Dobrodruh

"Já nechci poldu. Já chci šílence." To je ale náhodička. Zrovna tu jednoho máme. Komisaře Jordana. Pud sebezáchovy nemá, ale kolt tasí rychle, prohání se v opancéřovaným Mustangovi a z padoucha dokáže dostat přiznání i jméno jeho kocoura. Navíc ví, že drogy patří do moře, hlavy dealerů do záchodový mísy, ženy do postele a mafiáni pod kytičky. Mě to s ním baví, zejména když ho v zábavě podporují tak skvělý figury, jako je tureckej kulturní atašé nebo prostitutka Livia Maria Dolores. (05.12.2016)

Krásný hudební motiv z pera klasika - Ennio Morriconeho plus klasický filmový motiv z brašny Jean-Paul Belmonda. Ten je dobovej frajer se vším všudy, jen mu chybí nějakej vážnější soupeř a nějaká ta osudovější scéna. Za takových okolností bych totiž neměl problém sáhnout na pětihvězdu. Takhle ale i tak filmařské krásno, které dnešním tvůrcům bohužel chybí. (04.11.2020)

Ryzí, hodina a půl mlácení dealerů, buzerantů a pasáků, okouzlování žen lehkých mravů a intenzivního belmondovského "můža". Přeukrutná pitomost jejíž děj je cele oddán tomu, aby se JP mohl v pravou chvíli vymrštit na hrazdě nebo někomu jednu přišít. Odolnost a síla Buda Spencera... a samozřejmě adekvátně těžká hovězina. (13.04.2010)

za předpokladu, že by celý snímek stál jen na výkonu Belmonda a hudebním podklanu mistra Morriconeho, nebylo by o pětihvězdičkovém hodnocení pochyb. Jenomže je tu jedno velké ale a tím je příběh, který našemu nezničitelnému komisaři neustále podráží nohy. Stopáž o bezmála stovce minut si už žádá poměrně ucelený a hutný děj, kdy všechno odsejpá tak, jak má, a divák se ani na chvilku neztrácí v příběhu, natož aby si říkal, že tam nějaký ten "subquest" pana komisaře je navíc. A tady jich na můj vkus navíc bylo až až. Budiž, slečna prostitutka byla nádherná a "kulturní" vložka s vyřizováním si účtů s bratry, co jí zohyzdili záda, dala naplno vyniknout nesmrtelnosti Belmondova charakteru, ale ostatního odbočování od hlavní dějové linie byl opravdu přehršel. Co mi především nesedělo bylo plynutí času v celém snímku - možná to je jen můj problém, ale měl jsem tak nějak problémy pochytit, jak moc utekl čas mezi jednotlivými událostmi ve filmu - v jednom okamžiku se hlavní charakter seznamuje se sympatickou lehkou dívčinou, o okamžik později mu umírá kamarád a hned v dalším dějství slečna prostitutka, patrně již delší dobu zabydlená v životě komisaře, komentuje, že se po smrti přítele změnil a že takový nebýval. Holt s mistrem Belmondem všem asi utíká čas rychleji. Co se týče akce, je to stará, dobře odvedená práce, chvilkama jsem si vzpomněl na Profesionála, pro mě Belmondův nejlepší film. Za zmínku stojí solidně udělaná automobilová honička, jen si nejsem jistý, co by se po výstřelu do pancéřovaného auta stalo při střelecké vzdálenosti půl metru - minimálně bych polemizoval o možnosti odrazu kulky zpět na střelce... K hudebnímu motivu, na který jsem tu četl komentáře mnoha dalších uživatelů - rozhodně se mi nezdálo, že by jednoduchý (a typicky Morriconovský) motiv měl tendenci "vyhrát se" natolik, že by mě snad omrzel. Právě naopak, přišlo mi, že v okamžiku, kdy znovu v nějaké variaci zazněl, děj gradoval (což je u filmu, kde se vlastně celou dobu krom neustálých Belmondových honiček a ran pěstí nic moc podstatného nestalo, pozoruhodné) a JP byl zas o trochu naštvanější a odhodlanější dotáhnout své úmysly do zdárného a jemu vyhovujícího konce. Suma sumárum - o dva roky starší Profesionál to není, úplná slátanina taky ne - je to přeci Belmondo, a proto dávám slabší čtyři. Škoda toho zmateného a na moc "bokovek" rozbitého příběhu. (13.04.2010)

V cool bundě, riflích a teniskách startuje. Marseille, ale kdeže, ta mu za chvíli malá je. Pařížané, vykonávající svou činnost nelegálně, zarezervujte si místo s předstihem, v lepším případě v nemocnici, v horším na hřbitově. Za/h/ranaří, zaboxuje, zaglosuje. Sex-appeal a razantní pěst zaručuje. Město nad Seinou se jeho zásluhou zotavuje. (05.12.2016)