochu, její nejvýraznější a nejmajestátnější podobu. Dá se pokládat fakticky za hudební film proložený dobovou hudbou. Celkový dojem: 80 %. ()

Ony 

všetky recenzie používateľa

Léta běží, počet opakovaných zhlédnutí některých filmů vzrůstá, vztahy k nim se upevňují, ale člověk si uvědomí, že nemá cenu pod vlivem svých úchylek tyto snímky přeceňovat a zbytečně vychvalovat. Proto mažu svůj starší dementní komentář. Nicméně musím říct, že Gérard Simon je nějaký kameraman, Boris Terral je ďábelský herec (proč nehraje víc?) a Le Roi Danse je minimálně ze dvou důvodů výjimečné dílo: 1) Lullyho hudba je naprosto luxusní. 2) Je to můj nejoblíbenější historický film, jehož některé scény mě (mírnou povahu) přivádějí až kamsi. Ti, kdo se mnou seděli v kině, by mohli vyprávět... ()

argenson 

všetky recenzie používateľa

Když mi ve filmu o Lullyho hudbě nejvíc vadí Lullyho hudba, tak je jasný, že mě to nemohlo dostat. Proto jsem si film snažil užít aspoň jako dějepisný exkurz a například scéna, kdy se Ludvík XIV. ujímá vlády, je excelentní. Na druhou stranu jsem nějak nepobral, proč kníže Conti je tady za vypelichanýho plešouna, když byl jen o pár let starší než král. Oslovily mě víc scény bez emocí, protože takový bylo baroko – zachovat dekorum v každý situaci. A Benoit Magimel v roli Ludvíka XIV. byl v tomhle perfektní. A naopak rušily scény přehnaně uječené a hysterické. Ovšem i Boris Terral v barokním kostýmu a paruce vypadal tak majestátně, že i on klidně mohl hrát krále a ne pošahanýho Lullyho. Král tančí dobře, ale režisérův o něco starší Farinelli mě bavil víc. ()

Galéria (28)

Zaujímavosti (3)

  • Za Benoîta Magimela  v tanečním umění zaskakují  dabléři David Berring a Pascale Poulain. Ani Boris Terral nedokázal pořádně odtančit své pasáže, a tak byl najmut dablér Stéphane Imbert. (Terva)
  • Natáčená probíhalo v Německu a Francii. Finální scéna byla dokonce natočena v zrcadlovém sále ve Versailles. (Terva)
  • Dvaatřicetiletý Ludvík XIV. (Benoît Magimel)  ve filmu v roce 1670 pořádá představení, ve kterém sám tančí. Představení se koná ve Versailleských zahradách v La salle de Bal, což nebylo možné, protože La salle de Bal byla postavena až v letech 1680-1683. (bllm)

Reklama

Reklama